Abych vysvětlil jeho povahu, posloužím si příkladem z astronomie, která je mým koníčkem. Jak jistě víte, nejjasnější hvězdou naší oblohy je Alfa Canis Maioris, známější pod názvem Sírius. Její jasnost není dána ani tolik její velikostí, jako relativní blízkostí sluneční soustavě. Srovnání s ní si náš jediný politik, který, jak známo, podobně jako Mojžíš občas hovoří s Nejvyšší Bytostí (nebo má aspoň o její existenci tušení?) bohatě zaslouží. Během času, jak se zdokonalovaly dalekohledy, se ukázalo, že Sírius není sám, provází ho o hodně menší hvězdička, kterou astronomové nazývají familiárně „štěně“.

Postup nynějšího oceňování Jiřího Paroubka v redakci Událostí (redakci v současné době představuji já a kočička Dizsi, která ovšem bohužel většinou celou pracovní dobu prospí) probíhal přesně opačně než zkoumání Síria: nejprve jsme začátkem týdne objevili motiv pro minibobra, a teprve v jeho závěru se rozzářil obří jev, kterým bylo nutné ocenění doplnit.

Tak tedy popořadě: Jiří Paroubek se (v duchu známé sociálně demokratické zásady „píchni ho, řízni ho, pusť mu krev“) v prodlouženém předvolebním běsnění rozhodl zatnout tipec zbohatlíkům. Tedy těm, kteří mají roční příjem vyšší než 1,3 miliony Kč. Může si to dovolit: jde o pár lidí, kteří by ho navíc nejspíš nevolili, ani kdyby jim snížil daně na nulu. Ekonomický význam akce bude spíše symbolický, význam morální a propagandistický nezměrný: seždímáním několika zbohatlíků sice těm chudším nepřidá ani korunu, ale vyvolá u nich takový sociální orgasmus, že se možná ti nejhorlivější půjdou postavit do fronty před budoucí volební místnost už před vánoci. Bohužel se našli radikálové (komunisté), kteří by chtěli zmáčknout nejen zbohatlíky bohaté, ale i zbohatlíky střední a dokonce i zbohatlíky chudší. Tím by se sice ekonomický efekt opatření zvýšil, ale na úkor morálně-propagandistického. I ČSSD potřebuje své střední a chudší zbohatlíky, vždyť kdo by jim dotoval předvolební nábor členstva! Takže předseda Paroubek prý rezolutně prohlásil: „do voleb je diskuse o jiných daňových pásmech než pro nejvyšší příjmové skupiny mrtvá.“ Pan předseda je člověk přímý: do voleb o tom ani necekneme, protože potřebujeme jejich hlasy. Po volbách, až je budeme mít, se situace ovšem změní. Vymyšleno to má Jiří Paroubek pěkně, jen nechápu, proč o tom tak otevřeně a předem mluví.

I proto jde v tuto chvíli o prkotinu. Koncem týdne ovšem vybuchl coby supernova státní rozpočet na příští rok, a během erupce se ukázala pozoruhodná a z politologického hlediska ojedinělá věc. Strana pana Paroubka je iniciátorkou a podporovatelkou vlády, která rozpočet navrhla (sociální demokraté přitom trochu skřípali zuby, ale skřípání zubů zprava i zleva opatří od léta k českému politickému rituálu). Zároveň je ovšem součástí mohutného opozičního uskupení v Poslanecké sněmovně, které pak dohodnutý rozpočet odpálilo tak mohutně, že to za pár milionů let bude možno sledovat i z nějaké terestrické planety ve velké galaxii v Andromedě. Paroubek a jeho strana jsou tedy zároveň v koalici a v opozici, a co nejprve jako státotvorná koalice sestaví, jako zásadní opozice pošlou ke dnu.

To je tedy Supersirius, podstatný důvod Paroubkova ocenění. Otázkou zůstává pouze to, jak dlouho bude důvěřivé voličstvo tuto pozoruhodnou dvojroli koaličního pana Hyda a opozičního dr. Jekylla panu předsedovi brát. Vydrží to do voleb? I kdyby to neklaplo, zaslouží si Jiří Paroubek teď obrovité dvojbobří přinejmenším stejným způsobem, jako Barack Obama Nobelovu cenu míru.

Takže jako obvykle, gratulujeme.

13. prosince 2009

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.