Projev prezidenta Klause v Bruselu si zaslouží podrobnou analýzu, v denní glose se mohu soustředit jen na základní momenty.

Za prvé: Klausova základní teze – členství v EU pro nás nemělo a nemá alternativu, ale metody a formy evropské integrace naopak řadu možných a legitimních variant mají – je bezpochyby správná a je užitečné ji zdůraznit. Bučení a odchod ze sálu je způsob, jakým se reaguje v chlívě, nikoli ve vrcholné evropské instituci. O nepřiměřenosti takových reakcí svědčí, že se na ní shodnou Topolánek s Paroubkem, a to už je co říci.

Tady můj souhlas končí. Klaus si osobuje právo mluvit v jedné konkrétní věci (postoj k EU) za občany České republiky („občané České republiky vycházejí z toho…“). K tomu ovšem nemá žádný mandát. Navíc to, z čeho podle něho „občané ČR“ vycházejí, je problematické. Posláním evropské integrace podle nich a Klause má prý být „odstraňování zbytečných bariér pro lidskou svobodu a prosperitu“ a „společná péče o veřejné statky, existující na úrovni kontinentu“. To mi připadá velmi skrovné. Před nedávnem se dostala nemalá část EU do krizové situace díky nestoudné ruské blokádě dodávek zemního plynu. EU totálně selhala a celou věc zamlžila, jako by šlo o spor mezi Ruskem a Ukrajinou. Posláním EU, jako každé lidské organizace, má být především zajišťovat bezpečnost a blahobyt svých členů. Klaus EU vyčítá, že se snaží přeměnit na superstát znásilňující svobodu těch, které integruje. To je směšné: EU je dosud (a to se v „plynová krizi“ prokázalo) nesmírně slabá a nejednotná, a tuto slabost a neschopnost maskuje hysterickým odporem ke „Störenfriedům“, což předvedla právě při projevu českého prezidenta. Z toho ovšem plyne taky, že český prezident vidí nebezpečí tam, kde není (v evropském superstátu), a ne tam, kde je (např. v některých krocích ruské supervelmoci).

Klausovy výhrady ohledně „demokratického deficitu“ EU by byly docela na místě za jednoho jediného předpokladu: pokud by EU byla jednotným státem. Tím ovšem není a být nechce. Integrovat se ovšem musí, jinak bude pro své členy k ničemu.

Poslední podstatnou věcí je Klausovo chápání dnešní hospodářské krize. Protestuje proti tomu, že by ji způsobil trh, skutečnou příčinou je pravý opak – politické zmanipulování trhu. Obávám se, že jak Klaus, tak jeho protivníci si z čistě populistických důvodů nechtějí přiznat pravdu: skutečným důvodem je vyčůraná rozežranost populace Západu (tedy i nás). Zvykli jsme si žít na dluh, peníze napřed utrácet a pak teprve vydělávat. Trh i jeho potenciální političtí manipulátoři si s tím nevědí rady. Nikdo to ale neřekne, nechce si rozhněvat lid (tj. nás). A pak že evropský lid neexistuje!

Spor prezidenta Klause s jeho protivníky je spor slepého s hluchými. Vášnivě se přou o fiktivní nebezpečí, aby si nemuseli připustit ta skutečná, s nimiž si nevědí rady.

lidovky.cz, 20.2.2009

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.