Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Podmíněný souhlas.

Pád socialistického režimu jsem zažil jako dospělý člověk, srovnávat tedy mohu: Stále ještě je lépe než tehdy, dost podstatně, ale pan Šimůnek má pravdu, že tendence není dobrá. Tehdy jsme mohli doufat v opuštění socialismu a polepšení si v kapitalismu, dnes nějak nevidím, kde to dělají lépe (zásadně, v detailech ano).

Tehdy i dnes bylo zásadní věcí to, jaký má člověk byt. Tehdy bylo bytů málo a byly na příděl, dnes je jich málo a jsou šíleně drahé. Pokud dnes někdo bydlí v nájmu, dá za bydlení daleko více, než za komunistů a to určuje do velké míry jeho životní úroveň.

Mimochodem, za komunistů se stavěly většinově 3+1. dnes jenom 2 + kk!

Dost záleží, jak moc jste náročný, když chcete pozlacené kliky s výhledem na sv. Víta na Hradě, tak se pochopitelně nedoplatíte.

Jedna konkrétní velká realitka nabízí několik desítek bytů v Praze 2+kk do 6 000 000. A celkem slušně si lze vybrat i do 2 500 000 na adresách typu Lhotka, Modřany, Kobylisy, Střížkov... Neboli od dveří do centra centrovatého do 30ti minut MHD.

https://reality.idnes.cz/s/prodej/byty/2+kk/cena-do-6000000/praha/?s-rd=3&page=4

Staví se to, co zákazníci chtějí a co mají. Ty za bolševíky postavené 3+1 jsem u kamarádů viděl: pokoje, že se tam pomalu nevešla postel.

Za bydlení a třeba vodu dáte více, za jiné zboží zase méně, narovnal se trh a ceny jsou (většinou, ne všechny) odvozeny od nákladů. Láce bydlení (když už jste za bolševíka měl kde bydlet), byla vykoupena příšerným chátráním domů a bytů. Stačí se projít po ulicích a vzpomenout si, jak vypadaly domy tehdy a jak vypadají teď (pokud nepůjdete do Chanova).

No, mám 3+1 za bolševika svépomocně stavěný o výměře cca 83 m². Dnes to nemá 4+kk, což je 3+1 s obytnou kuchyní neboli kuchyní v obýváku.

Ovšem s tím chátráním zejména historických center měst mátě recht.

Já mám 3,5 + 1, 120 kvadrátmetrů, ale z roku 1900. Ta půlka je pokojík pro služku (tehdy), ten je skutečně malý. Špajzku, WC i koupelnu důstojných rozměrů. Světlá výška 3,3 metry. To je asi tak měřítko, které mám "ve voku". Svépomocně stavěný jsem měl také, ale malý, ten už jsem prodal.

Proti kuchyni v obýváku nic nemám, ono to stejně dopadne tak, že je obývák částečně v kuchyni, pokud tato ovšem nemá dnešní rozměry.

No, to byly tehdy byty pro vyšší třídu, ne li pro honoraci.

Ono stačí si pustit německé, francouzské a vůbec západní filmy z té doby. A kupodivu to tam nevypadalo o moc lépe. A popravdě, když jsem začal v roce 1998 jezdit jako pouliční muzikant do Štrasburku, tak v té době vypadal lépe už nejen Trutnov, ale i Červený Kostelec. A návštěvy bytů v historickém centru (člověk si holt udělá známé všude) mi i v té době připomínaly dětství, kdy mne nejprve z dvouletkové výstavby, a později z panelákového luxusu vozili na návštěvy do hornických kolonií do Žacléře, nebo do pavlačových činžáků v Praze. A k tetě Boženě, co bydlela - tehdy na okraji Prahy - Na Farkáně. Sakra, já ještě deset let po sametu na tom západě potkával věci, které u nás zmizely už počátkem osmdesát let, protože každému bylo jasné, že takhle se bydlet nedá, a na La Petit France ve Štrasburku ještě chodili do prádelny, protože v suterénu byla místnost, ve které elektrické rozvody utáhnou pračku, a koupelně spojené se záchodem se sprchovali, případně vypouštěli vanu, v místnosti, ve které byl uprostřed odtokový kanálek. Z toho mne jako sedmiletého kluka naší odtáhli do panelákového luxusu, a pravdou je, že o pár let později ty hornické internáty ve Rtyni už také vypadaly jinak.

No a k tomu západu. Ještě kolem roku 2000 se mi tam lidé chlubili tím, že mají konečně zavedený telefon. Jasně, mobily už byly vcelku běžné, ale pevná linka mívala výhody. Třeba fax, který se hodil, nebo možnost vytáčeného připojení k internetu.

No, já to už dávno měl doma, rodiče také, a přišlo mi trochu divné, že se na mne, člověka ze zaostalé části Evropy vytahují tím, že skrz rám okna jim po zdi vede telefonní kabel.

A popravdě, když vynechám nějaké zajímavé obchodní centra, i v tom Štrasburku, Dijinu, nebo v Paříži byly ty krámy horší, než co jsem pamatoval z mládí. Samozřejmě, byly ulice s luxusem, ale jinak jsem si připadal jako v osmdesátých letech doma.

Jediný rozdíl byl v tom, že bylo více sýru správně skladovaných.

Už delší dobu mám podezření, že bytů je právě tolik, kolik se jich prodá. Kdyby ty šílený prachy mělo víc lidí (tj. kdyby bylo víc lidí ochotno se tak zadlužit), bylo by i víc bytů (víte, že už překročily 160 tisíc za metr)?

Pan Šimůnek především pomíjí to, že předchozí režim byl nastolen terorem v zemi vzniku a importován k nám podlými postupy a prostředky. Nebylo možné ho svrhnout jinak než krvavou a těžko úspěšnou revoltou. Na rozdíl od něj si dnešní "režim" postupně instalují voliči těch uváděných 30% s mírnou podporou dalších z těch, kterým je věšechno jedno a nevolí. Tím se ekonomikcký program a řízení států postupně přeměňuje na "stanovování ambiciózních a pokrokových cílů" diktovaných technologickými analfabety. A dokud se TOTO nevykoření nebo aspoň neomezí, není cesrty k úspěchu.