Na Václavu Havlovi je něco fascinujícího. Když píše o věcech, jako jsou bezpečnostní rizika ČR, radarová základna, problém Ruska, sedí to obyčejně do slova a do písmene. Zároveň je schopen formulovat hlouposti, nad nimiž zůstává rozum stát – hlouposti o to větší a destruktivní, oč víc se týkají denního života řadového občana ČR. Každý jim rozumí, bohužel.

Na tiskové konferenci Strany zelených se mj. zásadně vyjádřil k problémům českého automobilového průmyslu: „Slyšel jsem v televizi, jak nějaký politik říkal, že mladoboleslavská automobilka musí vyrábět víc aut. Oni se ho zeptali proč a on řekl, aby měli ti lidi co dělat. Mně to ale přijde lehce zrůdné. Je to, jako by někdo řekl: koncentrační tábory být musí, protože dozorci a věznitelé přece potřebují zaměstnání… je přeci třeba si klást otázku po smyslu, zda potřebujeme stále víc aut.“

Čili: politici podporují výrobu aut, která nikdo nepotřebuje. Tak to ovšem nefunguje, když klesla poptávka, boleslavská Škodovka omezila výrobu. To ale není podstatné. Podstatné je pojetí automobilky jako továrny na smrt. Ve skutečnosti auto není ďáblův vynález, ale praktická věc, stejně jako např. trakař, a (stejně jako trakař) má své výhody a taky nevýhody. Výhodný je například pro venkovského důchodce, kterému dělá potíže si přitáhnout těžký nákup z tři kilometry vzdáleného městečka, a ze všech sil udržuje v provozu svého prorezlého favorita. Je spousta lidí, kteří auto prostě potřebují, až jim to staré odejde, budou si muset opatřit jiné, a pokud si budou moci opatřit novější a „ekologičtější“, udělají to. Teď jim někdo z intelektuálského nadoblačna káže vodu (obávám se, že přitom auto používá taky a prorezlý favorit to určitě není).

Takové řeči snad chytí za srdce paní Holubovou. Za voliči se s nimi chodit nedá. Jistě, Havel voliče nepotřebuje. Pořád je ještě potřebují ti, kterým dává podporu. A nejde jen o voliče, volič je taky člověk, a když člověk vidí, že ten a ten politik okázale kašle na jeho každodenní životní problémy, nestane se jeho voličem. Nikdo mu to zrovna v tomhle případě nemůže vyčítat.

Havel si dokázal bezprostředně po převratu získat sympatie spousty lidí, určitá malá, leč nikoli nevýznamná skupina mu zůstala tak či onak věrná dodnes. Bez jejich podpory občanské strany nikdy nedokáží porazit postkomunisty. On je však svými jurodivými ideovými projekty a podporou pitvorných politických útvarů s omezenou politickou životaschopností fakticky blokuje.

Působí to depresivně: Klaus svým zaťatým fundamentalismem ochromuje nejsilnější občanskou stranu, protože se mu stala nevěrnou. Když už ji nedokáže získat, radši ji zbourá. Havel svým fundamentalismem neumožňuje lidem, kteří ho dosud berou jako autoritu, se účinně politicky angažovat.

A ten třetí vzadu, Paroubek, se směje.

lidovky.cz 19. května 2009

A nemá ten Havel náhodou pravdu?

Chybovat je lidské, nepřiznat chybu je blbost. S tím Havlem v předchozí glose jsem to přehnal. Nejsem v ekonomických věcech příliš zběhlý, ale na způsobu, jak západní státy (včetně ČR) zacházejí s automobilovým průmyslem, je opravdu něco podivného.

Na jedné straně stát (v tomto případě třeba USA) cpe obrovské peníze do automobilového průmyslu (General Motors), aby v podstatě zachoval výrobu věcí, po nichž není momentálně poptávka. Dělá to proto, aby udržel sociální standardy pracujících a neohrozil vymoženosti sociálního státu. Je to pochopitelné, jiná otázka je, zda je to v pořádku.

Na druhé straně jiné státy (např. SRN ad.) dávají obrovské peníze lidem, aby si kupovali auta, na něž momentálně nemají. I zde jsou důvody tak říkajíc ušlechtilé: podpora bezpečnějších, energeticky méně náročnějších, ekologicky šetrnějších výrobků. A taky zachování standardů sociálního státu.

Obojí je přitom brutální zásah do tržních mechanismů. Nevěřím, že by se do nich nesmělo vůbec zasahovat, ale takhle?

Protože stát sám ze sebe žádné peníze nemá, na dotace výrobcům i dotace spotřebitelům si de fakto vybírá peníze od těch, kterým je rozdává. Dělá to tím, že sebe (i je) do budoucna zadlužuje. Mám obavu, že tím se tak jen prohlubuje jeden z problémů, kvůli kterému krize vznikla.

A pak je tu specifický český problém: za prvé, před pár jety jsem v Událostech vyjádřil obavu (s upozorněním, že nejsem ekonom, a že je to jen jakási mlhavá nejistota), zda je rozumné, aby se výroba v nějakém státě mj. i díky podpoře toho státu soustřeďovala na jedno jediné, byť zrovna lukrativní průmyslové odvětví (výroba automobilů). Situace se může změnit a laik by řekl, že pak bude problém. Teď je problém tady. A za druhé: každý vychází při posuzování velkých státních akcí ze svých zkušeností. Po listopadu 1989 se nepovažuju se za docela chudého člověka, i když chystané Paroubkovy daňové represe se mne ani náhodou nedotknou. Z donucení jsem si po roce 1989 musel opatřit postupně tři auta (první dvě mi ukradli, třetí jsem opotřeboval, nakonec lehce nabořil, jenže se díky tomu sesypalo). Pokaždé jsem si koupil ojetinu, prostě proto, že na nové nemám (i na ojetinu jsem si musel půjčit). Ani ve svém nejbližším okolí neznám nikoho, kdo by si kupoval nové auto, které navíc, už tím, že vyjede z brány autoservisu, ztratí dvacet procent na hodnotě. Obávám se, že v českém případě je šrotovné podpora jednak majetnějším vrstvám a jednak dalšímu zadlužování těch méně majetných.

Takže mea culpa: na tom, co chtěl Havel říci, je něco, vlastně dost pravdy. Jen nechápu, proč do toho potřeboval plést koncentráky.

lidovky.cz 21. května 2009

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.