Napětí několikaměsíční (nebo snad několikaleté?) předvolební kampaně odpadlo a z čela ČSSD aspoň dočasně (optimisté doufají, že na furt) zmizel Jiří Paroubek. Příjemným důsledkem je, že člověk může sledovat televizní politické debaty, aniž by se musel bát, že ho postihne infarkt.

V nedělních Otázkách Václava Moravce vystupoval první místopředseda ČSSD Sobotka energicky, ale o hodně slušněji než jeho bývalý šéf. Byl ale taky bohužel o hodně bezbrannější. Moderátorovi to očividně vyhovovalo: podrobil nešťastníka nelítostné tortuře v souvislosti s otázkou, proč by dnes měla mít koalice povinnost popustit opozici místo předsedy PS, se když v roce 2002 na totéž tehdejší koalice v čele s ČSSD vykašlala. Sobotka ovšem nepožadoval pouze místo pro někoho ČSSD, ale přímo o místo pro Lubomíra Zaorálka, téhož, kterého posadili sociální demokraté do předsednického křesla coby vládní strana v r. 2002. Je pravda, že je to představa o hodně příjemnější než ta, která nám hrozila ještě před čtrnácti dny, totiž že pan Zaorálek zasedne v Černínském paláci coby šéf české diplomacie. Nicméně ODS má výhrady (týkají se jak technické, tak ideové vybavenosti nominanta) a ČSSD to pociťuje úkorně, chápe požadavek jako své nezadatelné právo. Děje se jí opravdu křivda?

Poté, co se pan Sobotka ohradil proti tomu, že mu jeho partneři v diskusi chtějí kandidáta kádrovat, upozornil ho místopředseda TOP09 Kalousek, že mu ho vůbec nebudou kádrovat, nýbrž mu ho prostě nezvolí. Tato poznámka je zcela na místě: na funkci nemá ČSSD ústavní právo, je to věc velkorysosti vítězů voleb. Velkorysost má v tomto případě jakýsi faktický podklad – ČSSD vyšla z voleb jako nejsilnější strana. Zdaleka ne tak silná, jako včera Ficův Smer – což činí hlas, kterým si funkci žádá, slabším.

Přesto si myslím, že by bylo od vládní většiny vstřícné gesto, kdyby jí funkci nabídla, z jednoho prostého důvodu. Už několik měsíců (nebo snad let) žijeme v permanentní předvolební kampani. Vkladem Jiřího Paroubka do této situace byla jakási vzteklina. Zatímco pro jedince je tato choroba, jak známo, stoprocentně smrtelná, v politice se dá léčit. Proces léčby je ovšem svízelný, vyžaduje, aby jeden chorý udělal první krok a druhý byl schopen ho opětovat. ODS a chystaná vládní koalice by měla nabídnout ČSSD ne snad přímo křeslo předsedy PS, ale dohodu o obsazení tohoto křesla členem ČSSD. Dohoda na kandidátovi je věcí oboustranné dobré vůle. Pokoušel jsem si představit, koho horšího než pana Zaorálka by mohl pan Sobotka svým partnerům v jednání nabídnout, a nenapadl mne nikdo než Jiří Paroubek (který by ovšem o tu funkci nyní nejspíš nestál). Odpovídat na vstřícnou nabídku rázným požadavkem, na jehož prosazení nemáme vábec žádné prostředky, není jen totální hlopust, ale svědčí zároveň o tom, že choroba dosud zcela nepominula. Bylo by velmi žádoucí, kdyby se sporné strany dohodly na tom, že místo předsedy PS připadne ČSSD. Ale o tom, komu, je třeba se dohodnout, to se nedá vyvztekat.

Lidovky.cz 14, června 2010

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.