Středeční jednání Poslanecké sněmovny o předčasných volbách nebylo nijak napínavé: předem bylo jasné, jak to dopadne, věděli to ti, co předčasné volby prosazovali, i ti, co je odmítali. Přesto byla rozprava pozoruhodná tím, s čím přišli navrhovatelé, především předseda ČSSD Bohuslav Sobotka. V jeho vystoupeních se prolínaly dvě roviny, jakési dva koncepty.

V prvním plánu to bylo vystoupení táborového řečníka, který se pokouší oslovit veřejnost, přesněji řečeno voliče: pravicová (dřív se říkalo "buržoazní") koalice "nebyla schopná dobře spravovat naši zemi a nakonec se … rozbila vlastními skandály." "Velká část veřejnosti byla poškozena, dá se říci často i šikanována, ponižována" jejími reformami. "Roste hněv, roste nespokojenost s vládou" (s tou Nečasovou, ne s tou Rusnokovu). V této situaci by bylo logické, kdyby minulou vládní koalici nahradila vláda ČSSD, která dokáže nastolit blahobyt a spravedlnost. Cestou k tomu jsou co nejrychlejší předčasné volby.

Problém je v tom, že pokud chce ČSSD a pan Sobotka prosadit předčasné volby v Poslanecké sněmovně, potřebuje k tomu nutně i hlasy poslanců "pravicové" koalice, a schůze, na níž pan Sobotka pronáší své plamenné výzvy, má sloužit tomu, aby navrhovatelé v rozpravě přesvědčili své kolegy z TOP 09 a ODS a získali je pro podporu návrhu, který předložili. Odtud druhý plán: "Pokud ale v současné rozjitřené situaci chceme uhájit principy poslanecké demokracie a neposilovat v našem demokratickém ústavním systému autoritativní prvky … je naprosto klíčové najít teď konsensus" a "překonat různé krátkodobé politické zájmy". "Zapomeňme v tuto chvíli na stranické zájmy, zapomeňme na výzkumy veřejného mínění a mysleme na reputaci demokracie a této Poslanecké sněmovny v očích občanů." "Ale velmi mne mrzí, že si v této věci s kolegy z pravé části politického spektra nerozumíme, protože si myslím, že to je v zájmu všech standardních politických stran, aby se Sněmovna rozpustila a uskutečnily se nové volby."

Když si obě roviny, oba koncepty propojíme, vyjde z toho, že pan Sobotka vyzývá své kolegy z pravé části politického spektra, aby zapomněli na své krátkodobé politické zájmy (tj. např. na snahu neskončit ve volbách jako sedláci u Chlumce) a podpořili dlouhodobý politický zájem ČSSD vyhrát volby co nejdřív a co nejvíc. ČSSD se zároveň snaží vést se svými politickými konkurenty nelítostný třídní boj i vstřícný dialog, zničit je i získat. Dělá to při jedné akci (schůze PS) a ústy jednoho člověka, totiž svého předsedy. Je to málo přesvědčivé a zároveň taky dost směšné.

18. července 2013