Jeden můj známý, kterého nebudu jmenovat, abych si ho neznepřátelil, prováděl kdysi se svými tehdy ještě docela malými dětmi následující legrácky: při hraní najednou své nic netušící ratolesti stáhl kaťata s bujarým výkřikem „kalhoty kalhoty drc“. Měl z toho ohromnou legraci, děti o něco menší. O pedagogické vhodnosti této zábavy lze mít oprávněné pochybnosti.

Hrátky vyvrcholily nečekaně jednou ráno, když se k mému příteli, který vstával a byl rozespalý, ještě v pyžamu, připlížil zezadu jeho nejmenší potomek a s výše uvedeným výkřikem na něm provedl totéž, co on předtím dělával jim. Reakce byla zuřivá a brachiální.

Samozřejmě mezi rodiči a dětmi neexistuje úplná demokratická rovnost, jenže vykládejte to čtyřletému dítěti. Na druhé straně platí zcela všeobecně, že člověk má dělat druhým jen to, co chce, aby oni dělali jemu, vztahuje se to i na vlastní děti, a můj přítel ani trochu nechtěl, aby mu jeho vlastní potomstvo dělalo kalhoty kalhoty drc.

Ke specifikům velkých českých novin patří zveřejňování nejrůznějších kompromitujících dokumentů na nejrůznější politiky: odposlechů, záznamů, sérií fotek (akce Monte Argentario). Oblíbeným terčem byl zejména bývalý premiér Topolánek, kterého se podařilo tímto způsobem vypudit nejprve ze Strakovky v půlce českého předsednictví EU, poté z předsednického křesla v ODS. Významnou úlohu v těchto případech hrál často největší český politický deník. Výpovědní hodnota kompromitujících materiálů přitom bývala někdy více či méně problematická. O důvodech, které vedly ty, co materiály obstarávali a zveřejňovali, lze jen spekulovat, nepochybně z toho měli velikánskou hlínu. Jejich oběti už podstatně menší.

Teď přišel ministr Kalousek a udělal této veselé společnosti totéž, co oni provozovali politikům: tj. obrazně řečeno kalhoty kalhoty drc. Vlastně to jen naznačil, kaťata pak spadla sama od sebe v průběhu zuřivě kňučivé obranné reakce.

Samozřejmě je něco jiného, když kalhoty kalhoty drc dělá politik novináři, a něco jiného, když totéž dělá novinář politikovi. Politik by si něco podobného neměl dovolit, musí se stoickým klidem čelit svým trapičům jako zajatý Indián u mučednického kůlu. Je ovšem rovněž otázka, zda si to mohou dovolit novináři, měla by se řešit případ od případu a asi by se ukázalo, že leckdy taky nemohou, přestože na politika se spuštěnými kalhotami je pohled k popukání, navíc čtenářsky atraktivní, kdežto pohled na novináře v téže situaci je něco jako pohled na ukřižovaného Krista. Tedy aspoň pro jeho profesní kolegy. Občas to nemusí úplně sedět.

Odvetná akce vůči mému příteli měla aspoň jeden pozitivní účinek: „kalhoty kalhoty drc“ se od té doby v rodině neprovozovalo. Pokud jde o rovinu mediální, bylo by pozitivní, kdyby se tam obdobné věci konaly s větším rozmyslem, a tedy taky řidčeji. Pokud by se tak stalo, mohla by Poslanecké sněmovna přes všechny výhrady, které lze k zmíněné aktivitě ministra financí oprávněně mít, v budoucnu přijmout zákon u nás tak oblíbený: Miroslav Kalousek se zasloužil o stát.

13. března 2011

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.