Nejdůležitější událostí těchto dnů je nepochybně sysifovské úsilí Mirka Topolánka o prosazení reformy veřejných financí. Z technických důvodů mi však nezbývá než se věnovat problému druhořadému: protože, jak se zatím zdá, se Topolánek v premiérském křesle ještě udrží, je otevřenou otázkou jen, kdo mu bude od příštího roku dělat prezidenta. Jak ho zvolit? Následující poznámky jsou víceméně metodické povahy.

Za prvé: Dlouholetá zkušenost praví, že dobrý prezident není ten, kdo udělá nejvíc práce, ale kdo napáchá co nejmíň škody. Z toho hlediska dosavadní dva prezidenti ČR moc neuspěli. Natvrdo řečeno, nejlepší prezident je ten, kdo je pokud možno co nejmíň živý. Nabízí se tedy Karel IV. nebo Jára Cimrman. To ovšem bohužel ústava zatím neumožňuje.

Za druhé: je hrubý omyl domnívat se, že nejlepší je postupným shromažďováním jmen vybrat toho nejlepšího. Naopak, je třeba postupovat realisticky, tak, že z daného seznamu postupně vyškrtáme ty nejhorší, až zbude ten, co je nejhorší nejmíň.

Komplikaci představuje všeobecně sdílená představa, že prezidenta by měl volit všeholid (dnešní způsob volby lidé chápou jako jakýsi kompromis mezi plebiscitem a dědičností prezidentské funkce). Odpůrci plebiscitu tvrdí, že by se pak musely podstatně zvýšit prezidentské pravomoci. Pravý opak je pravdou, prezident by pak neměl mít pravomoci pokud možno žádné. Tak by se vytvořila situace, v níž dokonalým prezidentem může být opravdu kdokoli.

Vysloveně nešťastný nápad je dát při výběru kandidáta slovo intelektuálům. Najdou se tací, co pak navrhnou např. ministra Schwarzenberga. Přitom jen zjevné, že to není žádný našinec (neprotrpěl si s námi minulá léta, jak pěkně řekl Václav Klaus, a proto by mohl dělat tak nanejvýš ministra kultury). Režim se na něm nemohl dopustit např. té křivdy, že by ho přiměl dělat konfidenta. Má nevhodný třídní a rasový původ (je bohatec a aristokrat). Není jasné, zda náhodou není tak trochu Němec, náš úhlavní nepřítel, a jak se zdá, klesl dokonce tak hluboko, že věří v Boha. Z toho mj. plyne, oč vhodnějším kandidátem by byl pan Vojtěch Filip, nebýt toho nešťastného členství v KSČ(M). Bude si muset ještě trochu počkat.

Taky se zdá, že konečnou stanicí pro volbu prezidenta ve stádiu přechodu z nevyspělé kapitalistické do vyspělé socialistické společnosti by se mohla stát zoologická zahrada. V letech 1948-89 jsme ostatně párkrát narazili na její plot.

Bohužel ani to zatím ústava nedovoluje.

Takže: nebylo by nejlepší tu funkci prostě zrušit?

lidovky.cz, 16.8.2007

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.