UDÁLOSTI: Legalizace důstojné smrti
Euthanasie je „moderní“ záležitost (trochu podobně jako např. sňatky homosexuálů), boří se tabu. K boření tabu tohoto typu je česká společnost tolerantní, 66% lidí by její uzákonění přivítalo.
Nicméně – narážejí tu na sebe dvě věci: člověk si život nedal a nemá právo ho brát nejen jiným, ale ani sám sobě; na druhé straně obdivuji lidi, kteří mají odvahu odsoudit bližního, jenž se v bezvýchodném, nesnesitelném utrpení rozhodne sáhnout si na život. Tím spíš, že realisticky vzato značnou část z nás – včetně těch odsuzujících – bolestný konec života nejspíš čeká.
Pro uzákonění euthanasie prý mluví, že jen u pětiny nevyléčitelně nemocných se lékařům účinně daří tlumit bolest, a neustálé zvyšování dávek utišujících prostředků nakonec většinou pacienta zabije. Srovnání trochu kulhá, protože účelem tu není pacienta zabít, ale zmírnit jeho utrpení.
Problematičnost pokusu o uzákonění euthanasie je nepřímo obsažena už v názvu zákona, který paní senátorka předkládá: snaží se spíš zakrýt než pojmenovat, o co jde. Škarohlíd by místo o důstojné smrti mluvil o asistované sebevraždě či vraždě na přání.
Představa, že zákon je něco, co vnese do života pořádek a odstraní pochybnosti, je přehnaná. Zákonem například nelze normalizovat věci, které normální nejsou (genocida, etnické čistky), i když se o to různí chytráci pokoušeli. Jistě, v našem případě jde jen o snahu formalizovat něco jako akt milosrdenství. Tím se odstraní velmi nesnadné zvažování pro a proti v situaci, kdy mezi pro a proti existuje skoro rovnováha. Zákon vytváří alibi pro umírajícího i pro ty, kteří jsou do jeho umírání bezděčně vtahováni (např. lékaři, nepřímo i nejbližší příbuzní). A kde se nabízí alibi, určitě se najdou tací, kteří nebudou váhat je zneužít.
LN, 21.7.2008
Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.
