Klausův rozhovor pro polský týdeník Do Rzeczy vzbudil velký zájem. Přesněji řečeno, zájem vzbudila především jeho malá část věnovaná jeho věčnému rivalovi Havlovi. A vzbudila ho vlastně právem: ne že by řekl něco nového, ale řekl to, jak je jeho zvykem, ještě ostřeji než naposled předtím. Je v tom jakási umanutost: jako by hnací silou bylo stoupence kritizovaného co nejvíc rozlítit. Nevím, k čemu je takový způsob diskuse dobrý.

Pozoruhodná je i forma: Klaus mluví o havlismu (vzor trockismus), což není nic jiného než kosmopolitismus a zahraničněpolitický intervencionismus. Je zřejmé, že pokud jde o způsob vyjadřování, příliš podléhá příručkám, s nimiž jsme kdysi přišli do styku v ČSLA při politickém školení mužstva.

Podivné jsou ale i některé výtky zastánců zesnulého exprezidenta: Klaus kope do mrtvoly a to je ohavné, protože se Havel nemůže bránit. Lze snad kritizovat jen někoho, kdo je ještě živý? Pak bychom ale mohli všechnu kritiku zabalit.

Na Klausově kritice Václava Havla samozřejmě něco je. Havlovo výchozí stanovisko bylo, že jsme proti západním zemím ve výhodě, protože se můžeme poučit z vývoje "buržoazní demokracie" a neopakovat její chyby (totéž tu hlásal před ním např. dr. Edvard Beneš). Zároveň měl disidentský okruh kolem Havla lehce mesianistickou (a bohužel nejen mesianistickou) představu, že je povolaný řídit tuto zemi a musí si pro to vytvořit institucionální předpoklady. Tak vzniklo Občanské fórum, strana, která měla jen aparát, ale žádné členy. Střediskem moci se stal Hrad a centrála OF, funkce a funkcičky se udělovaly seshora dolů. Stačilo to na ovlivnění prvních svobodných voleb, během velmi krátké doby se to začalo lidem zajídat.

Klaus přišel s legitimním odkazem na to, že je třeba nastolit standardní politický systém běžný v zavedených demokraciích, a získal pro to většinu veřejnosti. Zároveň v duchu těchto idejí zprivatizoval střední aparát OF a pořídil k němu členstvo (ne moc, příliš dobrého škodí). Hrad a centrála OF zůstaly viset ve vzduchu. Nadměrná koncentrace moci nebyla rozpuštěna, ale jen přenesena z jednoho místa na druhé. Havel a jeho souputníci se od té doby příliš výrazně neprosadili.

A dnešní, dejme tomu výsledná situace? Havlovi stoupenci, reprezentovaní Schwarzenbergem, utrpěli v prezidentské volbě potupnou porážku. Havlovo vzkříšení, jehož se zjevně Klaus obával, se tedy nekonalo. Jenže v troskách je taky Klausovo dítko, ODS, a to do značné míry zakladatelovým přičiněním. Sám Klaus opouští prezidentský stolec s dost velkou ostudou.

Celkový dojem je tristní. Není pravda, jak tvrdí Klaus ve svém rozhovoru, že Zeman vždy stál vůči němu na jiné straně ideologické barikády, kdežto Schwarzenberg nestojí na žádné straně. Nýbrž jsme svědky zuřivého souboje dvou kostlivců (Havel je přítomný už jen v zastoupení) na hřbitově politických mrtvol. Živý vítěz, Miloš Zeman, je nad věcí a vesele se směje. Bůh buď milostiv České republice.

Reflex.cz 13. února 2013