UDÁLOSTI: Dohánění ztraceného času
Čtvrtek 9. srpna
Státní zastupitelství požádalo Poslaneckou sněmovnu o vydání komunistického poslance Josefa Vondrušky. Vondruška je podezřelý ze spáchání trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele: byl v osmdesátých letech dozorcem ve věznici v Minkovicích, kde měl „v péči“ taky několik politických vězňů (mj. Vladimíra Hučína). Případ je nepříjemný dokonce i komunistům, a to už je co říci. Nicméně zarážející je, že si vůbec někoho takového troufli dát na kandidátku. Už vzhledem k povaze povolání a zároveň době, kdy je vykonával.
Jiří Paroubek řekl Právu: „Za několik týdnů po mém rozvodu se i hulváti budou muset vyjadřovat slušně o slečně Kováčové. A až se Petra v krátké době stane mou manželkou, budou to muset vzít na vědomí“. To není věc hulvátství, ale přesného vyjadřování. Jakmile se pan Paroubek rozvede, přestane být paní Kováčová jeho milenkou, a jakmile se s ní ožení, stane se jeho manželkou.
Rozpočtový výbor zamítl vládní návrh zákona o stabilizaci veřejných rozpočtů, protože jeden jeho člen za ODS pobývá momentálně na dovolené. (Nebylo by příliš platné, i kdyby byl přítomen, v tom případě by měla ve výboru koalice i opozice stejně hlasů). Pro vládu je to nepříjemné, je to další signál vratkosti jejího postavení. Komunisté ve výboru prosadili pozměňovací návrh, podle něhož by lidé s příjmy nad 84 tisíc korun platili 40% daň (pak ale výbor vládní návrh raději zamítl jako celek). Komunistický návrh je nedůsledný: daň by se měla vyměřovat individuálně podle kádrového profilu daněného. Někdo by si zasloužil nulovou, jiný zase stoprocentní.
Dobrá zpráva je, že se nepotvrdily zprávy o smrti předsedy zelených Bursíka, který pobývá někde v Himalájích na horolezecké výpravě. Zahynul někdo jiný. Jedna z mála nepříjemností, kterých koalice zůstala ušetřena.
Pátek 10. srpna
Mezi přerovskými žalobci a jihlavským státním zástupcem Salichovem vypukl zuřivý spor o Jiřího Čunka. Zdá se, že se nějakou dobu povleče. Destrukce policie a státních zastupitelství se opozici i koalici v jejich válce o Čunka zatím daří velmi dobře. Příště se možná dostane i na soudy.
Případ poslance Vondrušky se stal pro některé jeho komunistické kolegy (např. pro místopředsedu Dolejše) příležitostí, aby demonstrovali svou lidskou tvář. Když už se jim stala taková nemilá věc, proč ji aspoň nevyužít k vlastní profilaci.
V Mladé frontě píše Karel Steigerwald mj. o „soše Edvarda Beneše“, kterou tam „mají v hotelu“. Přesněji řečeno jde o bustu, kterou tam před pár lety demonstrativně vztyčil jeho někdejší majitel, tankista-letec Jan Horal a kterou pak stejně demonstrativně uctil Steigerwaldův guru Klaus. Cituji: „Je u ní citát. Beneš prorokuje, že po padesáti letech budou německá zvěrstva zapomenuta, pohled na události se otočí, zdůrazní se jako velká krutost jen odsun Němců z Čech a příčinná linka mezi nacismem, válkou a vyhnáním se přerve. Vklad nacismu, nesmírně brutální barbarství, které tak těžce poškodilo Evropu, se zapomene.“ Beneš se ovšem mýlil: o nacistických zvěrstvech se pořád mluví kolem dokola, dnešní Němce jimi bijí po hlavě, jako by se to všechno stalo teprve včera, a sami Němci už veřejně a expresis verbis přistoupili na nesmyslnou a nestydatou teorii o příčině a následku. Občas někdo (nedej pánbů, že by snad nějaký politik) něco kuňkne o tom, že jakési máslo na hlavě, i když samozřejmě menší, má i druhá strana, a že to, že Němci začali, je jen polehčující okolnost, nikoli alibi. Pak hned dostane po papule, a je zase ticho. Sluch pana Steigerwalda je ovšem uspořádán velmi zvláštně: slyší jen tyto hlasy. Možná je to tím, že i když umlčovaná pravda zní jen velmi sporadicky a tiše, špatné svědomí působí jako mohutný zesilovač.
Sobota 11.srpna
Poslanec Tlustý a jeho přívrženci zřejmě ještě pořádně zkomplikují Topolánkově vládě život. Jejich představy zejména ohledně daní budou pro koaliční partnery ODS těžko stravitelné. Oběma najednou Topolánek vyhovět nedokáže, a když si udrží hlasy jedněch, přijde o hlasy těch druhých. Tahle vláda by správně měla být totálně nefunkční. Je podivné, že pořád ještě jakž takž funguje. Opozice podrobila vládní návrh reformy drtivé kritice a Paroubek prohlásil, že až se jeho strana dostane k moci, „zarazí ji“. To by se mělo stát při střídání vlád pravidlem: jakmile se dostane k moci dřívější opozice, jejím prvním krokem bude, že zruší úplně všechno, co prosadila předchozí vláda. Možná, že by se to dalo formalizovat tím, že všechna rozhodnutí každé vlády (včetně zákonů, které prosadila) by platila jen do konce jejího volebního období.
Státní zástupce Obst, jemuž nejvyšší státní zástupkyně Vesecká odňala případ Jiřího Čunka, vystoupil z Unie státních zástupců. Není to prý reakce na její postoj ke sporu mezi žalobci ani na její dosavadní činnost, nýbrž jen na jednání doktora Salichova. Rozhodnutí pana Obsta je výrazně jánošíkovské, má paroubkovský punc (všechno zrušíme!) a musím se přiznat, že mu vůbec nerozumím. Lze ho chápat jako součást těžko snesitelného dobového koloritu.
Podle agentury Faktum Invenio ODS v preferencích mírně vede a v přepočtu na mandáty by nynější koalice měla ve Sněmovně sto dva hlasů. Lidovci ztloustli o 1,6%. Převaha koalice je vzhledem k tomu, jak vypadá politická scéna, malý zázrak. Dá se vysvětlit jedině tím, že si český volič říká: vláda je děsná, ale opozice ještě děsnější. Že by si to říkal ještě dlouho, je ovšem těžko představitelné.
Exministr kultury Jandák je vášnivý sběratel: jeho zahradu zdobí mj. židovský náhrobek z konce 19. století. Je to projev strašidelného buranství. K této zprávě, zbyde-li nám čas, se ještě vrátíme.
Pondělí 13. srpna
Šéf brněnského státního zastupitelství Coufal hodlá podat trestní oznámení na Marcelu Urbanovou pro křivé svědectví. To je logické. Jenže když Urbanovou obviní, případ se znovu otevře. Kdyby ji neobvinili, nedávalo by to vůbec žádný smysl a každý by si domyslil, že něco není v pořádku.
Polská vládní koalice se rozpadla a země spěje k předčasným volbám. Vyhraje je, jak se zdá, Občanská platforma, ale při sestavování vlády se nejspíš bez PiS neobejde. I taková koalice by asi byla o něco snesitelnější než ta, co právě skončila. Tedy přinejmenším o Ligu polských rodin.
Pokud jde o projednávání reformy veřejných financí v PS, objevil se jakýsi rozpor mezi ČSSD a KSČM. Týká se ovšem jen taktiky: ČSSD se o reformě vůbec nechce bavit a hodlá ji odmítnout jako celek, komunisté chtějí podávat pozměňovací návrhy (tím by mohli do vládní reformy vnést nenapravitelný zmatek). Kromě toho upozorňují vyčůraně na spoluzodpovědnost ČSSD za dnešní stav země (oni zodpovědnost nemají žádnou, spadli sem v roce 1990 z Marsu).
Úterý 14. srpna
Politický ekvilibrista Topolánek se ocitl v presu mezi Hovorkou a Tlustým. Pokud neprojeví aspoň minimální schopnost vzdorovat, vyšle tím významný signál, že je bačkora a že vláda je na baterky. Pokud zavzdoruje, je možné, že vláda padne. Očekával bych, že při svých schopnostech udělá obojí najednou. Pozoruhodné, že největší spor se vede o snížení daní. Člověk by řekl, že první věc je zalátání děsivých děr, kterými každoročně zatéká do státního rozpočtu.
Agentura Median věští, že volby dopadnou patem. Agentuře Median příliš nevěřím, ale signál o vyrovnávání sil mezi koalicí a opozicí je nepřeslechnutelný.
Jiří Paroubek požaduje pro sebe křeslo předsedy Sněmovny. Pokud ho nedostane, bude prý ČSSD dělat „autonomní zahraniční politiku“. Tu už snad dělá už teď, ne? Zdá se, že si navíc bude zřizovat zahraniční zastupitelství a uzavírat mezinárodní smlouvy. Problém je ovšem taky v tom, že dosavadní předseda PS Miloslav Vlček, Paroubkův stranický kolega, se svého křesla, kde měl původně posedět jen dočasně, drží zuby nehty. Paroubek ho tam před časem prosadil jako naprostou nulu, zjevně však podcenil situaci. Když se před nulu postaví jednička vysoké ústavní funkce, dá se počítat s tím, že to s ní udělá divy.
„Modernizační tým“ ČSSD pod vedením Jiřího Paroubka vypracoval strategii, jak získat pro stranu 40% podporu veřejnosti. Zajímavé je, jak je ČSSD při svých pokusech o překabátění a zvýšení atraktivnosti fascinována ODS: chtějí získat mladé schopné manažery jako je ministr Řebíček a lídry jako je Pavel Bém. Vede cesta k úspěchu nutně přes opičení se po nenáviděném protivníkovi?
Středa 15. srpna
Předseda KSČM Filip nepodpořil sociální demokraty v úsilí stanovit termín prezidentské volby tak, aby si Klaus musel aspoň na pár dní sbalit kufry. Je to od ČSSD zlomyslná schválnost a je smutně příznačné, že i KSČM je schopna se občas chovat slušněji a velkoryseji. Zarytý nenávistný fanatismus Jiřího Paroubka a jeho blízkých nevěstí pro dobu, až se proboxují k moci (nevěřím, že by se jim to nakonec nepovedlo), nic dobrého.
Topolánek se nakonec po dlouhých tahanicích dohodl s Tlustým na konečné podobě reformy. Dalo se čekat, že se dohodnou, Tlustý nemá zájem otřást celou ODS (podřezal by si větev i pod sebou). Na druhou stranu musí trucovat, aby byl vidět. Hovorku Topolánek nepotřebuje, má jisté hlasy tandemu Melčák – Pohanka.
Paní Paroubková možná bude dělat svému choti potíže. Prohlásila, že o jeho poměru s Petrou Kováčovou věděla dřív, než jí to on sám sdělil. Tím poněkud nabourala pracně vytvořenou legendu o úzkostlivě korektním postoji jejího manžela. Zároveň prohlásila, že jeho rychlý odchod ke slečně Kováčové je „cynický a sobecký čin“. Nechci pana Paroubka za rozpad jeho manželství soudit, nejsem k tomu kompetentní – ostatně, kdo je k tomu kompetentní. Co mi připadá odsouzeníhodné, je svatouškovská story, kterou si k tomu vymyslil. Je dobře, že dostává trhliny. Kromě toho se mi zdá, že se ke své dosud ještě manželce chová s vypočítavou bezohledností manipulátora. A to se nedělá.
Státní zastupitelství požádalo Poslaneckou sněmovnu o vydání komunistického poslance Josefa Vondrušky. Vondruška je podezřelý ze spáchání trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele: byl v osmdesátých letech dozorcem ve věznici v Minkovicích, kde měl „v péči“ taky několik politických vězňů (mj. Vladimíra Hučína). Případ je nepříjemný dokonce i komunistům, a to už je co říci. Nicméně zarážející je, že si vůbec někoho takového troufli dát na kandidátku. Už vzhledem k povaze povolání a zároveň době, kdy je vykonával.
Jiří Paroubek řekl Právu: „Za několik týdnů po mém rozvodu se i hulváti budou muset vyjadřovat slušně o slečně Kováčové. A až se Petra v krátké době stane mou manželkou, budou to muset vzít na vědomí“. To není věc hulvátství, ale přesného vyjadřování. Jakmile se pan Paroubek rozvede, přestane být paní Kováčová jeho milenkou, a jakmile se s ní ožení, stane se jeho manželkou.
Rozpočtový výbor zamítl vládní návrh zákona o stabilizaci veřejných rozpočtů, protože jeden jeho člen za ODS pobývá momentálně na dovolené. (Nebylo by příliš platné, i kdyby byl přítomen, v tom případě by měla ve výboru koalice i opozice stejně hlasů). Pro vládu je to nepříjemné, je to další signál vratkosti jejího postavení. Komunisté ve výboru prosadili pozměňovací návrh, podle něhož by lidé s příjmy nad 84 tisíc korun platili 40% daň (pak ale výbor vládní návrh raději zamítl jako celek). Komunistický návrh je nedůsledný: daň by se měla vyměřovat individuálně podle kádrového profilu daněného. Někdo by si zasloužil nulovou, jiný zase stoprocentní.
Dobrá zpráva je, že se nepotvrdily zprávy o smrti předsedy zelených Bursíka, který pobývá někde v Himalájích na horolezecké výpravě. Zahynul někdo jiný. Jedna z mála nepříjemností, kterých koalice zůstala ušetřena.
Pátek 10. srpna
Mezi přerovskými žalobci a jihlavským státním zástupcem Salichovem vypukl zuřivý spor o Jiřího Čunka. Zdá se, že se nějakou dobu povleče. Destrukce policie a státních zastupitelství se opozici i koalici v jejich válce o Čunka zatím daří velmi dobře. Příště se možná dostane i na soudy.
Případ poslance Vondrušky se stal pro některé jeho komunistické kolegy (např. pro místopředsedu Dolejše) příležitostí, aby demonstrovali svou lidskou tvář. Když už se jim stala taková nemilá věc, proč ji aspoň nevyužít k vlastní profilaci.
V Mladé frontě píše Karel Steigerwald mj. o „soše Edvarda Beneše“, kterou tam „mají v hotelu“. Přesněji řečeno jde o bustu, kterou tam před pár lety demonstrativně vztyčil jeho někdejší majitel, tankista-letec Jan Horal a kterou pak stejně demonstrativně uctil Steigerwaldův guru Klaus. Cituji: „Je u ní citát. Beneš prorokuje, že po padesáti letech budou německá zvěrstva zapomenuta, pohled na události se otočí, zdůrazní se jako velká krutost jen odsun Němců z Čech a příčinná linka mezi nacismem, válkou a vyhnáním se přerve. Vklad nacismu, nesmírně brutální barbarství, které tak těžce poškodilo Evropu, se zapomene.“ Beneš se ovšem mýlil: o nacistických zvěrstvech se pořád mluví kolem dokola, dnešní Němce jimi bijí po hlavě, jako by se to všechno stalo teprve včera, a sami Němci už veřejně a expresis verbis přistoupili na nesmyslnou a nestydatou teorii o příčině a následku. Občas někdo (nedej pánbů, že by snad nějaký politik) něco kuňkne o tom, že jakési máslo na hlavě, i když samozřejmě menší, má i druhá strana, a že to, že Němci začali, je jen polehčující okolnost, nikoli alibi. Pak hned dostane po papule, a je zase ticho. Sluch pana Steigerwalda je ovšem uspořádán velmi zvláštně: slyší jen tyto hlasy. Možná je to tím, že i když umlčovaná pravda zní jen velmi sporadicky a tiše, špatné svědomí působí jako mohutný zesilovač.
Sobota 11.srpna
Poslanec Tlustý a jeho přívrženci zřejmě ještě pořádně zkomplikují Topolánkově vládě život. Jejich představy zejména ohledně daní budou pro koaliční partnery ODS těžko stravitelné. Oběma najednou Topolánek vyhovět nedokáže, a když si udrží hlasy jedněch, přijde o hlasy těch druhých. Tahle vláda by správně měla být totálně nefunkční. Je podivné, že pořád ještě jakž takž funguje. Opozice podrobila vládní návrh reformy drtivé kritice a Paroubek prohlásil, že až se jeho strana dostane k moci, „zarazí ji“. To by se mělo stát při střídání vlád pravidlem: jakmile se dostane k moci dřívější opozice, jejím prvním krokem bude, že zruší úplně všechno, co prosadila předchozí vláda. Možná, že by se to dalo formalizovat tím, že všechna rozhodnutí každé vlády (včetně zákonů, které prosadila) by platila jen do konce jejího volebního období.
Státní zástupce Obst, jemuž nejvyšší státní zástupkyně Vesecká odňala případ Jiřího Čunka, vystoupil z Unie státních zástupců. Není to prý reakce na její postoj ke sporu mezi žalobci ani na její dosavadní činnost, nýbrž jen na jednání doktora Salichova. Rozhodnutí pana Obsta je výrazně jánošíkovské, má paroubkovský punc (všechno zrušíme!) a musím se přiznat, že mu vůbec nerozumím. Lze ho chápat jako součást těžko snesitelného dobového koloritu.
Podle agentury Faktum Invenio ODS v preferencích mírně vede a v přepočtu na mandáty by nynější koalice měla ve Sněmovně sto dva hlasů. Lidovci ztloustli o 1,6%. Převaha koalice je vzhledem k tomu, jak vypadá politická scéna, malý zázrak. Dá se vysvětlit jedině tím, že si český volič říká: vláda je děsná, ale opozice ještě děsnější. Že by si to říkal ještě dlouho, je ovšem těžko představitelné.
Exministr kultury Jandák je vášnivý sběratel: jeho zahradu zdobí mj. židovský náhrobek z konce 19. století. Je to projev strašidelného buranství. K této zprávě, zbyde-li nám čas, se ještě vrátíme.
Pondělí 13. srpna
Šéf brněnského státního zastupitelství Coufal hodlá podat trestní oznámení na Marcelu Urbanovou pro křivé svědectví. To je logické. Jenže když Urbanovou obviní, případ se znovu otevře. Kdyby ji neobvinili, nedávalo by to vůbec žádný smysl a každý by si domyslil, že něco není v pořádku.
Polská vládní koalice se rozpadla a země spěje k předčasným volbám. Vyhraje je, jak se zdá, Občanská platforma, ale při sestavování vlády se nejspíš bez PiS neobejde. I taková koalice by asi byla o něco snesitelnější než ta, co právě skončila. Tedy přinejmenším o Ligu polských rodin.
Pokud jde o projednávání reformy veřejných financí v PS, objevil se jakýsi rozpor mezi ČSSD a KSČM. Týká se ovšem jen taktiky: ČSSD se o reformě vůbec nechce bavit a hodlá ji odmítnout jako celek, komunisté chtějí podávat pozměňovací návrhy (tím by mohli do vládní reformy vnést nenapravitelný zmatek). Kromě toho upozorňují vyčůraně na spoluzodpovědnost ČSSD za dnešní stav země (oni zodpovědnost nemají žádnou, spadli sem v roce 1990 z Marsu).
Úterý 14. srpna
Politický ekvilibrista Topolánek se ocitl v presu mezi Hovorkou a Tlustým. Pokud neprojeví aspoň minimální schopnost vzdorovat, vyšle tím významný signál, že je bačkora a že vláda je na baterky. Pokud zavzdoruje, je možné, že vláda padne. Očekával bych, že při svých schopnostech udělá obojí najednou. Pozoruhodné, že největší spor se vede o snížení daní. Člověk by řekl, že první věc je zalátání děsivých děr, kterými každoročně zatéká do státního rozpočtu.
Agentura Median věští, že volby dopadnou patem. Agentuře Median příliš nevěřím, ale signál o vyrovnávání sil mezi koalicí a opozicí je nepřeslechnutelný.
Jiří Paroubek požaduje pro sebe křeslo předsedy Sněmovny. Pokud ho nedostane, bude prý ČSSD dělat „autonomní zahraniční politiku“. Tu už snad dělá už teď, ne? Zdá se, že si navíc bude zřizovat zahraniční zastupitelství a uzavírat mezinárodní smlouvy. Problém je ovšem taky v tom, že dosavadní předseda PS Miloslav Vlček, Paroubkův stranický kolega, se svého křesla, kde měl původně posedět jen dočasně, drží zuby nehty. Paroubek ho tam před časem prosadil jako naprostou nulu, zjevně však podcenil situaci. Když se před nulu postaví jednička vysoké ústavní funkce, dá se počítat s tím, že to s ní udělá divy.
„Modernizační tým“ ČSSD pod vedením Jiřího Paroubka vypracoval strategii, jak získat pro stranu 40% podporu veřejnosti. Zajímavé je, jak je ČSSD při svých pokusech o překabátění a zvýšení atraktivnosti fascinována ODS: chtějí získat mladé schopné manažery jako je ministr Řebíček a lídry jako je Pavel Bém. Vede cesta k úspěchu nutně přes opičení se po nenáviděném protivníkovi?
Středa 15. srpna
Předseda KSČM Filip nepodpořil sociální demokraty v úsilí stanovit termín prezidentské volby tak, aby si Klaus musel aspoň na pár dní sbalit kufry. Je to od ČSSD zlomyslná schválnost a je smutně příznačné, že i KSČM je schopna se občas chovat slušněji a velkoryseji. Zarytý nenávistný fanatismus Jiřího Paroubka a jeho blízkých nevěstí pro dobu, až se proboxují k moci (nevěřím, že by se jim to nakonec nepovedlo), nic dobrého.
Topolánek se nakonec po dlouhých tahanicích dohodl s Tlustým na konečné podobě reformy. Dalo se čekat, že se dohodnou, Tlustý nemá zájem otřást celou ODS (podřezal by si větev i pod sebou). Na druhou stranu musí trucovat, aby byl vidět. Hovorku Topolánek nepotřebuje, má jisté hlasy tandemu Melčák – Pohanka.
Paní Paroubková možná bude dělat svému choti potíže. Prohlásila, že o jeho poměru s Petrou Kováčovou věděla dřív, než jí to on sám sdělil. Tím poněkud nabourala pracně vytvořenou legendu o úzkostlivě korektním postoji jejího manžela. Zároveň prohlásila, že jeho rychlý odchod ke slečně Kováčové je „cynický a sobecký čin“. Nechci pana Paroubka za rozpad jeho manželství soudit, nejsem k tomu kompetentní – ostatně, kdo je k tomu kompetentní. Co mi připadá odsouzeníhodné, je svatouškovská story, kterou si k tomu vymyslil. Je dobře, že dostává trhliny. Kromě toho se mi zdá, že se ke své dosud ještě manželce chová s vypočítavou bezohledností manipulátora. A to se nedělá.
Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.
