Středeční volební mítink ČSSD na Smíchově se změnil v nebývalou vajíčkovou bitvu, připomínající nejdivočejší scény z filmových grotesek Laurela a Hardyho. Proti tomu, co se na mítincích ČSSD dělo doposud, je to eskalace přinejmenším stonásobná. Je to trochu podivné.

Ne jednu stranu to lze vysvětlit: v Praze je relativně nejvíc Paroubkových odpůrců; snadno se sem sjedou lidé z širokého dalekého okolí. U Anděla se shromáždilo údajně skoro tisíc lidí. Problémy se tedy daly čekat.

Paroubek do počátku tvrdil, že za vajíčkovými atentáty stojí ODS. Ta předem vyzvala své stoupence, aby se vrhání vajec nezúčastnili, protože sociální demokraté toho proti straně zneužijí. Na veřejnost to, jak se zdá, příliš nezabralo.

ČSSD byla tentokrát na melu nebývale dobře připravena. Nejenže předseda a část účastníků nastoupili ve sportovním oblečení, vhodném pro podobné příležitosti (Paroubek měl džíny a pruhované tričko). Čelili spršce vajec se stoickým klidem křesťanských mučedníků v římském cirku. Jejich lídr přednesl souvislou řeč šitou přesně na situaci tak, jak se vyvinula (o debilech a ubožácích nepadlo tentokrát ani slovo). Podívejte se, co s námi naši političtí protivníci dělají! A padaly narážky na chování nacistických bojůvek v době Hitlerova nástupu.

To, že ODS se na eskalaci vajíčkového konfliktu nějak podílela, se nedá dokázat ani vyloučit. Je to spekulace, a když už se spekuluje, troufnu si přijít s vlastní troškou do mlýna. Neodbytně se mi totiž vnucuje jedna vzpomínka z mládí.

Někdy v únoru 1969 vyhráli na mistrovství světa ve Stockholmu českoslovenští hokejisté obě utkání s Rusy. Pro zemi čerstvě okupovanou ruskou armádou to byla jakási náhražková, ale o to mohutnější satisfakce. Už první vítězství se v centru Prahy spontánně oslavovalo. Po druhém oslavy přerostly v politickou demonstraci proti okupantům. Co náhoda nechtěla, den předtím kdosi (hádejte, kdo?) složil před kancelář Aeroflotu na Václavském náměstí hromadu uhlí (vajíčka by nebyla na skleněné vitríny stačila). Kancelář tu noc vzala za své. Házet začali zjednaní estébáci, ale stačili nepochybně tři, čtyři, dav nebylo těžké strhnout. Ruská strana pak jednala promptně, řevem a brutálním nátlakem, pod nímž se rychle zhroutily poslední zbytky relativní předsrpnové svobody.

Snad jsem příliš podezíravý (v tom případě bych to měl s Jiřím Paroubkem společné): žijeme v docela jiné době, ale to středeční představení u Anděla mi trochu, maličko a vzdáleně akci Aeroflot připomíná.

lidovky.cz 28. května 2009

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.