Zástupci koalice v nedělních Otázkách Václava Moravce, ministr Schwarzenberg a předseda Senátu Sobotka, se příliš nevyznamenali. Opozici zastupoval místopředseda PS Zaorálek a proti jeho energickému řevu (dostávají snad v ČSSD nějaký mediální trénink?) oni ani Moravec, jemuž se vedení debaty opět zcela vymklo z rukou, nic nezmohli. Dokud se mluvilo o auditu, působili jako dva popletení, rozpačití šantalové. Právem, jejich pozice, pokud jde o případ Čunek, je víc než slabá. To, co Zaorálek říkal o auditu, který slouží k vyhnívání Čunkova případu, a o tom, že věc měla skončit u soudu, je bohužel pravda. Jak čas běží, je to čím dál tím zjevnější. Čunek je nespíš nevinný, pokud jde o záležitost s úplatkem. Soud by ovšem skončil tím, že se věc nepodařilo prokázat. Vlekl by se léta a Čunka by to bylo v každém případě politicky zničilo. Vládu možná ne. To, co se provalilo dál - nesrovnalosti v rodinných financích – podivný příběh s lobbingem a cestovními náklady – podrážděná reakce ministra Kalouska -, připomíná někdejší podivuhodné množení sponzorů Stanislava Grosse: nesrovnalosti se nedají dost dobře prokázat ani vyvrátit a výrazně přispívají k tomu, že politická věrohodnost pana Čunka je v současné době nulová.

Ministr Schwarzenberg, který se podepsal na Čunkově návratu poté, co bylo staženo obvinění ve věci úplatku, měl, když případ nabral další obrátky, v podstatě dvě možnosti: velkoryse to přehlédnout (hodně lidí by mu to mělo za zlé, poškodil by si image), nebo odstoupit a přijít o významnou, těžce vypracovanou pozici na politické scéně. Ministr zvolil třetí cestu, která obvykle bývá horší než dvě první, krajní, a obrátil se na soukromou agenturu, aby nejprve po policii a státním zastupitelství zkontrolovala stav případu Čunek a posléze, jak sám řekl, ještě vypracovala jakýsi kádrový posudek na práci policie a státního zastupitelství. Výsledkem bylo jen, že do masožravé rostliny jménem „případ Čunek“ spadl zatím ne zcela jasným způsobem další nedobrovolný účastník, ministr financí Kalousek. A předseda sociálně demokratických poslanců Hašek mohl v podstatě právem mluvit o politickém Kocourkově, kde si jeden člen vlády najme soukromé vyšetřovatele, kteří vyšetřují druhého člena vlády, až se nakonec zjistí, že třetí člen vlády na ty soukromé vyšetřovatele možná podá trestní oznámení.

To, že se vládě v politickém zápase s opozicí nepodaří prosadit některé zásadní programové záležitosti, je věc běžná. Vládu to může porazit, ale je to porážka v čestném boji, a proto její důsledky nemusí být nutně osudové. Do případu Čunek se ovšem koalice zamotává sama jako Voskovec s Werichem do lana ve filmu Pudr a benzin. Působí to komicky, opozice nemusí hnout prstem, jen sbírá body (na nedělních otázkách Václava Moravce to bylo zcela jasně vidět) a důsledky mohou být pro koaliční strany, zejména pro ODS, dosti katastrofální.

20. července 2008

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.