Také při druhé volbě předsedy PS demonstrovala koalice svou nejednotnost. Vyslala tak už druhý signál slabosti, s nímž teď Paroubek může docela pohodlně pracovat. Je zjevné, že další volba vedení Sněmovny má smysl jen tehdy, když svého kandidáta postaví ČSSD. Sociální demokracii se do toho příliš nechce, nejspíš si není jista úspěchem, a i když by nejspíš dala dohromady pohodlnou stovku, svého kandidáta by neprosadila a své nynější postavení by spíše oslabila. Zatím je pro ni pohodlnější blokovat Sněmovnu: bez toho se nikdo nedostane ani o krok dál. A pokud by se po dohodě politických stran podařilo zvolit do funkce předsedy PS sociálního demokrata, bude ČSSD ve výhodné pozici: prezident dvakrát jmenuje někoho z ODS, třetí a poslední volba (na návrh předsedy Sněmovny) padne na Paroubka a v této situaci budou poslanci rozhodovat: Paroubek, nebo předčasné volby? Pro mnoho z nich – i pro mnoho koaličních poslanců - by přitom předčasné volby mohly znamenat přerušení nebo dokonce konec slibné politické kariéry. Paroubek by měl velkou naději uspět.

Také vyvstává otázka, proč se koalice a Klaus tak panicky bojí toho, že by Paroubek mohl dostat příležitost (jinou než zmíněnou poslední) k sestavení vlády. Je těžké vykládat si to jinak než jako malověrnost. Dosavadní průběh voleb v Poslanecké sněmovně jim přitom jakoby dává za pravdu. ODS a Klaus považují za zásadní věc, aby se Paroubek k pokusu vytvořit vládu vůbec nedostal, a pokud to ČSSD snese, jsou zjevně ochotni k dalekosáhlým ústupkům, jimiž by byli ochotni zaplatit sociálně demokratickou toleranci pro vládu koalice.

Přitom racionální (a taky politicky korektní) postup by byl vzít na vědomí, že Topolánek sebral pod koaliční smlouvu sto podpisů. Je zcela zjevné, že těch sto podpisů nebude ani náhodou stačit k vyslovení důvěry jeho vládě. Není důvodů, proč by tedy neměl dostat příležitost předseda druhé nejsilnější strany, který se už před časem honosil tím, že má sto jedna poslaneckých hlasů v rukávu. Zároveň by ovšem v této situaci bylo logické, že funkce předsedy PS připadne někomu z koalice.

Pochopitelně je tu pak riziko, že Paroubek uspěje. Je to obratný politikář, pro svůj úspěch udělá všechno možné a naslibuje kdekomu modré z nebe. Jenže povolební situace a zejména povolební výkony ODS, KDU-ČSL a Klause jsou takové, že bez rizika se k ničemu kloudnému nedospěje. Paroubkův úspěch by byl smutným svědectvím o stavu české politiky i české společnosti.

Možnosti jako velká koalice, opoziční smlouva, vláda odborníků jsou široké a spolehlivě dlážděné cesty do pekel. Paroubek je teď ve výhodě, ODS i koalice by na ně doplatily daleko víc než ČSSD a komunisté, a také prezident by mohl v okamžiku volby splakat nad výdělkem: volí se tajně, stejně jako předseda PS. Existují jen dvě rozumné možnosti: za prvé koaliční vláda, za ústupky tolerovaná sociálními demokraty – jenže to by napřed sociální demokraté museli být v takové pozici, aby pochopili, že si nemůžou nadiktovat všechno, co je napadne. K čemuž by je koalice musela dovést tím, že jim dá příležitost, kterou nebudou schopni využít. A za druhé předčasné volby.

Resumé tedy zní: Dejte Paroubkovi šanci, stejně vám nic jiného nezbývá!

9. července 2006

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.