Jak velké „K“ v titulku naznačuje, nejde v tomto případě o sympatická ušatá zvířátka, ale o městečko na severovýchodě ČR, při hranici s Kladskem (nyní Polsko). Vedení města má problém: jeho čestné občanství obdržel někdy roku 1936 Konrád Henlein. Místní vlastenecké spolky to zjistily a žádají nápravu, městské zastupitelstvo se v listopadu minulého roku zašprajcovalo a usneslo se vyjádřit „vůli neprojednávat odnímání čestného občanství města Králíky, které bylo v minulosti uděleno představitelům totalitních a nedemokratických režimů. Udělení čestného občanství považuje zastupitelstvo města za obraz historie.“

Město Králíky (německy se jmenovalo Grulich) má dnes přes 4,8 tisíc obyvatel. Do roku 1944 tu žilo 4,2 tisíc Němců (a něco málo Čechů). V městském zastupitelstvu jsou dnes zastoupeny všechny strany, co sedí v PS, a dvě nezávislá uskupení: přitom i většina zastupitelů kandidujících za politické strany je bezpartijní. Pro citované usnesení hlasovalo 14 z 15 zastupitelů, jen zastupitel zvolený za ČSSD byl proti.

K rozhodnutí městského zastupitelstva je třeba především poznamenat, že město je možné chápat dvojím způsobem: jako soubor baráků a jako kolektiv lidí. Baráky zůstaly mezi rokem 1936 a 2007 na svém místě (předpokládám, že některé zchátraly, i když z pečlivě vedených stránek městského úřadu se zdá, že městečko je dnes ve velmi dobrém stavu), zato obyvatelstvo se vyměnilo. Ten, komu je jako mně bližší druhé pojetí, musí uznat, že dnešní králičtí nenesou žádnou zodpovědnost za to, že v roce 1936 představitelé fakticky jiného města jmenovali svým čestným občanem nacistického pohlavára. Navíc se zdá, že si městské zastupitelstvo vzalo k srdci často omílaná prohlášení našich politiků a historiků, co jim posluhují, že dějiny nelze přepisovat. A v tomto případě je to tvrzení namístě: bylo by absurdní, kdyby se dnes po Henleinovi (nebo Gottwaldovi) jmenovala ulice nebo kdyby měl na náměstí pomník. Je však kvůli nim třeba, jako se to dělalo za totáče, začerňovat řádky v zažloutlých úředních dokumentech?

Pokud mají králičtí dojem, že je chce někdo drze sekýrovat, a cítí potřebu nenechat si to líbit, mají recht. Kromě toho mají možná oprávněný pocit, že jsou tu důležitější věci. Starostka v páteční ČT (Události z regionů) upozornila, že zastupitelstvo má k tomuto rozhodnutí mandát. Vyvodit z něho, že jde o výraz sympatií k Henleinovi, může jenom totální blb. S udržením tohoto rozumného stanoviska však budou mít možná v Králíkách práci, protože ve věci se už angažují poslanci a různé celostátní nacionalistické spolky.

Tanečky na rozpadlých hrobech dávných nepřátel slouží u nás k vytváření falešné národní jednoty mezi zastánci minulosti a přítomnosti. Ač se přitom žvaní o národních zájmech, mohou být docela dobře podporovány zvenčí, například z Moskvy. Zároveň se dává příležitost různým politickým poserům, aby dokázali, že přes jejich minulé omyly bije jejich srdce po vlastenecku.

V této věci vůbec nejde o Henleina a konec konců ani o představitele totalitních režimů. Jde o to, že šlapání po mrtvolách lidí historií odepsaných je hloupé, směšné a odvádí pozornost od naléhavějších věcí.

6. ledna 2008

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.