Psát dnes o něčem jiném než o nadcházejícím kongresu ODS asi nelze. Některé věci jsou jasné, ale co si veřejnost, občan od jednání může slibovat, bohužel vůbec ne. Je velmi pravděpodobné, že dosavadní předseda obhájí svou funkci.

To ovšem ještě nic neříká: bude záležet na tom, jak přesvědčivě zvítězí a jak budou obsazeny funkce místopředsedů. Bude zachován či prohlouben dnešní skrytý rozkol strany, nebo si Topolánek upevní pozici?

Předseda ODS doposud velmi usiloval o to, aby nebudil dojem, že chce nějak otřásat základy stranické ideologie, jak je kdysi položil Václav Klaus. Snaží se vzbudit dojem, že mu jde o ODS s lidskou tváří.

Přitom už jen schopnost spolupracovat v koalici se zelenými je něco, co je daleko za hranicemi Klausových možností, stejně i tolerantnější (přesněji řečeno korektnější) postoj k EU, jednoznačné stanovisko ve věci amerického radaru a správné ocenění mocenských ambicí Ruska.

Klaus by nikdy nesouhlasil s myšlenkou majetkového vyrovnání s církvemi a nešel by v reformě zdravotnictví tak tvrdě hlavou proti zdi. Topolánkova politika je jiná a v mnoha ohledech sympatičtější než Klausova, jen si to Topolánek nechce připustit a místo toho budí dojem, že švejkuje: nic jiného mi nezbývá, musím brát ohled na koaliční partnery. Koaliční partnery si ovšem sám vybral.

To nabuzuje otázku „nových tváří“ ve vedení: v otázce nových tváří bych byl velmi opatrný poté, co se jedné straně, KDU-ČSL podařilo v okamžiku náhlé krize novou tvář (Jiřího Čunka) opravdu najít a posadit ji do předsednického křesla. Výsledek byl katastrofální.

Vše záleží na tom, jak se nové vedení strany vyrovná s dvěma nepříjemnými nezbytnostmi. Za prvé, ODS se nepochybně rozštěpí. Čím později se tak stane, tím je pravděpodobnější, že exploze bude zcela devastující.

A za druhé, je třeba vzít v úvahu, že tato vláda fakticky skončila, že jediným východiskem jsou předčasné volby a že ty volby vyhraje s velkým náskokem ČSSD. Čím později na to ODS přistoupí, tím hůř pro ni. Demise je v demokratickém státě ta nejnormálnější věc pod sluncem a neznamená ještě konce světa. Umění prohrávat je důležitější než umění vítězit.

A malá poznámka nakonec: Jiří Paroubek se rozhodl zasáhnout do průběhu kongresu ODS: podpořil by Bémovu menšinovou vládu, pokud by ona přistoupila na předčasné volby. To je racionální krok: s Bémovou (a Klausovou) ODS si pan Paroubek poradí daleko lépe než s Topolánkovou – už jen proto, že střídání stráží v ODS stranu oslabí.

A kromě toho, pro Paroubka je Klaus čitelnější než Topolánek. O Klausovi ví, že citlivě reaguje na projevy síly. Nejspíš v tom hraje roli zkušenost normalizačního manažera zvyklého na to, že lidé jako Klaus mu, obrazně řečeno, vždycky nakonec nosili bačkory v ústech.

Lidovky.cz, 5.12.2008

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.