Poplatky za rozhlas (Český rozhlas – ČRo) vznikly před asi 100 lety. Na stejném principu k nim pak přibyly poplatky za Českou televizi - ČTV. Poplatky nejsou vázané na využívání nějaké služby, tedy je to de facto daň. Pro jednoduchost ji dále nazývejme Daň za Veřejnoprávní Rozhlas a Televizi, tedy DVRT.

Už myšlenka, že potřebujeme tzv „nezávislé“ vysílání je diskutabilní ohledně toho, do jaké míry je vskutku nezávislé a kdo o něm reálně rozhoduje. Ale budiž, je asi dobré mít vysílání nezávislé na konkrétních finančních magnátech a na reklamách, které všechny obtěžují. Je na tom vesměs i politická shoda.

Nyní už přes půl roku se projednává novela zákona o ČRo a ČTV – viz https://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=9&CT=738&CT1=0.

DVRT je celá podivná. Vlastně se týká jen osob, které mají technické zařízení, které příjem umožňuje. Jenže to je dnes v podstatě každý.

Výběr DVRT není posléze v zákoně vázán s osobou, ale s domácností. Domácnost se pozná podle toho, že má elektroměr – a ze srovnání statistik elektroměrů a poplatků ČRo a ČTV se usuzuje, kdo by měl platit a neplatí.

Sociálně slabší lidé s příjmem do 2,15 násobku životního minima dle návrhu zákona poplatky vůbec neplatí. Daň tedy není rovná, přitom jich není úplně málo.

A co je „nejlepší“ (nejhorší): protože doba pokročila a mobily umějí přijímat rozhlas a televizi také, bude každý chytrý mobil potenciálním plátcem poplatků. Pokud se „neschová“ pod domácnost, kde už někdo platí DVRT. Reálný problém: jak se zkontroluje, zda patří pod platící domácnost, nebo ne?!

Je to celé absurdní, nevyvážené a komplikované. Do budoucna si lze i představit, že bude ještě hůře. Že z každého elektroměru se třeba rovnou bude vybírat DVRT, nebo že mobilní operátoři vám DVRT přičtou rovnou k tarifu. A pak třeba můžete žádat operátora o změnu, že platíte už jako člen domácnosti...

Že nic není dost absurdní ukazuje už současný v návrhu zákona uvedený text, aby všechny firmy nad 24 zaměstnanců posílaly ve prospěch ČRo a ČTV ze svého zisku onu DVRT. Přitom v nich pracují lidé, kteří uvedený poplatek už téměř jistě platí nebo ho mají pokrytý členstvím v platící domácnosti. A hlavně: vůbec to není navázáno na to, zda firma televizory má nebo nemá, či snad zda jim při práci pouští televizi (absurdní představa!).

A kvůli takové složité absurditě, která by šla dobře vyřešit zákonem o fixním a valorizovaném financování ČRo a ČTV ze státního rozpočtu, se nyní koalice snaží prosadit zákon uvedený výše.

Obavy z politického ovlivňování ČRo a ČTV jsou zbytečné, když zákon nedá Parlamentu ani vládě možnost výšku financí tekoucích ČRo a ČTV nijak ovlivňovat. A povinné valorizace může převzít z nynějšího návrhu zákona, kde se o valorizacích DVRT podle inflace už jasně píše.

Uvedený zákon se dotkne každého.

Koalice by měla pamatovat, že stejně jako změna DVRT se každého dotkly poplatky u lékaře. A byly dobrým argumentem v předvolebním boji, přestože oproti televizní a rozhlasové dani měly alespoň racionální jádro.

Koalice by měla pamatovat, že Thatcherová ve Velké Británii kdysi padla také proto, že chtěla prosadit daň z hlavy - což se dotklo každého.

Racionální: „vyměnit“ s lidmi – voliči - to, že nebude v tomto roce (jak už je rozhodnuto) zvyšováno nezdanitelné minimum přijmu (typicky o 250 Kč měsíčně) za to, že DVRT (typicky ve výši 45 + 135 = 180 Kč měsíčně) půjde ze státního rozpočtu. Zároveň by se tak napořád odstranila absurdní a složitě kontrolovatelná DVRT, a tak zjednodušil daňový systém.

A v neposlední řadě by tak koalice získala u voličů body kladné, ne záporné. Jinak je získá budoucí vláda, která toto racionální rozhodnutí slíbí v předvolebním boji.