UDÁLOSTI: In memoriam generála Jepišova
Jméno armádního generála Alexeje Alexejeviče Jepišova osloví dnes už jen pamětníky. V roce 1968 byl náčelníkem Hlavní politické správy „sovětské“ armády a účastnil se v „ČSSR“ jakýchsi nátlakových rozhovorů. Soudruh generál byl typický ruský komunistický papaláš té doby, pouhý pohled na něj potvrzoval, že nikoli náhodou máme 98,5% genového vybavení společného se šimpanzy bonobo. Po jednání jej obklopili novináři (tenkrát u nás panovala přechodná svoboda slova) a ptali se ho, zda je pravda, že Rusové chystají invazi. Generál se ošíval, dělal že neslyší, a nakonec zamumlal: nesmysl. Nic jiného říci nemohl. Do měsíce byli tady.
Nynější náčelník generálního štábu armády Ruské federace Balujevskij bude nepochybně člověk po všech stránkách uhlazenější. Přesto včera na tiskové konferenci v Moskvě hovořil tak, jak si to nebožtík Jepišov nemohl dovolit ani v roce 1968. Evropské země (rozuměj Polsko a ČR) za umístění amerického raketového deštníku zaplatí. Forma platby je prý „technická otázka“. Může jít o prostředky „strategické, jaderné nebo jiné“.
Verbální možnosti pana Balujevského jsou větší než ty Jepišovovy. Skutečné zatím o mnoho menší. A budou menší do té doby, dokud dokáže být Evropa jednotná a dokud dokáže držet basu s USA.
Ruská generalita a ruské vedení dobře ví, že americký protiraketový systém je proti jejich supermoderním raketám bezmocný. Jde jim o něco jiného: pokud bude Evropa rozhádaná a bezbranná proti jadernému útoku z Íránu nebo z přilehlých oblastí, budou si Rusové po úderu moci posbírat to, o co na přelomu osmdesátých devadesátých let přišli – a když Pán Bůh dá, třeba i něco navíc.
Právě v téhle době u nás podle průzkumů veřejného mínění odpůrců pouhé radarové základny valem přibývá. Je v tom strach z Rusů? Je v tom přesvědčení, že netřeba pálit si prsty v něčem, co se nás netýká? V obou případech je to strategie, kterou volí zajíc před lovem: když se pěkně přikrčíme, možná si nás nikdo nevšimne.
Signál, který tím vysíláme potenciálním spojencům i potenciálním predátorům, zní: jako spojenci jsme na baterky. Ale za kořist se hodíme znamenitě.
lidovky.cz 25. dubna 2007
Nynější náčelník generálního štábu armády Ruské federace Balujevskij bude nepochybně člověk po všech stránkách uhlazenější. Přesto včera na tiskové konferenci v Moskvě hovořil tak, jak si to nebožtík Jepišov nemohl dovolit ani v roce 1968. Evropské země (rozuměj Polsko a ČR) za umístění amerického raketového deštníku zaplatí. Forma platby je prý „technická otázka“. Může jít o prostředky „strategické, jaderné nebo jiné“.
Verbální možnosti pana Balujevského jsou větší než ty Jepišovovy. Skutečné zatím o mnoho menší. A budou menší do té doby, dokud dokáže být Evropa jednotná a dokud dokáže držet basu s USA.
Ruská generalita a ruské vedení dobře ví, že americký protiraketový systém je proti jejich supermoderním raketám bezmocný. Jde jim o něco jiného: pokud bude Evropa rozhádaná a bezbranná proti jadernému útoku z Íránu nebo z přilehlých oblastí, budou si Rusové po úderu moci posbírat to, o co na přelomu osmdesátých devadesátých let přišli – a když Pán Bůh dá, třeba i něco navíc.
Právě v téhle době u nás podle průzkumů veřejného mínění odpůrců pouhé radarové základny valem přibývá. Je v tom strach z Rusů? Je v tom přesvědčení, že netřeba pálit si prsty v něčem, co se nás netýká? V obou případech je to strategie, kterou volí zajíc před lovem: když se pěkně přikrčíme, možná si nás nikdo nevšimne.
Signál, který tím vysíláme potenciálním spojencům i potenciálním predátorům, zní: jako spojenci jsme na baterky. Ale za kořist se hodíme znamenitě.
lidovky.cz 25. dubna 2007
Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.
