UDÁLOSTI: Bém versus Topolánek
Místopředsedovi ODS kanul ze rtů jen a jen med. Situace je složitá, hlavní je trpělivost, ohleduplnost, takt a vstřícnost. Jen tak mimochodem naznačil, že do věci zase není až tak namočen, je to problém poslaneckého klubu, kde on nezasedá.
Topolánek dostal prostor v diskusním pořadu na Primě a podnikl frontální útok na Béma a Tlustého. Vypadalo to, jako kdyby se cílevědomě sžíval s šarží, kterou se mu snaží přiřadit Bém: politik, který ztrácí nervy (a není tedy na výši situace). Svým oponentům vytkl, že jsou s ním ve sporu už šest let a jsou stoupenci kuloárové politiky a opozičních smluv. Hned po volbách v r. 2006 prý překazili pokus o vytvoření trojkoaliční vlády. Pak nesouhlasili s tím, aby ve vládě zasedli Kalousek a Schwarzenberg. Komplikovali situaci během prezidentské volby a stojí teď za nejnovějšími aférami. Přitom aspoň ze strany místopředsedy Béma je to prý legitimní zápas o charakter ODS.
Jakkoli Topolánkova slova působí ve srovnání s tím, co plynulo z úst pana Béma v ČT poněkud hystericky, stačí si jen přečíst Bémův rozhovor v sobotním Právu (a doplnit ho tím Schwippelovým tamtéž), aby se člověk stal k předsedovi ODS podstatně shovívavějším. Bém se zastává (proti Topolánkovi) opoziční smlouvy a svému předsedovi vytýká „přílišnou velkorysost“ ke koaličním partnerům. Doporučuje jednat s Tlustým, Schwippelem a Ranincem, i když zároveň sám říká, že to asi Topolánek udělat nemůže a měl by za něj zaskočit předseda klubu Tluchoř. On sám prý hned v létě 2006 volal po volbách předčasných a po vytvoření menšinové vlády, která by k nim zemi dovedla. V této souvislosti jen zapomněl podotknout, že s tou menšinovou vládou a s předčasnými volbami by napřed musil souhlasit Paroubek, a vzhledem k tomu, že volební preference ČSSD byly tehdy v troskách, určitě by ta vláda dostala dva roky, během nichž by získala příležitost se pod Paroubkovou kontrolou zpoza kulis plně znemožnit. Cesta pana Béma tedy byla: předčasné volby prostřednictvím opoziční smlouvy, stačí si přečíst, co jsem k tomu v Událostech psal v době, kdy to bylo zvlášť aktuální, v listopadu a prosinci 2006. A za techniku, s níž tak pan místopředseda činil, obdržel tehdy od Událostí bobříka vyčůranosti. Poslanec Schwippel, duše méně komplikovaná, v témže čísle Práva tvrdí totéž co Topolánek, jen s opačným znaménkem: ve sporu s Topolánkem jde o zásadní ideový střet v ODS, střet o to, zda strana má hájit ideové principy nebo být stranou s flexibilním programem, stranou, jež se podvolí jakémukoli nátlaku. Proviňuje se Topolánek a Schwippel se proti němu dovolává samotného Klause. Jeho heslo zní: rehabilitace pravicových myšlenek.
Je zjevné že tu proti sobě stojí klausovská ODS, v niž verbální doktrinářství překrývá ochotu pelešit se kdekým, aby si zachovala podíl na moci, a proti tomu nesmělý a neohrabaný pokus nynějšího předsedy o rehabilitaci politiky jako způsobu komunikace – aspoň s tou částí občanského tábora, kterou Klaus svého času znechutil a bez níž se česká demokratická politika nedokáže proti komunistům a postkomunistům prosadit. Topolánkovi lze vyčíst tisíc a jednu věc, problematické spolupracovníky, neschopnost formulovat v programu to, co prakticky provozuje, váhavost v pojmenování situace tak, jak je (proč tolik šetří prezidenta Klause?), ale v zásadní věci má proti svým oponentům pravdu. A celá slavná krize v ODS je jen jakýsi pokus o sarajevský atentát naruby: je zapotřebí za mohutné mediální podpory prohrát vlastní straně volby a pak to předsedovi, který se vymknul zpod kurately stranického guru na Hradě, spočítat.
21. září 2008
Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.
