Nebyl jsem jistě sám, kdo byl zvědav na to, jak obstojí nový lídr ODS v konfrontaci s Cassiem Clayem českého diskusního ringu Jiřím Paroubkem. Pokud jde o propagační kulisu, neponechal předseda ČSSD nic náhodě. Předem se prohlásil za diskutérskou jedničku (není jasné, zda jenom v ČR, nebo přímo na zeměkouli). Po debatě zhodnotil soka (je horší než Topolánek), čímž řekl „vyhrál jsem“, aniž by musil ta slova vyslovit. Výsledek mu vzápětí potvrdila zjednaná agentura STEM. Bez ohledu na tuto propagandistickou kanonádu je můj dojem ze střetnutí smíšený. Přiznám se, jsem člověk hříšný, a hrozně rád bych viděl někoho, kdo by v televizním duelu dal (obrazně řečeno, samozřejmě) Paroubkovi pořádně do nosu. To se tentokrát bohužel nestalo.

České televizní debaty, zvláště ty, jichž se účastní pan Paroubek, už dávno nejsou o tom, kdo koho uargumentuje, ale kdo koho uřve. Základní zbraně jsou urážky. Bylo by nespravedlivé tvrdit, že to Paroubek do debat zavedl: mistrem byl už jeho nenáviděný předchůdce Zeman. Nicméně Paroubek přivedl tuto techniku k dokonalosti. V souboji, kdy na jedné straně stojí gentleman s kordem a na druhé šafář s dostatečně dlouhými vidlemi, nemá gentleman šanci, ani když není gentleman vzorový si občas taky pořádně zafixluje. Když bude mít kliku, nanejvýš uhraje remízu. Většinou ale dostane nakládačku.

Obávám se, že publikum si už zvyklo a svérázná pravidla vzalo za své. Možná je to důsledek třistaletého úpění pod šafářským bičem a čtyřicetiletého pod ruskou knutou.

Když jsem v minulosti sledoval debaty Paroubek versus Topolánek, kladl jsem si otázku, co by se stalo, kdyby někdo zvládl jeden ze základních prvků Paroubkovy taktiky: skákat soupeři do řeči, umlčet ho tím, že si budu mlít svou, navzdory jemu a navzdory moderátorovi. Lídr Nečas se o to pokusil, a to se značným úspěchem. Dokázal s Paroubkem držet krok. Výsledný dojem je ovšem tristní. Politická diskuse pak připomíná spíše mluvenou operu, v níž duet oponentů občas přechází v tercet duelantů a moderátora. O co vlastně jde, neví za pět minut nikdo. Že se tu odehrává něco v zásadě neslušného, ví ovšem jen malá část diváků. A šafář s vidlemi má díky kostýmu a výzbroji i v této vřavě mírně navrch.

Je zjevné, že ani tato taktika na Paroubka nějak výrazně nefunguje. Bylo by potřeba přijít s něčím novým a nečekaným. Zatím se to nepovedlo. Odchovanci teplíčka socialistických kanceláří to mají s někdejšími protřelými komunálními papaláši těžké. Pokud jde o předvolební kampaň, změnilo se výměnou ve vedení ODS jen minimum. Je to smutné zjištění. A smutná vyhlídka pro blížící se volby.

Lidovky.cz, 12. dubna 2010

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.