Se zdravotnickou reformou, jejíž významnou součástí je podstatné navýšení lékařských platů v nemocnicích, je to zajímavé. Tak například sociální demokraté jsou přívrženci opravdových reforem, a to všude a tedy i ve zdravotnictví. Opravdová reforma po sociálně demokraticku je reforma spravedlivá: Spravedlnost spočívá v tom, že v průběhu reformy zároveň chudí zbohatnou a bohatí zchudnou. To je skutečná výzva: ČSSD měla totiž v tomto úsilí řadu předchůdců, jimž se bohužel zatím vždy podařilo splnit jen druhou část úkolu.

ČSSD se zatím nevyjádřila dostatečně zřetelně právě k požadavku iniciativy Děkujeme, odcházíme (neoficiálně Náš exodus, váš exitus) na zvýšení platů nemocničních lékařů: i když např. ve srovnání se SRN nejsou nic moc (což platí o všech našich platech), označovat lékaře v nemocnicích za sociálně slabé by asi nepůsobilo na veřejnost příliš věrohodně a mohlo by se to promítnout do preferencí. Zvlášť když podle posledních průzkumů platové nároky nemocničních lékařů podporuje sotva třetina obyvatelstva.

Zejména v souvislosti s tím posledním je třeba zmínit pozoruhodný jev: k nejhorlivějším podporovatelům iniciativy Děkujeme, odcházíme, nepatří ČSSD, nýbrž „Svaz pacientů ČR“.

Organizace je pozoruhodná už svým jménem. Z minula známe jiné svazy, např. Československý svaz tělesné výchovy. Sdružoval lidi nadané určitými mimořádnými schopnostmi (např. velmi rychle utíkat, a to i když jsou jim do cesty postaveny různé překážky, nebo vrhat do dálky různé kulaté, placaté či špičaté předměty), a samozřejmě velké množství bafuňářů, kteří se na těchto schopnostech svých bližních přiživovali).

Tyto lidi (tedy aspoň některé z nich) spojovaly dovednosti, nabyté trénováním (jsou představitelné i dovednosti nabyté studiem a praxí). Co ale spojuje pacienty? Pacient, který získal své atributy tréninkem, nazývá se simulant. Pravým pacientem se člověk nestává svou zásluhou, ale ranou osudu. A za druhé, pacienty jsme všichni, od nemluvňat po starce nad hrobem.

Svaz ovšem, soudě podle průzkumů veřejného mínění, sdružuje nanejvýš cca třetinu obyvatelstva. Měl by se tedy správně jmenovat „Svaz některých pacientů“, jenže to by mu ubralo na věrohodnosti. S korektností se to nesmí přehánět. Poučení, jak to nepřehánět, nám poskytuje minulost nedávná a ještě bližší.

Například za totáče existoval „Svaz československých spisovatelů“. Byla to organizace výběrová: jejím členem se nestával každý, kdo si vzal do hlavy, že je spisovatel, ale jen ten, koho vedení za spisovatele uznalo. Díky tomu pak získal četné výhody (nepřejícníci tomu říkali korupce). Po listopadovém převratu se vyvinuly modernější formy sdružování: například organizace, do nichž mohl, nebo dokonce musel (ČLK) vstoupit každý dotčený, ale vedení si to vždycky dokázalo zařídit tak, aby se mu neukáznění členové do jeho zodpovědné práce zbytečně nepletli. A konečně třetí, optimální forma sdružování: členstvo je třeba pokud možno eliminovat, protože jsou s ním přes výše uvedená opatření občas zbytečné potíže. Na tomto principu jsou postaveny např. naše polistopadové politické strany.

Moje hypotéza je, vzhledem k rozvržení preferencí ve veřejnosti, že „Svaz pacientů“ je postaven na kombinaci všech tří výše uvedených principů: měl by se tedy jmenovat buď „Svaz opravdových pacientů“ (podle vzoru Příběh opravdového člověka), nebo, jak to bývá zvykem, podle některé významné světové osobnosti, jež se způsobem jeho aktivit úzce souvisí. Název navrhuji v ruštině (ve škole jsem se dlouho učil rusky): Sojuz pacientov imeni kňaza Potěmkina.

Pokud jde o poslední návrh názvu, inspirovala mne i organizační struktura Svazu: svou mohutností připomíná křižník Potěmkin (už zase to jméno!): má prezidenta a pět viceprezidentů (něco podobného si nemohou dovolit ani USA). Prezidentem je pan Olejár, který se organizuje v něčem podobném v cizině, totiž na Slovensku (zdá se, že brzy ovládnou celou střední Evropu), první viceprezidentkou ovšem místopředsedkyně Senátu Parlamentu ČR paní Alena Gajdůšková (ČSSD), a v republikové radě sedí mj. poslankyně PS a exministryně zdravotnictví Doc. MUDr. (proč ne, lékaři jsou přece taky pacienti, doufám proto, že členská základna Svazu se překrývá se členskou základnou LOKu) Milada Emmerová, Csc. a rovněž ČSSD. Z toho je zjevné, že ČSSD ani pan statutární místopředseda Sobotka se nemusejí nijak přímo angažovat: Kam pan Sobotka nemůže, paní Gajdůškovou nastrčí.

Myslím, že na základě doposud řečeného je jasné, proč si Svaz pacientů ČR a zároveň taky Česká strana sociálně demokratická, která se Svazem ovšem nemá nic, ale vůbec nic společného, zaslouží udělení našeho nejvyššího vyznamenání, totiž bobříka vyčůranosti za měsíc leden 2011. Je to tentokrát tzv. bobr nemocniční lékařský, proto prosím laureáty, aby s ním nakládali opatrně: je mimořádně čilý, agresivní a nebezpečný jako kobra brejlovec, a pokud by vás snad kousl, může to být váš exitus.

A samozřejmě, srdečné gratulace!

23. ledna 2011

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.