Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Protože autor nemůže psát své filosofické traktáty o ontologii přistřiženího fousku a zkárované flanelové košili, musí po způsobu bajkařů mířit jinam než do terče, Proto nám předložil svoje teze o hranatosti. Velkým problémem ovšem je, že turecký Hranol dokáže přemýšlet, Fousek ve flanelce je dutým sudem naplňovaným podle potřeby svého tvůrce a majitele.

Nepopletl to autor trochu?

Mluví tady o prázdnotě, zakryté líbivým vzhledem. OK. Ale proč u toho zmiňuje Turka a ne nejsilnějšího reprezentanta tohoto trendu?

Tedy prezidenta, jehož jedinými plusy jsou slušivě zastřižený vous, se kterým se dobře vyjímá na fotkách. A schopnost celkem plynule číst, takže je schopen bez koktání přečíst napsaný projev.

Ale jen kratší projev a stejně nechápe obsah.

Až na to, že motoristé jsou esencí ZDRAVÉHO ROZUMU, zatímco Pravda & láska, natož Brusel, představují degeneraci, která nemá v české historii vůbec obdobu!

Ano, to by znělo velmi přesvědčivě – kdyby to celé nekazila právě ta hranatost Filipa Turka.

Když už jsme u té hranatosti. Proč Američané točí tolik filmů, v nichž hrdiny jsou pràvě hranáči? Proč vzniklo v historii tolik legend, jejichž hlavními protagonisty jsou právě hranáči? Proč je taková obliba silových sportů? Proč ženy letí na alfa samce a ne na inteletuály? Že by to vše byla jenom náhoda?

Do hranatého tvaru se dnes stylizují i ženy, které se ve své snaze srovnat krok s hranáči neváhají se navzájem mydlit v ringu nebo na ledové ploše.

A přitom stačilo napsat: "Nemám rád Turka!".

Já taky radši espresso.

Geniální!

Stačí v textu nahradit pojem "hranatost" pojmem "boubelatost" a zrovna tak nahradit osobu odmítnutého ministra za osobu právě doslouživšího ministra

A bude to daleko trefnější

Jeden z tzv. zbytečných článků. Skutečně jsem dlouho nic takového nečetl...

Článek upozorňuje na skutečnost, že je středem politického dění člověk, který vydal sám o sobě knihu, kde se prohlašuje za legendu díky tomu, jak vypadá. Něco tak absurdního se jen tak nevidí.

Předevčírem pan Grundmann mimo jiné napsal:

"Každý je ovlivněn společností, ve které žije. Pokud někdo nikdy nepozná jinou morálku a jiné hodnoty, nemůže mít ani tušení o jejich existenci. Každý člověk se vždy jenom přizpůsobuje společnosti, ve které žije. A zná pouze to, s čím přijde do kontaktu. Pokud se někdo narodil v nacistické společnosti a zná pouze nacistické myšlenky, stane se z něj téměř jistě nacista. Jinak tomu ani být nemůže."

Němec v Německu za Třetí říše neměl tedy žádnou jinou možnost, než považovat Židy za "Kakerlaken" a stát se nacistou. Člověk socializovaný v komunismu, musí být zákonitě komunistou a bez reptání třeba střílet na hranicích do "narušitelů". Nikdo neumí myslet kriticky a něco si sám zvážit, je-li, nebo není -li to možné a správné, říká pan G. Ve smyslu: "Podle sebe soudím tebe". Tak prosté to je! Není to zas ještě horší, než jen "prázdnota" a "bezduchost"?

Když jsem byl dítko školou povinné hustili nám do hlavy rudou propagandu ale v pubertě jsme dostávali rozum. Potom přišel rok 1968. Později to bylo jasné, já jsem vydělal 3000 Kčs a západní Němec ve stejné pozici 3000 DM. Marka se prodávala za 20 korun a proti tomu žádný komunismus ani nacismus nic nesvedli.

Text se sice tváří jako pitva Turka, ale ve skutečnosti je to nechtěný portrét prezidenta Pavla, který tyto „hranaté“ teze začal naplňovat s až překvapivou důsledností. Pavel zde vystupuje jako ideální nositel dojmu místo obsahu, pózy místo rozhodování a morálního tónu místo argumentu – přesně podle popsané filosofie nemyšlení. A Turek? Ten už nepůsobí jako příčina, ale jako logický produkt kolářovské dílny, kde se z prázdného tvaru dělá politická substance

To je překvapivě velkorysá interpretace tohoto textu. Přiznávám, že ambicí rozhodně nebylo vytvořit nadčasové a obecné pojednání o stavu společnosti, prezidentství ani moderní politiky. Nešlo o žádnou „pitvu epochy“, nýbrž o okamžitou inspiraci jedním konkrétním jevem, psanou v čase a pro čas, v němž vznikla. Pokud si v ní někdo dokáže přečíst portrét prezidenta, obecnou teorii moci nebo diagnózu celé politické kultury, je to spíš důkazem jeho interpretační kreativity než autorského záměru.

Text se nepokouší o hluboký řez do tkáně společnosti, ale o drobný vpich jehlou nadsázky. Že se při tom někdo pozná v zrcadle, případně v celé galerii portrétů, je už vedlejší efekt, nikoli program. Kdyby měl text ambici být univerzální teorií nemyšlení, byl by mnohem delší, mnohem vážnější a hlavně by už dávno přestal být legrací.

Ta AI Vám dělá špatnou službu, pane. Býval jste ke čtení, dnes jste k pláči

O, nikoliv, dovolim si nesouhlasit. Uvaha pane Grundmannova je dobre koncipovane filosoficke dilko, jeho erudici nelze poprit a intelektualne mi tento esejik pripada konzistentni a pregnantni.

Pan Langer to nicmene shrnul do jedne vety.

Hmm - ja taky ne .