Tenhle výsledek voleb do poslanecké sněmovny jsem nečekal, a nebyl jsem jistě sám. Vůbec neodpovídá všem předvolebním průzkumům (nejblíž byl poslední volební model Factum Invenio z minulého pondělí). Zato neuvěřitelně přesný byl bezprostředně povolební průzkum agentury SC&C – na rozdíl od všech předchozích povolebních průzkumů, které jsem zažil.

Podstatná věc je neúspěch Jiřího Paroubka. Nejde jen o to, že strana dostala výrazně méně hlasů, než se očekávalo, ale zhroutila se koncepce, s níž její předseda vstoupil v roce 2005 do nejvyššího patra politiky: opřít se způsobem dosud nebývalým o KSČM a vytvořit buď menšinovou vládu s její podporou, nebo levostředou vládu s tím, že ČSSD bude mít komunisty v záloze jako rezervního partnera pro případ, že by koaliční partneři zlobili (tak Paroubek vládl v letech 2005-6). Tohle teď nepůjde, ke komunistické podpoře by zároveň potřeboval ještě dalšího partnera, který by musel být svolný s tím, že vládne díky podpoře KSČM (na což v roce 2006 dojel v KDU-ČSL Miroslav Kalousek).

Jiří Paroubek vyvodil z tohoto neúspěchu důsledky a rezignoval na funkci předsedy ČSSD. Na tiskovce, kde to oznámil, prohlásil, že je to jeho osobní rozhodnutí, k němuž nebyl dotlačen. Zároveň oznámil, že poslanecký mandát, získaný ve volbách, si ponechá. Tady mi něco malounko nehraje. Nicméně způsob, jakým rezignoval, byl na rozdíl od mnoha jeho předchozích veřejných vystoupení v podstatě důstojný.

Jiří Paroubek je tedy, jak se zdá, odepsaný. Jeho postavení prozatímně přebírá první místopředseda ČSSD Sobotka. ČSSD zůstává velkou a silnou stranou, má k dispozici řadu šikovných politiků a rozchod s bláznivou konfrontační politikou by jí mohl prospět. Tyto volby fakticky prohrála (mj. i proto, že si její předseda nastavil nesmyslně ambiciozní cíle), ale ještě není všem dnům konec.

Zbývá otázka, kdo vlastně volby vyhrál. ODS ztratila velkou část své podpory i výlučné postavení na pravici. Přesto zůstává nejsilnější pravicovou stranou. Koalice s TOP 09 je pravděpodobná a nebude problematická, i když se někdejší lídr české pravice bude muset trochu uskrovnit. Jenže to ke koalici nestačí. Bude nutno zainteresovat ještě Věci veřejné.

Když Radek John dával ve večerních Událostech rozhovor redaktorce ČT, vypadalo to za prvé, že je ruka v rukávě, a za druhé, že je velmi dobře informován o Paroubkově rezignaci, kterou jeho spolupracovníci ještě v té době horlivě popírali. Nicméně: jedna ze základních podmínek, která bránila spolupráci VV a ČSSD, „dinosaurus“ Paroubek, je ze hry. Zbývá striktní odmítnutí vlády závislé na podpoře KSČM. VV samozřejmě preferuje pravici, ale když pravice nebude dost vstřícná, kdo ví, zda tady ze své zásadovosti nesleví. Před lídrem Nečasem stojí nelehký úkol. Jde o to, nebránit se kompromisům, ale nepřijímat kompromisy shnilé. Věci veřejné přitom nebudou snadný partner.

Na nějakou velkou euforii je příliš brzy – přesto se dá říci, že tohle jsou první volby od roku 1996, kdy má člověk dojem, že mohly dopadnout taky výrazně hůř.

Lidovky.cz 29. května 2010

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.