Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Úžasné jak lze mnoha slovy udělat z jednoduché věty Ústavy

" Prezident jmenuje člena vlády na návrh předsedy vlády " vyvodit , že je to jinak a věta zní " Prezident nejmenuje člena vlády na návrh předsedy vlády " !!!!

Tak tomuhle výkladu kromě znalosti kontextu ústavy a historických východisek chybí už jen happy end v podobě hlasování Petra Pavla na schůzi Sněmovny při žádosti o důvěru vládě.

Jen blbec nemění názory...

https://1url.cz/lJnbK

Zajímalo by mě, jestli má pan Grundmann právnické vzdělání. Tipnul bych si, že nemá.

Používá umělou inteligenci. Je to poznat ze struktury textů a stylu argumentace, no a sám se k tomu tady na NP v diskuzích hlásil. Nijak to neskrývá, no problem.

Ad změna kontextu otázky - pana Rychetského:

S nadsázkou lze tuto právní ekvilibristiku pojmout tak, že se můžeme s úspěchem doptávat, kdy se tedy prezident vlastně dostává mimo ústavní právní rámec

Buď by to jmenování vedlo prezidenta k protiústavnímu jednání - pokud daný kandidát na ministra nesplňuje ústavní způsobilost, anebo odmítnutí vede prezidenta k protiústavnímu jednání - pokud kandidát splňuje definici ústavní způsobilosti.

Čili jestli dobře rozumím, protože nejsem právník, průsečíkem a kritériem je PRÁVNÍ ZPůSOBILOST kandidáta, kterýžto termín má přesnou definici a obsah?

...ÚSTAVNÍ ZPůSOBILOST kandidáta...

Pavel Rychetský 25.1.2022:

Předseda ÚS doplnil, že podle většinového názoru odborníků, který sám „v zásadě sdílí“, je premiér „pánem vlády“.

„Do okamžiku, než je konkrétní fyzická osoba jmenována předsedou vlády, má prezident možnost s případnými uchazeči o tuto funkci projednávat neformálně budoucí složení vlády. Většina prezidentů této možnosti využívá.

Od okamžiku, kdy je premiér oficiálně jmenován, tak si myslím, že žádný prostor již neexistuje a premiér se stává pánem vlády,“ popsal Rychetský.

https://www.forum24.cz/rychetsky-privital-ze-soud-...

Pavel Rychetský 9.1.2026:

Jmenovat Filipa Turka by bylo „protiústavní“. „Za jediné přijatelné řešení považuji to, že pan premiér navrhne jiného člověka,“ dodal v rozhovoru bývalý předseda Ústavního soudu.

Hlava státu podle jeho slov má při rozhodování o návrhu premiéra určitý prostor a že jej prezident využil správným způsobem. „Prezident jednal v souladu se svým prezidentským slibem a svými povinnostmi,“ řekl bývalý šéf Ústavního soudu.

https://denikn.cz/1937715/jmenovat-turka-by-bylo-p.../

Jak říkal Zeman: "Jen blbec nezmění názor". Rychetský to trochu rozšířil: "...nezmění právní názor".

Ta ironická poznámka funguje rétoricky, ale právně nevystihuje, co se ve skutečnosti změnilo. Pavel Rychetský totiž nezměnil názor na to, kdo je „pánem vlády“, změnil – a to je podstatné – kontext otázky, na kterou odpovídal.

V roce 2022 mluvil Pavel Rychetský jako tehdejší předseda Ústavního soudu o standardní situaci, kdy předseda vlády navrhuje kandidáty, u nichž není pochybnost o ústavní způsobilosti. V tomto rámci dává jeho výrok plný smysl: po jmenování premiéra prezident nemá politicky vyjednávat o složení vlády, protože by tím vstupoval do odpovědnosti premiéra. Teze „premiér je pánem vlády“ zde znamená, že prezident nemá být koaličním arbitrem ani personálním korektorem politických kompromisů.

V roce 2026 však Rychetský reaguje na zcela jiný typ situace. Neřeší otázku politické autonomie premiéra, ale hranici ústavní přijatelnosti návrhu. Tvrdí, že jmenování konkrétní osoby by bylo protiústavní, a z toho plyne, že prezident nejen smí, ale musí návrh odmítnout, protože prezident není notářem politické vůle, nýbrž orgánem, který svým aktem jmenování dává návrhu ústavní legitimitu. Pokud je návrh sám protiústavní, není co legitimizovat.

To není změna právního názoru, ale aplikace téhož principu na jiný skutkový stav. V roce 2022 Rychetský říká: prezident nemá korigovat politická rozhodnutí premiéra. V roce 2026 říká: prezident nesmí legalizovat rozhodnutí, které překračuje ústavní rámec. Tyto výroky nejsou v rozporu, pokud rozlišujeme mezi politickou odpovědností premiéra a ústavní odpovědností prezidenta.

Rychetský nezměnil právní názor v tom smyslu, že by popřel dřívější tvrzení. Pouze výslovně doplnil něco, co v roce 2022 nebylo předmětem otázky: že „pán vlády“ neznamená „pán ústavy“. Premiér vládne vládě, ale ne vládě bez ústavních hranic, a právě tyto hranice prezident hlídá – i proti vůli premiéra, pokud je to nutné.

Vláda je odpovědná sněmovně.

Proto bych u odmítnutí jmenování ministra (a podobných situací) zavedl, že toto "veto" prezidenta může být přehlasováno 101 poslanci. Podobně, jako prezidentem vrácený zákon.

Prezident by tak nebyl "automatický" jmenovatel - a v důvodných případech by mohl odmítnout.

Pokud by ale jeho veto 101 poslanců považovalo za "nedůvodné" - bylo by veto "zlomeno".

Tento návrh je zajímavý a na první pohled působí racionálně, ale míří mimo skutečný problém, který se zde řeší.

Ano, vláda je odpovědná Poslanecké sněmovně. Z toho ale neplyne, že Poslanecká sněmovna má – nebo by měla mít – kompetenci nahrazovat ústavní kontrolu legality a ústavnosti konkrétního aktu. Mechanismus „101 hlasů přehlasuje prezidenta“ dává smysl u politického veta zákona, protože zákon je politický akt zákonodárné moci. Jmenování ministra však není zákonodárný akt, ale individuální ústavní akt výkonné moci, u něhož je otázka ústavnosti kvalitativně jiného druhu.

Klíčový problém je tento: protiústavnost se nepřehlasovává. Pokud by prezident odmítl jmenovat ministra proto, že by tím podle jeho odůvodněného názoru došlo k porušení ústavního pořádku, pak hlasování 101 poslanců nemůže tento problém „převážit“. Většina může nést politickou odpovědnost, ale nemůže hlasováním legalizovat protiústavní akt. To by znamenalo, že ústavnost je otázkou počtu hlasů, což je popření samotného smyslu ústavy.

Zavedením takového mechanismu by se prezidentova role nevyjasnila, ale naopak rozmělnila. Prezident by nebyl pojistkou ústavnosti, ale jen předběžnou překážkou, kterou lze politicky odstranit. To by znamenalo, že prezident by ve skutečnosti nesměl odmítnout protiústavní krok, pokud by pro něj existovala většina – a tím bychom se vrátili k modelu, v němž ústavní činitelé nejsou povinni ústavu chránit, ale pouze „signalizovat pochybnost“.

Navíc by tento model rozostřil odpovědnost. Kdo by pak nesl odpovědnost za jmenování ministra? Prezident, který odmítal? Premiér, který navrhl? Poslanci, kteří veto přehlasovali? Ústavní konstrukce by se místo zpřehlednění rozpadla do kolektivní neurčitosti, což je přesný opak toho, co má ústava zajistit.

RE: "Já jsem jednoduchej člověk. Žiji v představě, že mančaft do firmy si vybírá ředitel, protože ten nese odpovědnost. A blbý je, když mu lidi začne podstrkávat z moci úřední, leč bez jakékoliv odpovědnosti, tu úřad práce, tu odborník na začleňování Somálců, či BFLMPSVZ komunity. Ani majitel firmy by si to neměl dovolit."

---------------------

To plati jen ve firmach s jasnym majitelem/napr. rodinna firma etc. ovsem urcite ne u korporatu, coz jsou takove horsi narodni/statni podniky, a to tem narodnim/statnim podnikum krivdim, protoze tam reditel tu zodpovednost mel.

Dnesni tzv. reditele, povetsinou absolventi VSE, kterym rikam Excelovi inzenyri, protoze tabulky v Excellu je obvykle/cest vyjimkam/ jedina jejich "kvalifikace".

VSE povazuju za jiny druh humanitniho skolstvi, spise politruckeho.

Cest

Zajímavá, nicméně z mého pohledu krkolomná úvaha.

Věcně bych souhlasil, že největším odpůrcem Turka jako člena vlády klidně může být Babiš - a prezident jen realizuje jejich domluvu.

Ale jako "obhajobu ústavnosti" bych to nenazýval - zkrátka zákulisní politika.

Stěžejní věta Ústavy začíná:

"Lid je zdrojem veškeré státní moci..."

Svobodné volby vyjadřují vůli lidu, koaliční vláda je jejich realizací.

Tj. z pohledu ústavnosti je koalice více, než premiér. Premiér je jen osoba, která má "sílu" koaliční většinu vést. A neměl by tak činit proti vůli koalice, která reprezentuje vůli lidu.

Ústava nic o koaliční vládě neříká, mluví pouze o předsedovi vlády a vládě. Pokud si Andrej Babiš skutečně Filipa Turka ve vládě nepřeje a přitom jej navrhuje, porušuje tím ústavu a prezident ho jako ministra navrhnout nemůže. Ústava nepočítá s tím, že by předseda vlády navrhl prezidentovi na ministra kandidáta, jehož jmenování si nepřeje.

Antoš to na Radiožurnálu řekl jasně, pojistka ústavnosti má zafungovat až v případech, který jsou v nebezpečnosti o řád jinde. Já bych dokonce řekl o několik řádů jinde. Tohle je prostě směšný a tenhle krok si prezident za rámeček rozhodně nedá. Dál už k tomu není co říct.

Ústavní činitel nemá posuzovat „míru nebezpečnosti“ protiústavního kroku, ale jeho ústavnost. Jakmile dospěje k racionálnímu a odůvodnitelnému závěru, že je po něm požadováno jednání v rozporu s ústavním pořádkem, musí takový krok odmítnout, a to bez ohledu na to, zda se jeví jako málo významný, politicky banální nebo mediálně „nedramatický“.

Ústava nezná kategorii „dostatečně závažného porušení“. Zná pouze porušení a neporušení. Pokud by byl ústavní činitel oprávněn ignorovat drobnější protiústavnosti s odkazem na jejich nízkou „nebezpečnost“, otevřel by tím prostor k jejich normalizaci. Právě z řady „neškodných“ výjimek se v praxi rodí systémové posuny, které později již napravit nelze.

Pojistka ústavnosti proto není krizový nástroj určený jen pro extrémy, ale běžná součást fungování právního státu. Její smysl spočívá v tom, že brání porušení pravidel v okamžiku, kdy ještě nejsou politicky výbušná, nikoli až tehdy, kdy už se z nich stal otevřený konflikt.

Ústavní činitel nemá právo volby, zda protiústavní krok provede „protože je to malé“ nebo „protože se to hodí“. Jakmile je krok protiústavní, nesmí být učiněn. Ne proto, že by byl dramatický, ale proto, že je protiústavní.