UDÁLOSTI: Jak volit prezidenta
To je ovšem účelová stránka věci, kromě toho je tu věcná podstata návrhu. Ten je třeba posuzovat v souvislosti s dalším Zaorálkovým návrhem, podle něhož by se měly přesněji vymezit a hlavně omezit prezidentské pravomoci, zejména vázat některá další jmenování na kontrasignaci premiéra. Bude zajímavé sledovat, vydrží-li sociálním demokratům tato horlivost do voleb v roce 2013, kdy chce kandidovat předseda Paroubek. Věcně vzato je ovšem omezení prezidentských pravomocí užitečné, a pokud budou omezeny, je lhostejné, když bude prezident s takto přistřiženými křidýlky volen plebiscitem: je to jen zbytečně drahé. Nadměrné prezidentské pravomoci totiž zvyšují míru zjevné (za premiérů Klause a Zemana) či skryté (za premiéra Topolánka) anarchie v exekutivě, vyvolané napětím mezi premiérem a prezidentem.
Při nadcházející volbě se Klausův protikandidát neobjede bez komunistických hlasů. Jiří Paroubek k tomu říká, že „každý musí něco položit na oltář politického realismu“. Otázka je, co konkrétně se v tomto případě na oltář bude klást např. pokud jde o bezpečnostní zajištění ČR.
Problémy prezidenta Klause jsou hysterický odpor vůči EU, opatrný, zdrženlivý postoj k USA a mírná vstřícnost k Rusku.
Protikandidát, který by chtěl počítat s hlasy komunistů, by musel zaujmout opatrný, zdrženlivý postoj k EU, musel by mít hysterický odpor k USA a velkou vstřícnost k Rusku.
Taková oběť je zcela neúnosná, velmi se podobá těm, které naši politici přinášeli v roce 1938, 1945-8, 1968-9. Otřásla by nakonec základy současného politického uspořádání v ČR.
Problém je jen v tom, že jde o změny, které by možná velmi mnoha lidem u nás zase až tak nevadily.
lidovky.cz 20. července 2007
Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.
