Pondělí 16. června 2025, svátek má Zbyněk
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 99 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

UDÁLOSTI: Chybí nám dnes Václav Havel?

Minulý týden se na mne z ČT obrátili s prosbou, zda bych jim byl ochoten poskytnout krátký rozhovor do nedělního vzpomínkového programu, věnovaného nedožitým osmdesátinám Václava Havla. Mělo jít jednak o nějakou víceméně odlehčenou osobní vzpomínku, jednak o odpověď na otázku, zda tu nyní osobnost Václava Havla chybí. Nakonec to nepoužili. Dávám tu aspoň dodatečně čtenářům k dispozici to, co jsem si předem připravil.

1. Moje osobní vzpomínka na Václava Havla

Spolupracovali jsme spolu skoro čtyři roky v časopisu Tvář. Byl to nejprve (1964-5) kulturní, v letech 1968-9 společenský a kulturní časopis. První pokus o periodikum, které se nijak nevázalo na bolševickou ideologii. Proto nás v roce 1965 „zastavili“ a Tvář pak rok a něco existovala jen virtuálně (dělali jsme veřejné debaty a vydali dva sborníky). Definitivně nás zakázali na podzim 1969.

Václav Havel byl od svého vstupu do redakční rady na podzim roku 1964 jedním z nás a hrál v časopise významnou roli: byl autor známý, už tenkrát i ve světě. A komunističtí papaláši, zejména ti s lidskou tváří, by byli rádi získali jeho přízeň. Proto se mohl významně podílet na záchraně časopisu. Technická, zdánlivě podružná, ale nikoli nedůležitá věc byla, že zároveň jako jediný z nás měl auto a řidičský průkaz. To sehrálo roli hlavně při získávání podpisů pod petici protestující proti zastavení časopisu.

A právě s Václavovým autem souvisí i moje osobní vzpomínka. Někdy v roce 1966 jsme začali připravovat sborník nahrazující provizorně Tvář a rozhodli jsme se tam zveřejnit mj. krásnou báseň Jana Zahradníčka Znamení moci. K tomu jsme potřebovali souhlas básníkovy vdovy (Zahradníček sám zemřel v roce 1960 na následky mnohaletého věznění). Paní Zahradníčková bydlela ve vesnici poblíž Velkého Meziříčí. Jeli jsme tedy za ní já (coby editor sborníku) a Václav Havel. Mělo to ovšem háček: Havel si teprve velmi krátce před tím koupil automobil (hezkou a pohodlnou Simcu) a udělal si řidičák. Řídil naprosto bez problémů, byl ale celou cestu příšerně nervózní. Já jsem tehdy řidičák ani auto neměl a byl jsem nervózní o to víc, protože jsem věděl, že mu nemůžu nijak moc pomoci. (Když jsem si pak po čtyřech letech taky udělal řidičák a poprvé jsem usedl za volant, tak jsem jeho tehdejší nervozitu plně pochopil.) A oba dohromady jsme navíc ještě byli nervózní, protože jsme nevěděli, zda za námi náhodou nejedou fízlové.

Naštěstí nejeli, s paní Zahradníčkovou jsme se rychle a bez problémů dohodli, a tak všechno dopadlo úplně dobře, až na jednu maličkost: bolševická cenzura (tehdy de facto předběžná) nám pak otištění básně bez milosti zakázala.

2. Chybí nám teď osobnost Václava Havla?

Takže z minulosti do přítomnosti: mám naopak pocit, že osobnost Václava Havla nám tu v jistém slova smyslu přebývá. Chtěl bych to vysvětlit.

Řada lidí a celé instituce usilují dnes představit ho jako svatého Václava, k němuž bychom se měli všichni odvolávat, protože v hluboké politické krizi, která Českou republiku zachvátila, představuje lék na naše hlavní problémy.

Doporučuji jiný přístup: Václav Havel se na polistopadovém demokratickém režimu (podle pana Babiše „Staré pořádky“), jehož jsem rozhodným přívržencem, podepsal v dobrém i ve zlém. Je třeba k němu přistupovat jako ke každému jinému smrtelníkovi, věcně a kriticky. Za problematickou na jeho vkladu považuji představu o tom, že tradiční parlamentní demokracii je třeba obohatit o podíl nezávislých iniciativ a „občanské společnosti“: ty by měly doplnit nebo snad zčásti nahradit „standardní“ politické strany. V této linii dnes vlastně o dvě třídy níže pokračuje Andrej Babiš. Z toho plyne: Václav Havel není řešením našeho dnešního problému, ale jeho součástí. S řešením našeho dnešního problému – a tímto problémem je plíživá proměna demokracie (vlády lidu) v autokracii, oligarchii a buranokracii – nám nepomůže. Slouží spíš pro řadu politiků a publicistů jako téma, jímž se odvádí pozornost od toho, oč dnes jde. S tím, oč dnes jde, si musíme pomoci sami. A musíme se spolehnout sami na sebe.

2. října 2016, psáno pro Svobodné fórum

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.

Aston Ondřej Neff
16. 6. 2025

Volič SPOLU nemá kam utéct.

Marian Kechlibar
16. 6. 2025

Torino je „kapesní velkoměsto“ na začátku Pádské nížiny.

Robert Kotzian
16. 6. 2025

EU připravuje podporu komunitního zabydlování migrantů

přečetl Panikář
16. 6. 2025

Rozhodnutí Ústavního soudu je vzkazem pro Brusel.

Ohlas čtenářů
16. 6. 2025

Proč volím, ale dávám prázdnou obálku.

Lidovky.cz, ČTK
16. 6. 2025

Přesouvání operačních sálů do podzemí, cvičení zdravotníků či pořizování neprůstřelných vest a...

kh Kateřina Havlická
16. 6. 2025

Jakkoliv jsou prvotní údery izraelské armády na íránský jaderný program úspěšné, uplynulé dny...

Lidovky.cz, ČTK
16. 6. 2025

Náměstek ruského ministra zahraničí Alexandr Gluško v pátek převzal kopie pověřovacích listin od...

Lidovky.cz, ČTK
16. 6. 2025

Slovenský vládní speciál dopravil v pondělí z Ammánu do Bratislavy 73 evakuovaných lidí, včetně 14...

Lidovky.cz, ČTK
16. 6. 2025

Ve věku 92 let zemřel historik a někdejší disident Jan Tesař, kterého komunistický režim opakovaně...

Vyhledávání

TIRÁŽ NEVIDITELNÉHO PSA

Toto je DENÍK. Do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston). Příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce.

ondrejneff@gmail.com

Rubriku Zvířetník vede Lika.

zviretnik.lika@gmail.com

HYENA

Tradiční verze Neviditelného psa. Sestává ze sekce Stručně a z článků Ondřeje Neffa - Politický cirkus a Jak život jde. Vychází od pondělka do pátku.

https://www.hyena.cz