Václav Klaus podrobil v týdeníku Euro drtivé kritice českou politickou scénu. Česká politika zdegenerovala. Změnila se ze souboje idejí v osobní výpady a podpásové útoky. Týká se to i ODS – strana se nedokázala znovu nastartovat, personální změny byly nedostatečné, bylo třeba vyměnit nejméně dvě osoby. Velký problém jsou taky malé strany, zejména TOP 09 a Věci veřejné. Jsou to neznámá, prázdná, nedefinované uskupení bez členské základny a představují největší nebezpečí pro demokracii.

Ponechme stranou otázku, zda se má prezident plést takovýmhle způsobem do soutěže politických stran. Ponechme stranou, zda strana má mít nějakou výraznou ideologii, měla ji KSČM. U demokratických stran by ideové zaměření mělo vyplynout z konkrétních opatření, která navrhují. Příznačné (i když málo překvapivé) je, že úřadující šéf ODS zareagoval na kritiku s horlivostí třídního šplhouna. Snaží se, seč může, a jakmile bude mít plnohodnotný mandát od členstva a od voličů, vyhodí k Topolánkovi nejen Langera, ale ještě další a další. Nevím, zda to bude k usmíření rozzlobeného demiurga ODS na Hradě stačit, pan Nečas se bude muset ještě hodně snažit.

Pokud jde o vztah Václava Klause k malým stranám, je selektivní. Nebezpečné mu připadají ty, které se ad a) nejspíš dostanou do PS a ad b) nejsou pod kontrolou. Pokud jde o Stranu svobodných občanů nebo Suverenitu Jany Bobošíkové, ty se do parlamentu nedostanou, a tedy si nemohou a ani nechtějí moc vyskakovat, takže je pan prezident pochvalně drbe za ušima. Proč, to je jen spekulace, ale velmi nasnadě: až Nečas vyčistí stranu nejen od Emmanuela Goldsteina, tedy Mirka Topolánka, ale i od jeho nohsledů, bude zapotřebí nové krve. SSO a Suverenita se zdají být z tohoto hlediska organizacemi spíše servisními.

Problém je, že všechny zmíněné strany, kromě řady odlišností, mají něco společného: mají více či méně voličů, ale skoro žádné členy. Členská základna ČSSD se dnes pohybuje kolem dvaceti tisíc, jenže v letech 1945-7 jich měla 370 tisíc. (ODS by bylo třeba srovnat s ideově spřízněnými národními socialisty, číslo nemám k dispozici, ale moc se to lišit nebude). Těžko se zbavit dojmu, že jsou to kluby politických šíbrů a lobbistů, upnutých k politické kariéře (to by nebylo nic špatného, jen to vypadá, že jsou upnuti jen k ní) a přisátých k životodárným cecíkům bohatých sponzorů. Členstvo je zčásti virtuální, získané velrybářskými akcemi, zčásti ho tu a tam začínají nahrazovat stranické bojůvky (zatím jen házeli vajíčka, pískali a buzerují houmlesáky).

Dojem z tohoto „politického systému“ je úděsný a do voleb se s tím nic neudělá. Aby strany mohly fungovat, musí v nich být taky normální lidé bez velkých politických ambicí a musí jich být většina (pár jich tam jistě je, ale je to málo). Pak bude sponzory možné pojednávat racionálně a velrybáři přijdou o kšeft.

Klaus se mýlí. Nebezpečí pro demokracii představují dnes všechny strany (kdo si vymyslil idiotské heslo „strany jsou pro straníky, OF je pro všechny"?). Volby v takové situaci mohou těžko dopadnout dobře a udělat s tím něco po volbách bude velmi, velmi těžké.

Lidovky.cz 3. května 2010

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.