Kremelská lobby v Právu dnes zatroubila do útoku ve věci Gruzie. Základním argumentem je: jedno jako druhé, Rusové pouze oplácejí Američanům a Západu to, s čím oni nezodpovědně začali. Analogie je ovšem úplně falešná.

Kosovo bylo původně součástí umělého mnohonárodního státu, podobného Rakousku-Uhersku, na jehož troskách vzniklo. Zatímco Rakousko-Uhersko se zoufale a neúspěšně snažilo o spravedlivý přístup ke svým „národnostem“, „Království SHS“ bylo od počátku jen zástěrkou srbské hegemonie, podobně jako byla ČSR zástěrkou hegemonie české a SSSR zástěrkou hegemonie ruské. Na první pohled ušlechtilá zásada (hlásá ji v Právu dr. Koudelka), že hranice státu lze měnit jen s jeho souhlasem, by byla zabránila konkrétně rozpadu Rakousko-Uherska a obecně by zabránila až na výjimečné případy jakýmkoli změnám hranic, protože drtivá většina států bude souhlasit jen se změnami, které znamenají zvětšení, a to jednoduše nelze. Proto rozpad Jugoslávie, jehož je vznik Kosova poslední fází, byl stejně nezbytný jako rozpad Rakousko – Uherska, i když ke konkrétní podobě rozpadu lze v obou případě mít řadu oprávněných výhrad. V zásadě ale platí: Kosovo si zaslouží samostatnost, jako si ji v roce 1918 zasloužilo Československo.

Jiná situace byla v roce 1938 v ČSR a je dnes v Gruzii. ČSR se dala zejména v oblasti národnostní politiky vytýkat tisíc a jedna věc, ale rok 1938 na to nebyl ta pravá chvíle: byla v konfrontaci s agresivní imperialistickou velmocí, které nešlo o národnostní spravedlnost, ale o imperiální zájmy. Navíc ČSR byla tehdy (stejně jako dnes Gruzie) přirozeným spojencem Západu. Nikdo jí tenkrát nepřišel na pomoc. Bude se to dnes v Gruzii opakovat? V „analýze“ ČTK (viz dnešní LN) se píše, že Západ není ochoten jít kvůli Gruzii do války s Ruskem. Stejně, ne-li více platí, že Rusko není ani náhodou ochotno jít kvůli Gruzii do války se Západem.

A konečně zásadní věc: ztotožnění případu Gruzie a Kosova vychází z ideologie: NATO jako Rusko, jeden za osmnáct, druhý za dvacet bez dvou. Toto srovnání je nespravedlivé. Náš problém je, že si musíme vybrat, a svým členstvím v západních společenstvích jsme si už vlastně vybrali. A není to tak, že buď dáme za pravdu jednomu, nebo druhému, nebo zůstaneme „suverénní“, jak říká pan prezident. Třetí cesty obvykle neexistují. Buď si vybereme Západ, nebo si Rusko vybere nás. O což kremelské lobby jde.

lidovky.cz 25. srpna 2008

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.