UDÁLOSTI: Anschluss
Pro našince je v tomto ohledu Rakousko divná země: ani ryba, ani rak. Hitler je vojensky obsadil, ale měl tam spoustu stoupenců. Byla jich většina? To už dnes nikdo spolehlivě nezjistí.
V Rakousku se vedou diskuse o tom, zda bylo Rakousko první Hitlerova oběť nebo zda se přidalo dobrovolně. Je to podobná otázka, jako zda byla ČSR Stalinovou obětí nebo mu vlezla do chřtánu dobrovolně. Zdá se, že platí obojí najednou. Když dnes vzpomínáme tohoto data, měli bychom vzít v úvahu dvě okolnosti.
Za prvé, Rakousko bylo po první světové válce k samostatnosti donuceno zákazem připojení k Německu. Stalo se to proti vůli drtivé většiny obyvatelstva. Zásada sebeurčení národů platila výběrově, velmoci nechtěly středoevropskou oblast destabilizovat. Výsledkem byla destabilizace Rakouska, vývoj od vratké demokracie přes „stavovský stát“ mussoliniovského typu k Anschlussu.
A za druhé: Anschluss ČSR ke komunistickému Rusku proběhl tak nenápadně, že si ho mnoho Čechů všimlo až 21. srpna 1968. Máme trochu dlouhé vedení. Další Anschluss Rakouska, po válce zčásti okupovaného SSSR, se nekonal. Proč? Taky proto, že v relativně svobodných volbách v roce 1946 dostali komunisté v ČSR 38% hlasů. V Rakousku o pár měsíců dřív něco přes 5%.¨
Kdyby v meziválečné střední Evropě bylo bývalo méně sobectví a nenávisti, třeba bychom si mohli dnešní vzpomínku ušetřit. Což je poučení do budoucna.
LN, 10.3.2008
Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.
