Rakouský ministr obrany se v rozhovoru pro Die Prese vyjádřil velmi jednoznačně a tvrdě proti americkému plánu zřídit v České republice a Polsku protiraketovou základnu. Jde prý o provokaci a o vyvolávání duchů minulosti. Místo toho je třeba jednat a hledat kompromisy.

Nechme stranou svéráznou představu, že když se někdo chce bránit, provokuje. S oblibou ji používal slavný rodák pana ministra Adolf Hitler, na rozdíl pod pana ministra o těch, kteří se chtěli bránit proti němu. Pan ministr jen kibicuje. Nevím, zda je to horší nebo lepší.

Rakousku a panu ministrovi jde samozřejmě především o Spojené státy. Vyjádření se však týká taky České republiky a zajímavým způsobem přispívá k česko-rakouským vztahům.

Bylo by pokrytectví si namlouvat, že naše vztahy s Rakouskem jsou dobré. Naopak, s žádným naším sousedem ani s řádnou blízkou zemí nemáme vztahy tak mizerné. Blíží se středoevropskému standardu z doby mezi světovými válkami. Rakousko mělo (právem) vážné výhrady k tomu, jak se česká politická reprezentace stavěla a staví k vyhnání sudetských Němců a k Benešovým dekretům - tahle věc však v posledních letech ustupuje čím dál tím víc do pozadí a do popředí se dostává Temelínský syndrom. Dnešní rakouská neuróza z jaderné energie obecně a z temelínské elektrárny zvlášť je mi nepochopitelná - respektive je těžké ji chápat jinak než jako projev jakéhosi mindráku: zastupuje nějaký jiný problém, možná skutečný, o kterém se nemluví, protože si ho rakouští politici a rakouská veřejnost nezformulovali.

Benešovy dekrety i Temelín jsou věci, v nichž se celá česká politická reprezentace proti Rakousku sjednotí (v prvním případě na vlastní škodu). Nová, zatím verbální iniciativa pana ministra je jiné povahy: zasahuje do vážného vnitřního českého problému a staví se na stranu komunistů a ČSSD. Je obtížné brát to jinak než jako drzost.

Problém je jednoduchý: pan ministr nejen vyzývá k appeasementu vůči zvrhlým orientálním režimům způsobem dosud neslýchaným - a navíc velkoryse přehlíží, že boj o základnu je u nás taky a především bojem o to, do jaké míry má Ruské impérium znovu právo diktovat si, co smíme a co ne. Rakousko se staví jednoznačně na ruskou stranu.

Středoevropské a vůbec evropské poměry jsou čím dál tím neurovnanější. Vracíme se do dvacátých let minulého století? NATO a EU se mění v diskusní kluby, které čím dál tím víc maskují narůstající neporozumění. K neporozumění nepochybně přispívají i čeští politici - tentokrát se ale vyznamenalo Rakousko.

lidovky.cz 24.8.2007

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.