Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Z bajky o ústavnosti konání prezidenta Pavla vyplývá, že Babiš snad navrhl Turka s revolverem u hlavy. Koalice je o schopnosti se dohodnout, i když představy a přání partnerů můžou být různé. Prezident se v tomto případě chová jako vypálená pojistka ústavnosti a jeho šéf Kolář jako fušerské připojení na elektroměr. Absurdní myšlenková konstrukce, že by prezident měl právo vyšetřovat a posuzovat koaličně odsouhlasené jmenování, je doslova směšná. Jako by třeba oddávající úředník měl po vyslovení souhlasu snoubenců podle své úvahy jejich sňatek odmítnout. Při své pochybnosti, zda se sňatek nekoná pro majetek, kvůli těhotenství nebo na přání rodičů.

Úvaha o tom, že prezident ví líp, než premiér, koho premiér chce navrhnout, mi přijde až děsivá. Babis mi opravdu nepřipadá nesvéprávný.

Analogie se svatbou se mi naopak líbí: oddavajici urednik totiž snoubence někdy až musí odmitnout, pokud nesplňují zákonné podmínky. Snoubenci například nesmí být nezletilí a ještě donedávna (dnes nevím) museli mít v rodném lístek zapsáno různé pohlaví.

Tak i v Turkove případě se řeší, jestli splňuje podmínky dané (předpokládané?) Ústavou, konkrétně je-li řekněme bezúhonným občanem ČR. Není-li, neměl by skrz dvojici premiér- prezident (jmenuje na návrh, to je podle mě jiná formulace společného rozhodnutí) projít.

Volby bych do toho netahal: nikde neni psáno, ze zvolený poslanec musí být ministrem, a dokonce ani ministr ani premiér nemusí být poslancem.

Neuvěřitelné. Tak on vlastně prezident chrání premiéra před tím, aby se stal mistrem někdo nevhodný od jeho koaličních partnerů. Někdo, koho by premiér musel přijmout, protože tak zní koaliční dohoda. Prezident je vlastně premiérův ochránce a osoba, která má oprávnění mluvit do sestavování vlády. Tak šílenou konstrukci jsem ještě nečetl.

tak to je hooodně extenzivní výklad prezidentských pravomocí. Prezident je údajně povinen zkoumat "motivaci" premiéra k návrhu na jmenování jednotlivých ministrů ... zkoumat autenticitu jeho vůle, zřejmě zda je tato vůle z hlediska ústavně právního tak nějak "pravá" svobodná" a "vážná" ... takovýhle výklad je opravdu odvážný. A přitom se zde prezident pohybuje výhradně ve sféře veřejného práva, kde jeho pravomoc může být uplatněna jen v mezích, které zákon výslovně stanovuje ... tedy jmenovat.

Čím víc o tom přemýšlím, tím víc mi vychází toto: mnozí, včetně tvůrců ústavy, počítáme s tím, ze politika spočívá v dohodách. Bohužel se dohadování až příliš casto zvrhává v boj. Dvakrát bohužel za souhlasu nás občanů, které vůbec NAPADNE, že by v ústavě mělo být slovo MUSÍ.

Hýml element - od toho si přece volím prezidenta s premiérem volím, aby tohle řešili.

Ke čti těch dvou nutno konstatovat, že to opravdu řeší a zatím to vypadá, ze to opravdu vyřeší.

A pozor: neni všem dnům konec a ještě bude hlasování o důvěře, takže neni pravda, ze za kvalitu vlády zodpovídají jen ti dva, natož jeden nebo druhý z nich.

Aneb svoje rozhodnutí jsem delegoval, ale jako zodpovědný občan své zločince*/ sleduji a bohda si leccos zapamatuji.

*/ Tady vidíte, jak to dopadne bez kontroly. JÁ napsal "zmocněnce". Nekecám .

Brát to podle Babiše, chtěl, nechtěl, musel, nemusel, to je slovní ekvilibristika. Vyberete si to, co se vám hodí na zdůvodnění. Rozumně může fungovat jenom jeden princip: odpovědnost předsedy vlády. I Fiala, když obměňoval některého člena vlády, vždy na dotaz, kdo to bude, odpovídal vždy stejně, to je věc té a té politické strany. A najednou autorovi vadí, že u Babiše je to jinak. Neboli účel světí prostředky v praxi.

? No to je teda výtvor. To vypadá, že prezident chrání neschopného premiéra před dravci z opozice.

Teď ještě jak chránit skvělého prezidenta před štikami v jeho poradcích.

Takový člověk, jehož životopis a životní postoje, které projevoval v cestě za kariérou svědčí o zvrácených hodnotách, nemá právo na jakékoliv posuzování a vykládání ústavy. Ten, který okupuje Hrad, by z důvodů, které vytýká Turkovi, měl okamžitě odstoupit sám.

Nemám rád ani jednoho, ovšem ten umělý konstrukt postupně překročil všechny meze a snaží se jen papouškovat mantry svých chlebodárců. Co bude dalšího?

Petr Pavel nemá dost rozumu.

/tak jednoduché to je.

Není těch „pojistek” ústavnosti trochu moc?! Jedna tedy už zasáhla a kdy zasáhne ta druhá.

Prezident vnesl do naprosto jasného znění Ústavy chaos a pan autor ho v tom ještě podporuje.

Nemůžete slovo návrh vytrhnout z kontextu jednoduché věty, jak to dělá třeba Miloš Zeman.

A ta věta říká, že premiér navrhuje a prezident jmenuje. Neříká nic víc, ale ani nic míň!

A na závěr dotaz.

Je Andrej Babiš svéprávný?

Ono je těch ústavních pojistek skutečně nějak mnoho, pokud je může každý ústavní činitel používat jak chce, jeden proti druhému, tak to vede právě k chaosu, který ten ústavní systém ničí.

Že bych to tak přirovnal k jedné starší filmové fantasy Kouzelný meč. Jejíž děj, je tak nějak o tom, jak čaroděj unese na svůj hrad princeznu. A když gerojové vyrazí jí zachránit, tak kouzelník vynese 7 obranných kleteb, které je mají cestou zastavit.

No pochopitelně, k cíli, přes těch prvních šest, projde jenom ten hlavní geroj. Jenomže, když se pak čaroděj chystá vyhlásit tu sedmou, nejničivější , tak mu vedle stojící čarodějka, s prominutím čórne jeho magicky prsten, a je v pytli.

Čili - takto ve skutečnosti funguje ten ústavní systém, se svými pojistkami.

Catch as you can catch, jak říkají Američané.

No a pokud se tedy cituje ta věta ústavy, (čl, 68,. odst 2), tak ta ale přesně zní

"Předsedu vlády jmenuje prezident republiky a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády".

A když se tedy zamyslíme nad jejím textem izolovaně - a nebudeme brát do úvahy nic jiného, tak přesně takhle se jmenuje vláda v Rusku.

Putin si jmenuje svého předsedu vlády, ten si navrhne vládu, a tu si pak Putin jmenuje.

Jenže, právě takhle to v demokracii být nemá.....

To je všechno hezké, co tady píšete, jenže PePa zdůvodnil své rozhodnutí Turka nejmenovat úplně jinak - a sice tím, že jde o osobu nevhodnou na post ministra.

Způsobem popsaným v článku vůbec neuvažoval.

Tolik textu a přitom na konci stejně záleží jen na tom, zda prezident jmenovat musí nebo nemusí. Zbytek je jen omáčka, jak to prezident zdůvodní, v tomto případě navlečena na to, že prezident uvědoměle ví, že premiér toho ministra vlastně ani tak nechce.

Premiér je svéprávný člověk, který návrh předloží a dává tím jednoznačně najevo, že navrhované osoby chce mít za ministry. A je opravdu jedno, kolik omáčky se kolem toho mediálně navaří.

Prostě to chce vyjasnit pravidla hry, soudem nebo jiným upřesněním ústavy - jinak příště prezident bude bránit jmenování pod jinou záminkou.

Zvláštní, že nikomu se očividně nechce do vyjasnění - jako by to všem zúčastněným vyhovovalo - od prezidenta, který tím zdůvodňuje nejmenováni až po média, které mohou o vykreslovat účastníky dle libosti - např. vytvářet auru prezidenta, který si z ústavy dělá trhací kalendář apod.

Je to výplod grafomana

Tak konečně jsem se ted dozvěděl, ze i Zeman byl pojistkou ústavnosti a smysluplně četl ústavu, když odmítal jmenovat ministra.

Jen nechápu, proř ho tehdy chtěl Fiala žalovat a tvrdil o Zemanovi, že si dělá z ústavy trhací kalendář.

Tato námitka vychází z pochopitelného, ale mylného předpokladu, že stejné formální jednání prezidenta musí mít vždy stejný ústavní význam. Rozhodující však není samotný fakt nejmenování ministra, ale ústavní kontext, v němž k němu dochází. Prezident může působit jako pojistka ústavnosti pouze tehdy, pokud jeho postup chrání smysl ústavní konstrukce odpovědnosti, nikoli tehdy, když tuto konstrukci narušuje. V nynější situaci je podstatné, že premiér sám dává najevo distanc vůči kandidátovi, označuje jej za výsledek koaličního tlaku a zároveň odmítá využít ústavní prostředky, které by svědčily o tom, že na svém návrhu skutečně trvá. Tím vzniká legitimní pochybnost, zda jde o materiální návrh předsedy vlády, nebo jen o formální přeposlání koaliční dohody, a prezident tím, že jej neakceptuje, neprosazuje vlastní politickou vůli, ale odmítá legitimizovat institucionální fikci.

Naproti tomu v případech spojených s prezidentem Milošem Zemanem šlo typicky o situaci opačnou: premiér na návrhu trval, považoval jej za svůj a byl připraven nést za něj odpovědnost, zatímco prezident jmenování blokoval bez vazby na tuto odpovědnost a fakticky nahrazoval vůli premiéra vlastní preferencí. Právě proto tehdy Petr Fiala mluvil o porušování ústavy a o „trhacím kalendáři“. Nejde tedy o žádný rozpor ani dodatečné přepisování historie: v jednom případě prezident přebíral rozhodnutí, které mu ústava nesvěřuje, v druhém případě naopak brání tomu, aby byla ústavní odpovědnost vyprázdněna politickou dohodou. Podobné rozhodnutí tak může být jednou porušením ústavy a jindy její obranou, protože rozhodující není gesto, ale to, zda chrání, nebo narušuje vazbu mezi pravomocí a odpovědností, na níž ústavní systém stojí.