UDÁLOSTI: Dohánění ztraceného času
Čtvrtek 16. srpna
Reforma se bude v PS schvalovat 21. srpna. Má to mít jakousi symbolickou hodnotu? ČSSD zjevně tuší, že se neprosadí, a hrozí žalobou k Ústavnímu soudu. Nejprve zažaluje, a až vyhraje volby, tak všechno zruší. V politice strany se jasně obrážejí psychické zvláštnosti jejího předsedy. Bylo by příjemnější žít v méně nenávistném světě, ale asi to tu nejde. V Maďarsku, kde jsem trávil dovolenou, je situace nachlup stejná.
Nic však ještě není uzavřeno. Poslanec Tlustý má opět výhrady. Jen reformu ve své verzi své vládě odsouhlasil, spočetl si prý, že znamená v roce 2009 vlastně zvýšení daní, a žádá „opravit konstrukci slev na dani“. Zdůvodnění jeho dalších požadavků je věrohodné stejně jako Paroubkova verze rozpadu jeho manželství – předseda ČSSD díky své svérázné nátuře prosadil pouhou svou (politickou) vahou jakési normy pro celou českou politiku. V průběhu handrkování se vláda se pomalu a nechtě stává směšnou. Zdá se, že pro ni nebude hlasovat ani lidovecký poslanec Hovorka, nikoli z neochvějné věrnosti programu ODS jako Tlustý, ale díky svému hlubokému sociálnímu cítění (nesouhlasí s tím, aby děti platily poplatek u lékaře). Předsedkyně poslaneckého klubu lidovců Šojdrová vydává Hovorkovo stanovisko za „výraz hlubokého přesvědčení“, pro mne je přesvědčivé stejně jako to Tlustého. K panu Hovorkovi se váže naše glosa.
Komunisté by uvítali, kdyby Václav Klaus jako prezidentský kandidát navštívil jejich klub. Chtějí mu zřejmě sdělit podmínky, za nichž by ho podpořili. Komunisté si očividně před prezidentskou volbou dost věří.
Pátek 17. srpna
Tlustý zaujal tvrdý postoj a žádá na Topolánkovi další úpravy „reformy“ (už to nedokážu psát jinak než v uvozovkách). Pokud na to Topolánek přistoupí, úplně a definitivně se znemožní. Tlustého podporují přinejmenším dva další poslanci ODS. Tlustý se navíc neomezuje jen na kritiku reformy, jde Topolánkovi zjevně po krku a napadá mj. i průběh Čunkova případu a Topolánkova neformálního poradce Dalíka. Trpělivost koaličních partnerů ODS je naproti tomu, zdá se, vyčerpána. Politický thriller vrcholí. Zanechá na českém premiérovi trvalé stopy?
Podle toho, co píše Zbyněk Petráček v LN, se Dánové ústy ministra kultury omluvili Irům za nájezdy Vikingů. To je typický příklad pseudoomluvy: omlouvají se za něco, za co nenesou vůbec žádnou zodpovědnost. Taková omluva sice vůbec nebolí, ale jen proto, že to žádná omluva není. Omlouvají se za to, co neudělali, někomu, kdo o to nestojí.
Sobota 18. srpna
Mezi komunisty a ČSSD panuje opět jakýsi neantagonistický rozpor (termín jsem si vypůjčil z dialektické patafyziky, jak ji do nás kdysi vtloukali ve škole) ohledně taktiky v postupu proti ODS. Komunisté chtějí „reformu“ vrátit do druhého čtení, kde ji lze ještě měnit či vrátit k dalšímu projednání. ČSSD je radikální: zařezat! Paroubek je radikálnější než KSČM a vypadá to, že dnešní ČSSD je nalevo od KSČM.
Vláda si konečně sehnala názory odborníků na škodlivost amerického radaru, pokud jde o zdraví obyvatel Pobrdí. Jenže nikdo jim už nevěří, lidé už jsou ideologicky zpracováni.
Podivný článek napsal do dnešního Práva Jiří Hanák. Je to jakási směs českých a komunistických mindráků. „Husitství naopak vnímám jako úžasné duchovní vzepětí naší české loužičky, která dokázala patnáct let odolávat celé Evropě.“ Husitství sem, husitství tam, odolávat celému světu je nepochybně snem každého mrňavého národa. Jsou ovšem věci, ve kterých odolávat celému světu je hloupost nebo nemravnost. Pan Hanák si pochvaluje návrh prezidenta Sarkozyho číst na začátku školního roku ve školách dopis sedmnáctiletého mládence, popraveného nacisty, rodičům. Fajn, ale důležité je, aby to nepřehlušilo vzpomínku na to, že Francie napřed, aby odvrátila válku, prodala svého spojence Hitlerovi, a pak tu válku mimořádně potupným způsobem prohrála. Mám podezření, že u nás se podobným způsobem přehlušují vzpomínky ještě desetkrát víc než ve Francii a že právě to stojí podvědomě za zalíbením pana Hanáka v Sarkozyho záměru. A konečně: v radě Ústavu pro studium totalitních režimů (ve skutečnosti má jít o zkoumání české bolševické diktatury, ale to se nemá říkat a vlastně ani dělat) nesmějí být bývalí komunisté. Pan Hanák protestuje, že tím pádem jsou vyloučeni „ti, kteří tomu opravdu rozumějí, totiž ti, kdo komunismus poznali zevnitř a z mladistvého poblouznění (jak krásné slovo, bd) šli kus s ním“ (jako například já, zapomněl dodat pan Hanák, tak to dělám za něho). V tom případě jsme ztraceni, za pár desetiletí takoví vymřou a zbydou jen ti, co tomu nemohou opravdu rozumět (a starším dějinám nemůže opravdu rozumět nikdo). Obávám se ale, že panu Hanákovi jde spíš o to, aby ti, kdo „z mladistvého poblouznění šli kus s komunismem“, mohli o něm a hlavně o křišťálové čistotě svého poblouznění ještě předtím, než opustí toto slzavé údolí, pověsit svým potomkům, kteří tomu nemohou pořádně rozumět, pár pěkných bulíků na nos.
Lukáš Jelínek, zcela nezávislý politolog malounko spřízněný s ČSSD, radí sociálním demokratům: „Potřebujeme tedy klasické odboráře Škromachova střihu, kteří budou držet současné kóty. A při dobývání nových kót je třeba nové mladé tváře.“ Za první republiky se tomu říkalo: „Mladí vpřed a staří na svá místa“. Ironicky, ovšem.
Pondělí 20. srpna
Topolánek, jak se zdá, před Tlustým úplně kapituloval. Slevy na daních budou upraveny tak, aby daně v roce 2009 fakticky nestouply. Změnu má údajně navrhnout pozměňovacím návrhem Senát, kde má ODS většinu (Tlustý se ovšem k téhle technice úpravy nezná). Jde však zatím jen o dohodu mezi ODS a ČSSD, není známo, co tomu řeknou koaliční partneři. Jsou v nemilé situaci – pokud ODS kývnou i na tenhle další kotoul, budou za šašky. V ošemetné situaci je ale taky Tlustý – potřebuje, aby se Topolánek znemožnil, ale preference ODS aby příliš neklesly (jinak ho postihne hněv spolustraníků). Řekl bych, že to výrazně přehání.
Jacísi extremisté vydali na internetu seznam, Židů v české politice. Jsou tam i publicisté, je tam kde kdo, jen na mě nějak zapomněli. Považuju to za příkoří.
Václav Havel podepsal o víkendu na hudebním festivalu v Trutnově petici Pro základnu. Je to dobře a je to logický krok, dal svůj názor už předtím několikrát veřejně najevo.
Berlínského sjezdu Svazu vyhnanců se tentokrát zúčastnil i předseda Evropského parlamentu Hans-Georg Pöttering. Prohlásil, že nelze zpochybňovat žádnou nespravedlnost a že každý má právo na svou domovinu. Zároveň vyzval (podle Práva) Čechy i sudetské Němce (nechápu, proč by na srazu všech vyhnaných mluvil jen o Češích a sudetských Němcích, ale jeho projev nemám k dispozici), aby se vzdali nároků vůči druhé straně a vyslovil se pro zřízení střediska dokumentujícího vyhánění Němců. Ozvali se tentokrát Poláci, politolog Sokolowski prý prohlásil: „Musíme Němcům velmi důrazně připomínat, že etničtí Němci byli vystěhováni, protože Adolf Hitler rozpoutal druhou světovou válku.“ Je třeba naopak lidem jako pan Sokolowski (u nás jsou jich mraky) neustále velmi důrazně připomínat, že je tohle tvrzení je nestydatý alibismus a demagogie.
Senátorka Jurenčáková byla „krátce před listopadem 1989“ řadovou členkou KSČ. Udělala to prý proto, že chtěla studovat při zaměstnání a při dvou dětech vysokou školu. Nikomu tím rozhodnutím neublížila. Problém paní senátorky je problém člověka, který se vleze vykoupat do žumpy. Jednak to signalizuje, čeho všeho je schopen, a jednak pak delší dobu tak říkajíc smrdí. Taky „krátce před listopadem“ muselo být průměrně inteligentnímu člověku jasné, že vstupovat do strany je nadbytečné, protože režim se hroutí. Paní senátorka říká, že udělala chybu. Problém je, že nejde jen o chybu. Chyba by bylo, kdyby např. byla tvrdila, že rychlost zvuku je 800 km za vteřinu.
Stovky nahatých demonstrantů vytvořily na jednom švýcarském ledovci živou sochu. Chtěli tak zvýšit obecné povědomí o klimatických změnách. Jak to má teď člověk jednoduché! Dřív, když chtěl něco prosadit, musel argumentovat, mluvit, psát, přesvědčovat. Dnes stačí, když vystrčí holou prdel.
Úterý 21. srpna
Je symbolické, že právě v toto magické datum se rozhoduje o osudu vládní reformy. Pokud vláda reformu prosadí, ještě nic nevyhrála. Pokud ne, prohraje všechno. Mírně povzbuzující je, že menší koaliční strany se zřejmě vzbouřily a přesvědčily Topolánka, že se Tlustému musí opřít (možná, že to tak měl Topolánek rozehrané, včera mu vyšel poměrně bojovný článek v Mladé frontě Dnes). Vláda se vrátila k dohodě z minulého týdne a slíbila Tlustému a spol. pouze, že v první polovině příštího roku připraví novelu zákona o dani z příjmu, která zohlední jejich připomínky „na základě mzdového a rozpočtového vývoje“. Tlustý tedy přiměl Topolánka ke kompromisu, ale nedokázal, že si může diktovat. Zjevně narazil i na nevoli ve špičkách ODS. Jeden její vysoký představitel, „který si nepřeje být jmenován“, podle Práva prohlásil: „Je nepřijatelné, aby po devíti letech čekání na vládu se všechno zhatilo kvůli jejich (tj. Tlustého a spol.) osobním zájmům.“ Vytlačit hladové vepříky od koryta není jen tak, navíc to s osobními zájmy sedí, jen naivka může věřit, že jde o vznešenou zásadu rovné daně. Nejbližší Tlustého spolubojovníci Schwippel a Raninec od počátku tvrdí, že pro reformu budou hlasovat jen tenkrát, že na ní vydělají všichni. Úsporná opatření, na nichž vydělají všichni, jsou něco podobného jako perpetuum mobile nebo známý princip „oslíčku, otřes se“. Pan Tlustý to s tažením na Topolánka přepískl a nejspíš teď bude pár dní groggy. Vláda může zatím pokračovat v tom zvláštním způsobu vládnutí, který se tolik podobá předsmrtným křečím.
Čeští vojáci mají být v Afghánistánu převeleni do nebezpečnější oblasti. Ministři zahraničí a obrany jsou si podle Práva vědomi, že to může vyvolat v části veřejnosti negativní ohlas a připravili prý proto návrh, jak vládní rozhodnutí vysvětlovat. Základem argumentace (to už dodávám já) by měla být překvapivá teze, že vojáci, a to dokonce ani ti čeští, nepatří jen do bezpečných oblastí.
Středa 22. srpna
Reforma tedy prošla nejtěsnější možnou většinou. Koalici píchli jako obvykle poslanci Melčák a Pohanka, naopak dezertoval poslanec Hovorka (což se rovněž očekávalo). Pan Hovorka se necítí být poslancem opozice a nemíní ji do budoucna podporovat. Bude s opozicí hlasovat jen v druhořadých věcech jako je např. americká radarová základna. Jinak bude úplně loajální. Předseda ČSSD Paroubek zopakoval, že okamžitě po vítězných volbách z reformy zruší, co jen půjde, při hlasování o pozměňovacích návrzích opustili sociální demokraté jednací síň a po skončení jednání zpravodaj Sobotka odmítl podat navrhovateli Kalouskovi ruku. Není nad politickou kulturu.
Česká delegace v čele s náměstky ministra zahraničí a obrany jednala v Moskvě o radarové základně (a zjevně i o dalších věcech). Ujistili Rusy o tom, že konečné rozhodnutí zatím ještě nepadlo a snažili se je zbytečně nedráždit. Pokud dostali Rusové zároveň signál, že si o té věci ČR rozhodne sama, proč ne.
Ruská federace nominuje na místo výkonného ředitele Mezinárodního měnového fondu Josefa Tošovského. Tématu se týká naše glosa.
Čtvrtek 23. srpna
Vládní koordinátor pro protiraketovou obranu Klvaňa dosáhl jakéhosi malého úspěchu, když se mu podařilo z jednotné fronty protivníků radaru vyčlenit devět obcí, jejichž představitelé jsou ochotni s ním jednat. Všichni požadují kompenzace. To je nadějné: není sice vůbec jasné, zač by měli být kompenzováni, ale dá se předpokládat, že když kompenzace dostanou, nebudou proti.
Senátor Jiří Žák, který údajně nutil svou asistentku odevzdávat polovinu výdělku jeho choti, navrhuje přejmenovat první máj ze Svátku práce na Svátek jara a práce. Činí tak poté, co se mu nepovedlo svátek zrušit. Závidím senátorům jejich starosti. Ostatně, co mají proti práci? Práce je důležitá a zaslouží si ocenění. To, že se k ní hubou hlásili také bolševici, ji nijak nediskvalifikuje. A naopak, proč máme slavit jaro, a ne léto, podzim a zimu? Ty mají přece taky něco do sebe.
Poslanec Klas (takto stoupenec Tlustého) si stěžuje, že se ho Topolánkovi lidé pokoušeli znásilnit (ideově, samozřejmě). Posílali mu prý výhružné esemesky, což mu připomíná padesátá léta. Milý pane, kdybyste se v padesátých letech byl coby poslanec šprajcoval, za hodinu byste byl za mřížemi, za tři dny by vám byla chyběla polovina zubů a za týden byste se byl přiznal.
Reforma se bude v PS schvalovat 21. srpna. Má to mít jakousi symbolickou hodnotu? ČSSD zjevně tuší, že se neprosadí, a hrozí žalobou k Ústavnímu soudu. Nejprve zažaluje, a až vyhraje volby, tak všechno zruší. V politice strany se jasně obrážejí psychické zvláštnosti jejího předsedy. Bylo by příjemnější žít v méně nenávistném světě, ale asi to tu nejde. V Maďarsku, kde jsem trávil dovolenou, je situace nachlup stejná.
Nic však ještě není uzavřeno. Poslanec Tlustý má opět výhrady. Jen reformu ve své verzi své vládě odsouhlasil, spočetl si prý, že znamená v roce 2009 vlastně zvýšení daní, a žádá „opravit konstrukci slev na dani“. Zdůvodnění jeho dalších požadavků je věrohodné stejně jako Paroubkova verze rozpadu jeho manželství – předseda ČSSD díky své svérázné nátuře prosadil pouhou svou (politickou) vahou jakési normy pro celou českou politiku. V průběhu handrkování se vláda se pomalu a nechtě stává směšnou. Zdá se, že pro ni nebude hlasovat ani lidovecký poslanec Hovorka, nikoli z neochvějné věrnosti programu ODS jako Tlustý, ale díky svému hlubokému sociálnímu cítění (nesouhlasí s tím, aby děti platily poplatek u lékaře). Předsedkyně poslaneckého klubu lidovců Šojdrová vydává Hovorkovo stanovisko za „výraz hlubokého přesvědčení“, pro mne je přesvědčivé stejně jako to Tlustého. K panu Hovorkovi se váže naše glosa.
Komunisté by uvítali, kdyby Václav Klaus jako prezidentský kandidát navštívil jejich klub. Chtějí mu zřejmě sdělit podmínky, za nichž by ho podpořili. Komunisté si očividně před prezidentskou volbou dost věří.
Pátek 17. srpna
Tlustý zaujal tvrdý postoj a žádá na Topolánkovi další úpravy „reformy“ (už to nedokážu psát jinak než v uvozovkách). Pokud na to Topolánek přistoupí, úplně a definitivně se znemožní. Tlustého podporují přinejmenším dva další poslanci ODS. Tlustý se navíc neomezuje jen na kritiku reformy, jde Topolánkovi zjevně po krku a napadá mj. i průběh Čunkova případu a Topolánkova neformálního poradce Dalíka. Trpělivost koaličních partnerů ODS je naproti tomu, zdá se, vyčerpána. Politický thriller vrcholí. Zanechá na českém premiérovi trvalé stopy?
Podle toho, co píše Zbyněk Petráček v LN, se Dánové ústy ministra kultury omluvili Irům za nájezdy Vikingů. To je typický příklad pseudoomluvy: omlouvají se za něco, za co nenesou vůbec žádnou zodpovědnost. Taková omluva sice vůbec nebolí, ale jen proto, že to žádná omluva není. Omlouvají se za to, co neudělali, někomu, kdo o to nestojí.
Sobota 18. srpna
Mezi komunisty a ČSSD panuje opět jakýsi neantagonistický rozpor (termín jsem si vypůjčil z dialektické patafyziky, jak ji do nás kdysi vtloukali ve škole) ohledně taktiky v postupu proti ODS. Komunisté chtějí „reformu“ vrátit do druhého čtení, kde ji lze ještě měnit či vrátit k dalšímu projednání. ČSSD je radikální: zařezat! Paroubek je radikálnější než KSČM a vypadá to, že dnešní ČSSD je nalevo od KSČM.
Vláda si konečně sehnala názory odborníků na škodlivost amerického radaru, pokud jde o zdraví obyvatel Pobrdí. Jenže nikdo jim už nevěří, lidé už jsou ideologicky zpracováni.
Podivný článek napsal do dnešního Práva Jiří Hanák. Je to jakási směs českých a komunistických mindráků. „Husitství naopak vnímám jako úžasné duchovní vzepětí naší české loužičky, která dokázala patnáct let odolávat celé Evropě.“ Husitství sem, husitství tam, odolávat celému světu je nepochybně snem každého mrňavého národa. Jsou ovšem věci, ve kterých odolávat celému světu je hloupost nebo nemravnost. Pan Hanák si pochvaluje návrh prezidenta Sarkozyho číst na začátku školního roku ve školách dopis sedmnáctiletého mládence, popraveného nacisty, rodičům. Fajn, ale důležité je, aby to nepřehlušilo vzpomínku na to, že Francie napřed, aby odvrátila válku, prodala svého spojence Hitlerovi, a pak tu válku mimořádně potupným způsobem prohrála. Mám podezření, že u nás se podobným způsobem přehlušují vzpomínky ještě desetkrát víc než ve Francii a že právě to stojí podvědomě za zalíbením pana Hanáka v Sarkozyho záměru. A konečně: v radě Ústavu pro studium totalitních režimů (ve skutečnosti má jít o zkoumání české bolševické diktatury, ale to se nemá říkat a vlastně ani dělat) nesmějí být bývalí komunisté. Pan Hanák protestuje, že tím pádem jsou vyloučeni „ti, kteří tomu opravdu rozumějí, totiž ti, kdo komunismus poznali zevnitř a z mladistvého poblouznění (jak krásné slovo, bd) šli kus s ním“ (jako například já, zapomněl dodat pan Hanák, tak to dělám za něho). V tom případě jsme ztraceni, za pár desetiletí takoví vymřou a zbydou jen ti, co tomu nemohou opravdu rozumět (a starším dějinám nemůže opravdu rozumět nikdo). Obávám se ale, že panu Hanákovi jde spíš o to, aby ti, kdo „z mladistvého poblouznění šli kus s komunismem“, mohli o něm a hlavně o křišťálové čistotě svého poblouznění ještě předtím, než opustí toto slzavé údolí, pověsit svým potomkům, kteří tomu nemohou pořádně rozumět, pár pěkných bulíků na nos.
Lukáš Jelínek, zcela nezávislý politolog malounko spřízněný s ČSSD, radí sociálním demokratům: „Potřebujeme tedy klasické odboráře Škromachova střihu, kteří budou držet současné kóty. A při dobývání nových kót je třeba nové mladé tváře.“ Za první republiky se tomu říkalo: „Mladí vpřed a staří na svá místa“. Ironicky, ovšem.
Pondělí 20. srpna
Topolánek, jak se zdá, před Tlustým úplně kapituloval. Slevy na daních budou upraveny tak, aby daně v roce 2009 fakticky nestouply. Změnu má údajně navrhnout pozměňovacím návrhem Senát, kde má ODS většinu (Tlustý se ovšem k téhle technice úpravy nezná). Jde však zatím jen o dohodu mezi ODS a ČSSD, není známo, co tomu řeknou koaliční partneři. Jsou v nemilé situaci – pokud ODS kývnou i na tenhle další kotoul, budou za šašky. V ošemetné situaci je ale taky Tlustý – potřebuje, aby se Topolánek znemožnil, ale preference ODS aby příliš neklesly (jinak ho postihne hněv spolustraníků). Řekl bych, že to výrazně přehání.
Jacísi extremisté vydali na internetu seznam, Židů v české politice. Jsou tam i publicisté, je tam kde kdo, jen na mě nějak zapomněli. Považuju to za příkoří.
Václav Havel podepsal o víkendu na hudebním festivalu v Trutnově petici Pro základnu. Je to dobře a je to logický krok, dal svůj názor už předtím několikrát veřejně najevo.
Berlínského sjezdu Svazu vyhnanců se tentokrát zúčastnil i předseda Evropského parlamentu Hans-Georg Pöttering. Prohlásil, že nelze zpochybňovat žádnou nespravedlnost a že každý má právo na svou domovinu. Zároveň vyzval (podle Práva) Čechy i sudetské Němce (nechápu, proč by na srazu všech vyhnaných mluvil jen o Češích a sudetských Němcích, ale jeho projev nemám k dispozici), aby se vzdali nároků vůči druhé straně a vyslovil se pro zřízení střediska dokumentujícího vyhánění Němců. Ozvali se tentokrát Poláci, politolog Sokolowski prý prohlásil: „Musíme Němcům velmi důrazně připomínat, že etničtí Němci byli vystěhováni, protože Adolf Hitler rozpoutal druhou světovou válku.“ Je třeba naopak lidem jako pan Sokolowski (u nás jsou jich mraky) neustále velmi důrazně připomínat, že je tohle tvrzení je nestydatý alibismus a demagogie.
Senátorka Jurenčáková byla „krátce před listopadem 1989“ řadovou členkou KSČ. Udělala to prý proto, že chtěla studovat při zaměstnání a při dvou dětech vysokou školu. Nikomu tím rozhodnutím neublížila. Problém paní senátorky je problém člověka, který se vleze vykoupat do žumpy. Jednak to signalizuje, čeho všeho je schopen, a jednak pak delší dobu tak říkajíc smrdí. Taky „krátce před listopadem“ muselo být průměrně inteligentnímu člověku jasné, že vstupovat do strany je nadbytečné, protože režim se hroutí. Paní senátorka říká, že udělala chybu. Problém je, že nejde jen o chybu. Chyba by bylo, kdyby např. byla tvrdila, že rychlost zvuku je 800 km za vteřinu.
Stovky nahatých demonstrantů vytvořily na jednom švýcarském ledovci živou sochu. Chtěli tak zvýšit obecné povědomí o klimatických změnách. Jak to má teď člověk jednoduché! Dřív, když chtěl něco prosadit, musel argumentovat, mluvit, psát, přesvědčovat. Dnes stačí, když vystrčí holou prdel.
Úterý 21. srpna
Je symbolické, že právě v toto magické datum se rozhoduje o osudu vládní reformy. Pokud vláda reformu prosadí, ještě nic nevyhrála. Pokud ne, prohraje všechno. Mírně povzbuzující je, že menší koaliční strany se zřejmě vzbouřily a přesvědčily Topolánka, že se Tlustému musí opřít (možná, že to tak měl Topolánek rozehrané, včera mu vyšel poměrně bojovný článek v Mladé frontě Dnes). Vláda se vrátila k dohodě z minulého týdne a slíbila Tlustému a spol. pouze, že v první polovině příštího roku připraví novelu zákona o dani z příjmu, která zohlední jejich připomínky „na základě mzdového a rozpočtového vývoje“. Tlustý tedy přiměl Topolánka ke kompromisu, ale nedokázal, že si může diktovat. Zjevně narazil i na nevoli ve špičkách ODS. Jeden její vysoký představitel, „který si nepřeje být jmenován“, podle Práva prohlásil: „Je nepřijatelné, aby po devíti letech čekání na vládu se všechno zhatilo kvůli jejich (tj. Tlustého a spol.) osobním zájmům.“ Vytlačit hladové vepříky od koryta není jen tak, navíc to s osobními zájmy sedí, jen naivka může věřit, že jde o vznešenou zásadu rovné daně. Nejbližší Tlustého spolubojovníci Schwippel a Raninec od počátku tvrdí, že pro reformu budou hlasovat jen tenkrát, že na ní vydělají všichni. Úsporná opatření, na nichž vydělají všichni, jsou něco podobného jako perpetuum mobile nebo známý princip „oslíčku, otřes se“. Pan Tlustý to s tažením na Topolánka přepískl a nejspíš teď bude pár dní groggy. Vláda může zatím pokračovat v tom zvláštním způsobu vládnutí, který se tolik podobá předsmrtným křečím.
Čeští vojáci mají být v Afghánistánu převeleni do nebezpečnější oblasti. Ministři zahraničí a obrany jsou si podle Práva vědomi, že to může vyvolat v části veřejnosti negativní ohlas a připravili prý proto návrh, jak vládní rozhodnutí vysvětlovat. Základem argumentace (to už dodávám já) by měla být překvapivá teze, že vojáci, a to dokonce ani ti čeští, nepatří jen do bezpečných oblastí.
Středa 22. srpna
Reforma tedy prošla nejtěsnější možnou většinou. Koalici píchli jako obvykle poslanci Melčák a Pohanka, naopak dezertoval poslanec Hovorka (což se rovněž očekávalo). Pan Hovorka se necítí být poslancem opozice a nemíní ji do budoucna podporovat. Bude s opozicí hlasovat jen v druhořadých věcech jako je např. americká radarová základna. Jinak bude úplně loajální. Předseda ČSSD Paroubek zopakoval, že okamžitě po vítězných volbách z reformy zruší, co jen půjde, při hlasování o pozměňovacích návrzích opustili sociální demokraté jednací síň a po skončení jednání zpravodaj Sobotka odmítl podat navrhovateli Kalouskovi ruku. Není nad politickou kulturu.
Česká delegace v čele s náměstky ministra zahraničí a obrany jednala v Moskvě o radarové základně (a zjevně i o dalších věcech). Ujistili Rusy o tom, že konečné rozhodnutí zatím ještě nepadlo a snažili se je zbytečně nedráždit. Pokud dostali Rusové zároveň signál, že si o té věci ČR rozhodne sama, proč ne.
Ruská federace nominuje na místo výkonného ředitele Mezinárodního měnového fondu Josefa Tošovského. Tématu se týká naše glosa.
Čtvrtek 23. srpna
Vládní koordinátor pro protiraketovou obranu Klvaňa dosáhl jakéhosi malého úspěchu, když se mu podařilo z jednotné fronty protivníků radaru vyčlenit devět obcí, jejichž představitelé jsou ochotni s ním jednat. Všichni požadují kompenzace. To je nadějné: není sice vůbec jasné, zač by měli být kompenzováni, ale dá se předpokládat, že když kompenzace dostanou, nebudou proti.
Senátor Jiří Žák, který údajně nutil svou asistentku odevzdávat polovinu výdělku jeho choti, navrhuje přejmenovat první máj ze Svátku práce na Svátek jara a práce. Činí tak poté, co se mu nepovedlo svátek zrušit. Závidím senátorům jejich starosti. Ostatně, co mají proti práci? Práce je důležitá a zaslouží si ocenění. To, že se k ní hubou hlásili také bolševici, ji nijak nediskvalifikuje. A naopak, proč máme slavit jaro, a ne léto, podzim a zimu? Ty mají přece taky něco do sebe.
Poslanec Klas (takto stoupenec Tlustého) si stěžuje, že se ho Topolánkovi lidé pokoušeli znásilnit (ideově, samozřejmě). Posílali mu prý výhružné esemesky, což mu připomíná padesátá léta. Milý pane, kdybyste se v padesátých letech byl coby poslanec šprajcoval, za hodinu byste byl za mřížemi, za tři dny by vám byla chyběla polovina zubů a za týden byste se byl přiznal.
Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.
