Chování ČSSD po nepodařených volbách mohlo vzbudit u naivních optimistů dojem, že sociální demokraté jdou do sebe a hodlají napříště lovit bobříka slušnosti. K opatrnosti mělo pozorovatele vést, že reflexe nad důvody porážky vykazovala jistou nedokonalost. Pětileté, nehorázně sprosté chování expředsedy strany a některých z jeho blízkých chápou jejich někdejší spolupracovníci a nynější kritici (podotýkám, že jde o tytéž lidi) jako jakési technické nedopatření, volbu stylu, který neodpovídal potřebám chvíle. Něco, jako když si namažete lyže špatným voskem (nevím, mažou se ještě lyže voskem?). ČSSD pak sice ve volbách zvítězila, ale mimořádně potupným způsobem.

Teď se zdá, že útlum je u konce. Strana vysílá signály, napovídající, že se probírá z mrákot. Zatím zaznívají hlavně uvnitř sociálně demokratického kurníku (něco už je nasměrováno ven, např. výrok stínového ministra Tejce na adresu skutečného ministra Johna: „Pan ministr ukázal nejen svoji nekompetentnost, ale především také drzost“).

V kurníku se do centra pozornosti dostal Paroubkův milec David Rath. Expředseda jej navrhl za svého nástupce (realisticky odhaduje, že si sám zatím ještě nemůže dovolit kandidovat). Rath zase stejně realisticky usuzuje, že na tuto funkci nemá nejmenší naději, a dává najevo, že by se spokojil s postem místopředsedy. Moc si tím nepomohl. Místopředseda a Rathův konkurent ve Středočeském kraji Milan Urban přirovnal svého přítele (uvádím to jako oficiální stranické oslovení) k Jörgu Haiderovi. Na první pohled se to může jevit jako urážka zesnulého politika, byl přece jen o hodně šikovnější a o něco méně sprostý, ale musíme vzít rozdíl mezi úrovní rakouské a české politiky. Jihočeský hejtman a kandidát na předsedu, zjevně málo nadšený představou, že by za místopředsedu měl zrovna Ratha, označil středočeského hejtmana za Krakena, jakousi obávanou bájnou obludu, známou z filmového zpracování. Zatímco v době před potupným vítězstvím nazývali papaláši z ČSSD dr. Ratha Krakenem v tom nejlepším slova smyslu („vypouštěli ho“, když bylo třeba nadzvednout vládní řady nějakou mimořádnou sprosťárnou, připomínám, že pan Hašek byl tenkrát předsedou poslaneckého klubu ČSSD), teď se jim zdá totéž krajně zavrženíhodné. Krakeni nejsou zrovna v módě. Není vyloučeno, že až se vláda dostane do úzkých, zase budou. Teze, že slušnost se vyplácí, se v ČSSD zatím neprosadila tak, jak by si člověk přál.

V ČSSD však vládne chaos nejen v souvislosti s dr. Rathem. Jen v takové situaci mohlo senátora Drymla po tom, co rozpoutal ve vedení Královéhradeckého kraje, napadnout, že ohlásí svou kandidaturu na předsedu strany. Tím zjevně zahájil nástup Krakenů všeobecně: protože hned vzápětí se ozval známý poslanec Jaroslav Foldyna: „pokud by se nedále stupňovala situace, kdy se hlásí do volby předsedy lidé, jako je pan Dryml, tak bych to (tedy svou kandidaturu, bd) zvážil.“ To je zcela logická úvaha: když může být předsedou on, tak proč ne já?

Lidovky.cz 24. srpna 2010

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.