ČSSD připravila české veřejnosti na čtvrteční ráno nevšední kratochvíli. Dělníci nastupující na ranní směnu stejně jako lidé, kteří na nádraží nastupují do vlaků nebo naopak z nich vystupují (předpokládá se, že pravicoví zbohatlíci služeb ČD užívají jen v případě krajní nouze) budou podarováni koblihou. Vedení ČSSD jich pro akci vyčlení přes sto tisíc. Když počítáme, že jedna kobliha přijde bratru na cca deset korun, bude se jednat o investici přes milion Kč. Pánové z ostatních stran, přiznejte si, kdo z vás si to může dovolit!

Zdá se, že ČSSD se rozhodla odpovědět na nedávné zavilé vajíčkové útoky v duchu tradic soucítění a solidarity: nabídne lidem po koblize.

A tady je právě cosi nedomyšleného. Snad to souvisí s tím, že lídr volební kampaně strany je odchovanec ČSLA a nedokázal nápad dotáhnout do konce, tj. do těch důsledků, které jsou zformulovány ve slavném podobenství o koblihách z Jirotkova Saturnina. Pro lidi literárně zaostalé rekapituluji: Představte si kavárnu, nudné všední dopoledne. Většina lidí tupě zírá na mísu koblih, vystavenou k dispozici návštěvníkům. V hlavě mají prázdno. (Obávám se, že to byl tak trochu případ brigádního generála Tvrdíka, když vymýšlel výše zmíněnou akci.) Člověk nadaný jakous takous fantazií si představuje, jak by to asi vypadalo, kdyby ty koblihy bez jakéhokoli varování začal metat po kavárenských hostech. A pak jsou tu lidé nadaní originalitou, kteří si to nejen představí, ale tuto představu vzápětí také realizují (k nim patřil titulní hrdina Jirotkovy knihy).

Z toho hlediska představuje plán volebního lídra Tvrdíka pro naši veřejnost skutečnou revoluční výzvu. Nabízejí se dvě možnosti: první je, že v duchu výše uvedeného nebudou nabízeči koblih lidem pečivo nabízet, nýbrž ho budou po nich metat. kdo po nás vajíčkem, my po něm koblihou. Že jde o mravní lekci, je zjevné na první pohled: kobliha je měkčí než vajíčko. Nedá se uvařit na natvrdo (jak si stěžoval Paroubek po smíchovské kanonádě). Dotyčného zdaleka tak výrazně neuprasí, ba když ji správně zachytí, může ji zkonzumovat, což se syrovým vajíčkem dokáže jen málokdo. A pokud je rozvernější povahy, může ji hodit zpátky po metači. Tím by se jednak ovšem vytratil propagační ráz happeningu, jednak by to celé dostalo zbytečně politicky konfrontační ráz (nehledě na to, že nabízeči koblih nebudou patrně členové ČSSD, na to jich strana nemá dost, ale pouze najaté osoby). Je třeba, aby výměna koblih neprobíhala mezi ČSSD na jedné straně a zbytkem společnosti na straně druhé, nýbrž zcela důsledně napříč politickým spektrem. Proto by nabízeči koblih měli být chápáni pouze jako dodavatelé munice a šetřeni jako ve válce osoby označené červeným křížem; vhodné cíle je třeba důsledně vyhledávat mezi náhodnými kolemjdoucími. Ti mohou k odvetě použít buď vržený kus (pokud ho raději nesežerou), nebo si od dodavatele vyžádat další. Protože zásobování může váznout, bude třeba občanům doporučit, aby se na čtvrteční cestu do práce vybavili dvěma-třemi koblihami (nebudou pak muset pateticky volat „máme holé ruce“). Náklady na vyzbrojení lze odhadnout na cca 30 Kč, což je pro průměrného pracujícího slušná suma (soudě podle zuřivých protestů proti regulačním poplatkům ve zdravotnictví), ale plácněme se před kapsu, kdy zase zažijeme volební kampaň!

Pokud by se podařilo získat pro nápad, který ČSSD tak pěkně rozjela, i když nedotáhla do konce, širokou veřejnost, zažili bychom ve čtvrtek něco, co by zastínilo slavné dortové bitvy z filmů Laurela a Hardyho. A mělo by to i hlubší, symbolickou hodnotu. Rozpuku naší svobody předcházel brutální pendrekový zákrok na Národní třídě. Následovala sametová revoluce. Teď, zdá se, se blížíme k jejímu závěru. Odpovídalo by logice našich dějin, kdyby se uzavřela rovněž sametově, mohutnou koblihovou bitvou. Pak budou volby a po nich přijdou na čtyřicet let znovu ke slovu pendreky.

Takže: Aux beignets, citoyens! (le beignet = kobliha).

23. května 2010

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.