Miloše Zemana čekají v jeho nástupu k moci dvě rozhodující bitvy: ovládnout ČSSD a prosadit předčasné volby. Obojí zjevně nelze stihnout najednou. Navíc předčasným volbám musí předcházet pád vlády, a o ten se musí postarat Zemanův spojenec Klaus tím, že rozloží ODS. Zatím dosáhl obdivuhodných úspěchů.

Pokud jde o ovládnutí ČSSD, je Zemanova výchozí pozice velmi výhodná. Získal prestižní a vlivný post prezidenta republiky, a to přesvědčivým vítězstvím v přímé volbě. Má k dispozici SPOZ, poměrně výkonnou servisní stranu s preferencemi na hranici potřebné pro vstup do Poslanecké sněmovny. Má jakousi podporu i v ČSSD (ze sedmi nejvyšších funkcionářů strany může počítat se třemi) a ČSSD má těsně před sjezdem, na němž se – už za prezidentovy účasti - bude volit nové vedení. Není tedy divu, že právě teď se objevilo heslo "integrace levice po vzoru slovenského premiéra Fica". Integrace by byla ještě výraznější než na Slovensku a Miloš Zeman by měl šanci stát se, pokud jde o formálně úřední postavení, podobným sjednotitelem Čechů, jakým byl kdysi v Turecku Mustafa Kemal Paša, řečený Atatürk, zakladatel moderního Turecka (popelu Mustafy Kemala se za to srovnání omlouvám, já si toho politika docela vážím). Nemůže se sice opřít o armádu, ale integrovaná levice by zato ve volbách bez potíží získala ústavní většinu v obou komorách parlamentu.

Zdá se, že pro předsedu ČSSD Sobotku, který se v pořadí sociálně demokratických audiencí u budoucího prezidenta dostal na pěkné čtvrté místo hned po panu Škromachovi, panu Haškovi a paní Benešové, není tato vyhlídka úplně atraktivní. Proto integraci jako takovou sice neodmítá, ale vyloučil předvolební koalici ČSSD se SPOZ. SPOZ v parlamentních volbách, o nichž není jasno, kdy budou, totiž uspět může, ale taky nemusí, a pokud neuspěje, bude to Zemanova porážka. Naproti tomu pokud se Zemanovým lidem podaří získat většinu ve vedení ČSSD, bude mít pan Sobotka, jehož post není údajně ohrožen, ve straně z funkčního hlediska podobnou vedoucí pozici, jakou má hvězdička na kapotě Mercedesu.

Bylo by taky zajímavé zjistit, jaké jsou možnosti integrace uvnitř "levice", např. mezi SPOZ a KSČM. Jejich spolupráce ve volbách se zdála být zcela funkční a třecí plochy veškeré žádné. Bylo by dobré zjistit, v čem se jedná o dvě různé strany. Asi se jedná, jen není zatím dost přehledné, kde jsou odlišnosti.

Problém nastupujícího prezidenta je ovšem v tom, že jeho velkolepé verbální výkony (které dokonale využil ve volebním boji) nebývaly v minulosti vyváženy dostatečně kreativní praktickou politikou, zejména na každodenní úrovni. Tak se stalo, že přes velmi pěknou výchozí pozici se kdysi neuplatnil ani v OF, ani na půdě FS ČSFR, a ČSSD se mu sice podařilo velmi posílit a protlačit do vlády, nakonec ji však taky poměrně výrazně sjednotil vůči sobě a nezbylo mu než z ní uprchnout do žďárských lesů. Může tedy levici, ČSSD a ČR výrazně sjednotit (řekl bych skoro, že spíše v tom horším slova smyslu) nebo je co nejvíc rozhašteřit (laskavý čtenář si doplní vhodnější, leč neslušné slovo). Dá se očekávat, že podobně jako kdysi v případě ČSSD, tak i nyní v případě celé ČR se mu povede zároveň obojí.

V tom případě se tedy naším Atatürkem nestane. Předtím ovšem může způsobit pořádnou paseku.

Reflex.cz 7. února 2013