V otázkách Václava Moravce se střetli první místopředseda ODS Pavel Bém a předseda ČSSD Jiří Paroubek. Vlastně střetli není to pravé slovo. Paroubek se podobně jako při debatách s Čunkem tváří jako moudivláček a dává tak najevo, že jeho třídním nepřítelem je ten skunk Topolánek (jak by ne, sedí pořád ještě ve dvojí předsednické sesli, kdežto Bém se tam teprve tlačí a hraje tím Paroubkovi do karet). Význam má jistě i zkušenost obou pánů ze spolupráce na radnici, kde podle Bémových slov společně odstraňovali následky povodní. Proto si taky po počátečních rozpacích tykali a oslovovali se „Pavle“ a „Jiří“. Zkrátka idyla.

Oba oponenti se taky shodli v základní věci: vláda v současné době disponuje už jen devadesáti dvěma, nanejvýš devadesáti třemi hlasy, a je to tedy vláda menšinová. Rozdíl je pouze v tom, že Paroubek se domnívá, že je to vláda špatná, kdežto Bém velmi zaníceně tvrdil, že je naopak velmi dobrá, jen to není díky její špatnosti dost dobře vidět. Když vládu chválil, vypadal skoro jako obrázek ze známého plakátu „myslím to upřímně“.

Problém, který se ani jeden neobtěžoval zmínit, spočívá ovšem v tom, že vláda je sice menšinová, ale opozice taky. Když se hlasovalo o nedůvěře, sbastlila horko těžko devadesát šest hlasů. Proti nedůvěře bylo, pamatuji-li se dobře, devadesát osm. Mezi tím poletuje jako bludné planetky šest individuí, o nichž nikdo předem neví, co udělají. Vládu nejspíš nepodpoří, ale taky nesvrhnou, protože hrozí, že by jim při tom manévru vyklouzly zpod zadnic poslanecká křesla. Takže vláda nebude moci ani padnout, ani nic kloudného udělat. Jediný morálně pozitivní efekt předčasných voleb by byl v tom, že by se tyto politické zombies odebraly definitivně tam, kam patří, totiž do říše zapomnění (poznámka se týká v první řadě zelených tzv. rebelek Zubové a Jakubkové).

Výkon hodný politického akrobata s horolezeckým školením podal Pavel Bém, když zdůvodňoval – on, tak zásadní nepřítel jakéhokoli handrkování a koaličního jednání se sociálními demokraty -, proč se některé regionální veličiny v ODS spouští se svými oranžovými přemožiteli. Učinil to obligátním způsobem: vedení strany, hlavní strůjce volební porážky, je dostalo do svízelné situace, musí si vybírat mezi špatným a ještě horším. Buď si zachovají čisté ručičky za tu cenu, že tak vlastně otevřou cestu koalici ČSSD s KSČM, nebo zatnou zuby, obětují se a uzavřou koalici s ČSSD sami i za cenu nesmírně bolestné „rezignace na některé programové principy“. To je prosím pradávná ideologie všech kolaborantů: obětujeme se a vezmeme na sebe tu nezáviděníhodnou roli, neboť jinak by se na naše místo dostal někdo jiný, daleko horší. Protože Paroubek bude mít toho horšího (komunisty) neustále v záloze, budou muset naši obětavci dělat to, co by měl správně dělat ten horší, čímž se stanou posléze tomu horšímu rovnými. A kdykoli se to Paroubkovi bude hodit, může je vykopnout a tím horším je nahradit.

Odzbrojující je i Bémův recept na další vládnutí ODS (bude se konat podle nevyslovené zásady „odnese to Topolánek“). Základní zásadou je husákovské „trpezlivo vysvětlovať“ v koaliční devítce, znovu definovat priority a diskutovat i „s naší opozicí“. Předsednictví v EU musí dopadnout dobře, dohoda s ČSSD vítaná, kompromisy ve věci eura, Lisabonské smlouvy nebo snad dokonce ohledně Paroubkova předsednictví v Poslanecké sněmovně nepřípustné. Paroubek to vše vyslechl s kamennou tváří.

A celkový dojem? Před kamerami ČT se setkali dva pozoruhodní chlapíci. Oba jsou schopni úplně všeho, ale Paroubek to nejspíš umí lépe.

23. listopadu 2008

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.