KDU-ČSL je vůči svým potenciálním partnerům z budoucí koalice ve zjevné nevýhodě. Dohromady se všechny tři strany sešly do pondělka jen jednou, zato ANO a ČSSD se scházely pravidelně a ladily noty. Podle toho, co sdělily veřejnosti, šlo především o otázku daní, není ovšem žádné tajemství, že malou KDU-ČSL dělí od silného ANO a silné ČSSD taky a hlavně názor na církevní restituce. A lidovci si separátní jednání obou stran tak trochu vykoledovali, dali totiž najevo, že pokud se ve věci církevních restitucí jejich partneři sami dohodnou s církvemi, oni s tím nebudou mít problém. Obě velké strany vzaly tuto výzvu zjevně ještě o něco šířeji a snaží se vytvořit situaci, kdy by bylo pro lidovce obtížné mít problém s tím, co všechno jejich budoucí koaliční partneři za jejich zády upečou.

Přitom pozice KDU-ČSL je vratká: předseda Bělobrádek mluví o tom, že pravděpodobnost jejich účasti v koalici je 50 : 50. To znamená, za prvé, ještě jsme se nerozhodli, ale za druhé, stačí, milí koaliční partneři, když se budete jen malounko snažit, a překlopíte to. Je otázka, nakolik taková podbízivost na dva obry zabere.

ANO i ČSSD ovšem lidovce ve vládě potřebují, a to jako alibi: podívejte se, nic se neděje, jsou tu už zase a zaručují kontinuitu s předchozím obdobím. Lidovci ovšem potřebují alibi, které by jim umožnilo účastnit se v takové hře: má to smysl, dokážeme totiž prosadit, respektive udržet důležité věci.

Důležité věci tohoto druhu jsou především církevní restituce, jež demonstrují kontinuitu právního řádu, přemosťující propastné události posledních měsíců. A lustrační zákon, který symbolizuje, že stále ještě platí jakási zásadní distance od toho, co tu bylo před listopadem 1989. Aby je mohla KDU-ČSL držet, potřebuje záruku proti tomu, že by je mohli jejich partneři pohodlně přehlasovat v neformálním společenství KSČM – ČSSD – ANO – Úsvit, které má v PS obrovitou, ústavní většinu.

Předseda ČSSD se ovšem včera v souvislosti s jednáním tří stran vyjádřil pro Právo poměrně jasně: jistě, nějaká pojistka proti přehlasování ve významných věcech musí být (tvářil se přitom, že jde i o to, aby lidovci ve spojenectví s někým jiným nemohli přehlasovat ČSSD). Dobrý příklad je prý hlasování o státním rozpočtu. Zároveň však nesmí být omezena svoboda a tradiční odlišnost stran, jakož i svědomí (zjevně stranické i osobní). Tyto vývody pana Sobotky jsou velmi liberální, leč nevěstí pro KDU-ČSL jako budoucího koaličního partnera nic dobrého.

O programových záležitostech má trojice jednat v sobotu. Podle místopředsedy ČSSD Chovance se to dokonce má v sobotu "vyřešit". Předseda KDU-ČSL bude tou dobou na stáži v USA. Je těžké to btrát jinak, než jako projev jisté bezstarostnosti.

A konečně časový výhled: ČSSD i KDU-ČSL počítá s tím, že si konečnou verzi dohod dají požehnat Ústředním výkonným výborem, případně Celostátní konferencí. Sociální demokraté možná budou ještě chtít, aby jim všechno schválil plebiscit ve straně někdy v první polovině ledna. V tom případě získá prezident Zeman ještě měsíc čas, aby se pevněji zakořenil ve státní aparátu.

Reflex.cz 3. prosince 2013