Sotva vešla ve známost pražská dopravní nehoda Filipa Turka, vyjádřil jsem v jedné internetové diskusi postoj: „Toto je přesně ten příběh, u kterého bychom se měli zdržet kategorických soudů a závěrů, bez ohledu na své sympatie či antipatie k Filipu Turkovi, a vyčkat na výsledky oficiálního vyšetřování.“ Tečka.

Proč bych se měl trápit otázkou viny či neviny z hlediska odborného posouzení, když jde primárně o odborné posouzení? K tomu jsou ustanoveny kompetentní orgány a příslušní znalci. Co by mě ale jako občana zajímat mělo, jsou vyjádření politiků, primárně těch z politického tábora aktéra nehody. Jejich postoje nejsou naštěstí „vařením z vody“, ale mohou se opřít o výdobytek moderní doby – kamerové záznamy. Silniční i z náhodně projíždějících (přesněji na rozdíl od Turkova mercedesu stojících) vozidel. Záběry nás neopravňují formulovat závěry v oné otázky viny či neviny obou účastníků střetu, ale celkem plasticky ukazují děsivě vypadající nehodu, která jenom proto, že nad křižovatkou Sokolská – náměstí I. P. Pavlova – Ječná kroužila tou dobou kohorta strážných andělů, neskončila tragédií. A na základě těchto obrázků se politici v médiích či na sociálních sítích vyjadřovali. Že kolize mohla skončit tragicky konstatoval v prvním vyjádření premiér Babiš, který dále řekl: „Policie by to měla rychle vyšetřit. Mluvil jsem s panem Macinkou a řekl jsem mu, že pokud ta situace proběhla tak, jak to z těch záběrů vypadá, měl by pan Turek převzít odpovědnost a rezignovat na pozici zmocněnce.“ Nechme stranou, že pro premiéra by to byla vítaná příležitost, jak se koaličního enfant terrible zbavit, protože někoho takového mu byl doslova čert dlužen. Pojímá-li to ve stylu „pokud ta situace proběhla tak, jak to z těch záběrů vypadá“, pak je těžké si představit, že by mohla proběhnout nějak jinak – a Filip Turek by měl shánět krabice na vyklizení ministerské kanceláře ve Vršovické ulici, přičemž šéf resortu Igor Červený by se do ní mohl vrátit.

Samotný Turek sice „dal k dispozici“ funkci vládního zmocněnce, což je minimum, co mohl v dané chvíli udělat, ovšem navzdory tomu, co se stalo – a co se mohlo stát, ale díky štěstí nestalo - ho neopustila arogance, sebevědomí a neskutečná nestoudnost. Místo elementárního projevu pokory a sebezpytování jsme svědky tvrzení, že „lidé jsou hlupáci“, když „věří médiím, která píší, že jsem zavinil nehodu, když to nejspíše není pravda“. Vrcholným projevem jeho zpupnosti je tvrzení, že strhnutím volantu doprava zachránil řidiči nemocničního vozu život. Ještě víc takových „zachráněných životů“ a plánovaný projekt Babišovy vlády, nová nemocnice v Letňanech (až 1300 lůžek), kapacitně stačit rozhodně nebude. Troufnu si tvrdit, že řidič onoho auta převážejícího krev sotva sdílí tu cynickou nehoráznost, že mu Turek zachránil život.

Po návratu z Izraele se k záležitosti vyjádřil i šéf Motoristů a ministr zahraničí (!) Petr Macinka. Málo platné, od nejvyššího diplomata bych očekával poněkud jiné vyjádření, než jakého jsme byli svědky. Ministr Macinka má sice dostatek rozumu na to, aby řekl, že se nebude účastnit lidového soudu a počká si, až případ vyšetří policie. S tím nelze než souhlasit, třebaže angažmá v lidovém soudu po něm nikdo nepožaduje. Pak se ale racionalita z jeho postoje vytratila a objevily se nesmyslně nadnesené útoky a hluboká oddanost. Jsou to slova jako z jiné planety. Petr Macinka se prý nechce připojit k tomu, „že Filip Turek dostal za uplynulých dvanáct hodin asi 16 doživotních trestů, tři podmíněné tresty smrti a šest oprátek. Já mu žádnou další oprátku přidávat nebudu, já budu ten, který tu oprátku bude na tajňáka odřezávat dřív, než ho na ní pověsí.“ Nechal se slyšet v Xaver TV, což je zřejmě nyní ona „vládní vlnka“, jak o ní kdysi mluvil Václav Klaus. Jednak po něm nikdo nechce, aby přidával oprátku na krk Filipa Turka, jednak podobné výrazivo by se snad hodilo do úst publicistů působících v bulvárním médiu. Používá-li takový slovník člen vlády, svědčí to o tom, jak sestupný trend má nynější česká politická kultura. Až dojemně působí Macinkovo vyznání: „Já držím Filipovi palce, stojím za ním, určitě ho podporuji a určitě ho nikdy nepotopím nebo se ho nevzdám.“ Jistě, vrána vráně oči nevyklove. Nevyvolávají ale tato slova podezření, že mezi oběma politiky jde o víc než jen o partajní loajalitu? Chci tím říci, že rozumný politik by se měl vyjadřovat tak, aby takové podezření nevyvolával. Navíc vyšetřování dopravní nehody a důsledky z něj vyplývající nemusí dopadnout pro Filipa Turka pouze příznivě. Petr Macinka by se pak mohl dostat do značně nekomfortní situace. Proto působivější než okázalost bývá zhusta uměřenost. Bohužel dnes to vypadá tak, že kostky už byly vrženy.