Nejprve k hlavní události dne, krvavým atentátům v Paříži. Věc je příliš čerstvá a rád bych si ušetřil obligátní cvičení v kýčovitém verbálním humanismu, to rád přenechám jiným. Je zjevné, že atentáty nijak bezprostředně nesouvisí s migrační vlnou a navíc je má na svědomí nevelká skupina lidí. Každý si je ale s migrační vlnou spojí, protože se odehrávají uprostřed ní a migrační vlna se Evropské unii a jejím vedoucím zemím úplně vymkla z rukou. To povede k politické destabilizaci: v Německu neexistuje za kancléřku Merkelovou, která za neschopnost reagovat na migrační problém (ne samozřejmě za atentáty v Paříži) nese zodpovědnost, žádná vypracovaná a rozumná náhrada, ve Francii existuje za stejně zodpovědného prezidenta Hollanda náhrada vypracovaná až moc, ale zato nerozumná. Veřejné mínění se bude radikalizovat směrem od bezmocné demokracie k něčemu, co je sice mocné a akceschopné, ale už to nebude žádná demokracie. Někoho, kdo by představoval to správné uprostřed, akceschopnou demokracii, zatím nevidět. Opakuji to, co jsem napsal včera: současné vedení EU a velkých unijních zemí selhalo a zatím neexistuje nikdo, kdo by ho vystřídal, ani funkční mechanismy, jak ho vystřídat – tedy neexistuje na unijní úrovni, na úrovni velkých unijních států funkční mechanismy existují, ale je to věc těch států a my to můžeme jen sledovat s tím, že je to v téhle situaci něco jako napínavý thriller, protože od té výměny závisí i náš osud. Přitom interpretovat to, co se děje, jako křížové tažení islámu proti Evropě je ujetá výstřední hloupost. Je to spíš jen implose prohnilé Evropy (a my jsem jen organickou součástí té prohnilosti) pod návalem bezmocných, deprivovaných lidí. Evropa už nevěří vůbec ničemu, a nemá tedy ani žádné důvody, proč hájit to, čeho se jí v minulosti podařilo dosáhnout. Víra fanatických islamistů je ujetá, ale dává jim převahu nad těmi, kdo nemají vůbec žádnou víru.

V této souvislosti bude taky zajímavé, jak u nás proběhne střetnutí sluníčkářů s antiislamisty na 17. listopadu. Atentáty v Paříži k němu vytvářejí nemilou předehru. Preference Miloše Zemana, který si opět přihřeje svou protiuprchlickou polívčičku, nepochybně do úterka ještě vzrostou. Všimli si toho např. hlupáci z Podhradí? Červené karty a vajíčka tentokrát možná nezaberou tak jako loni. Ostatně, obě party, antiislamisté i sluníčkáři, jak se zdá, se navzájem potřebují a drží se navzájem při životě: co by si jedna bez druhé počaly. Líto je mi jen policajtů. Tentokrát už možná dostanou z obou stran pořádně zabrat. Bezbrannost české intelektuální elity vůči Zemanovi je úděsná.

Do PS míří poslanecký návrh Jeronýma Tejce (předsedy ústavně právního výboru PS) a dalších. Je to, pokud tomu dobře rozumím, novela trestního zákona, podle níž má být za úmyslnou vraždu natvrdo stanoven trest doživotí. Nelíbí se to ministerstvu spravedlnosti, Soudcovské unii, a mně taky ne. Je to typická buranská reforma trestního práva, populisticky líbivá a navíc nepřípustně omezující úlohu soudu při rozhodování o trestu.

Poté, co EU a USA připustily, aby Rusko a Írán měly přímý podíl na konfliktu v Sýrii, škemrá EU zároveň v Turecku, v Řecku (členský stát!) a v Africe, aby nám pomohli s regulací migrace. Pochopitelně, že odpovědí je dosti nestydaté vydírání: kdo by si nezavydíral, když se partneři k vydírání tak bezelstně nabízejí. EU nejspíš bude muset nejdřív ukázat, že si umí pomoci sama. Pak jí snad někdo pomůže.

Policejní prezident Tuhý sáhl zřejmě v souladu s ministrem Chovancem k výměně krajských policejních ředitelů. Pohnutkou je akce Vidkun. Aby se uvolnily jejich potenciální nežádoucí vztahy s krajskými politiky, budou všichni říkajíc pošoupnuti z jednoho kraje do druhého, pouze za odstoupivšího Libora Krejčiříka z Olomouce bude do Plzeňského kraje nasát nový muž. Tím se možnost, že by dosavadní policejní ředitele vystřídali např. nezkorumpovaní a morálně skálopevní odborníci z Agrofertu, omezí na minimum. A ke skutečné obrodě zkostnatělého a zkorumpovaného policejního aparátu za čerstvé síly z terénu nedojde.

V Babišových Lidových novinách citují ze vzpomínek Michaela Žantovského na první polistopadové měsíce v Občanském fóru. Řeč je o „nepolitické politice“. Cituji kousek, který mne z osobních důvodů zaujal: „Ne, že by se však před Listopadem jen historizovalo a teoretizovalo: uskupení zvané Demokratická iniciativa, vedené Emanuelem Mandlerem a odkazující se právě na Havlíčka, požádalo o registraci jako politická strana už 11. listopadu 1989. Přejmenovaná pak na Liberální demokratickou stranu bude zejména Mandlerovými ústy kritizovat Občanské fórum mimo jiné právě za to, že příliš naslouchá Václavu Havlovi, nadřazujícímu morální apely nad demokraticky provozovanou formalizovanou politiku, nezbytně zahrnující i politické stranictví.“ Je hezké, že si pan Žantovský na nás po letech vzpomněl. Teď už si vzpomíná kdekdo, a proč by taky ne, dnes už to není nebezpečné, protože z toho nic neplyne. DI dávno zanikla a Mandler je mrtvý. A to, co se po listopadu 1989 místo normální, „obyčejné“ politiky prosadilo, teď lokálně i globálně bere za své. Podotýkám jen, že Mandler a DI navazovala především na Masaryka, ovšem ne na Masaryka dutých okřídlených citátů, ale na to, co v devadesátých letech 19. století psal o české politice. A že DI byla jako politická strana součástí Občanského fóra, protože nám tehdy vůbec nic jiného nezbylo. Byli jsme ovšem součástí Občanského fóra, jehož heslem bylo: „Strany jsou pro straníky, Občanské fórum je pro všechny.“ A podle toho s námi taky zametli.

Kostnatá ruka korupce zasáhla i do dostihového sportu. Podařilo se jí získat pro korupční jednání, totiž doping ve sportovním zápolení, provozovaný očividně s se zištnými záměry, celebritu: vítěze Velké Pardubické Nikase. Pro úplnost dodávám, že Nikas je kůň. To ho ani náhodou neomlouvá. Měl by být předán do péče JUDr. Bradáčové, JUDr. Ištvana a týmu plukovníka Šlachty, a je už předem jasné (nemusí při tom asistovat ani JUDr. Tejc s žádnou novelou trestního zákona, na koně se trestní zákon nevztahuje), že trest může být jen jediný: do salámu s ním!

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.