Poté, co státní zástupce podal žalobu pro podněcování k nenávisti na Tomia Okamuru a SPD za předvolební plakát s „doktorem“, nastala u nás unikátní situace – oba šéfové nejsilnějších opozičních uskupení čelí trestnímu stíhání.

Kauza Andreje Babiše je notoricky známá, táhne se už řadu let a je ostudou našich soudů, že ji stále nedokázaly uzavřít. Vztahuje se k záležitosti, která se udála dávno před vstupem šéfa ANO do politiky a osobně souhlasím s jeho tvrzením, že kdyby to neudělal, tak po nějaké dotaci na Čapí hnízdo ani pes neštěkne. Andrej Babiš o ní často hovoří jako o kauze „politické“, nicméně tento pojem bývá obvykle spojován s případy, které přímo souvisí s politickou činností dotyčného. Nepochybně je však kauzou zpolitizovanou.

Za „politickou“ můžeme naopak označit kauzu Tomia Okamury a SPD. Přímo totiž souvisí s politickou činností jak jeho samotného, tak i jeho strany. U soudu to však nemůže dopadnout jinak než debaklem státního zástupce. Tohle totiž nemůže vyhrát. Důvodem však vůbec není to, že ono sdělení na plakátu, byť podané značně expresivní formou, je pravdivé. Kriminalita migrantů z „nekompatibilních kultur“ se totiž v zemích, které jsou jimi obohaceny nadměrně, skutečně značně vymyká celostátním průměrům, a to v tom negativním slova smyslu. V Německu ovládli tyto statistiky Syřané, v Rakousku jim „sekundují“ Afghánci a své o tom vědí samozřejmě i ve Švédsku nebo v dalších zemích.

Jenomže přestože je obsah sdělení onoho plakátu pravdivý, soud v případě šíření nenávisti pravdivost daného sdělení neposuzuje. Jinými slovy jsou trestné i výroky pravdivé, pokud vedou k vyvolávání nenávisti. Pro tento trestný čin však platí, že jej není podle trestního zákoníku možné spáchat z nedbalosti, což sebou přináší nutnost prokazovat také úmysl nenávist vyvolat. A právě na to žaloba dojede. Je totiž evidentní, že cílem SPD nebylo vyvolávat nenávist k migrantům, ale získat voliče příslibem, že nedopustí, aby to u nás dopadlo jako v zemích, kde se migrace jaksi vymkla (eufemisticky řečeno).

Do podzimních parlamentních voleb nejspíš v této věci žádné soudní jednání neproběhne. Což však poskytuje dobrou záminku prezidentovi Petru Pavlovi, aby po nich kvůli trestnímu stíhání odmítal do nově se formující vlády jmenovat zástupce SPD. V jejich případě ostatně tuto svoji neochotu již nepřímo avizoval. Podle mne to však udělá i v případě Andreje Babiše, pokud bude v té době stále ještě obžalovaný, nebo neřkuli odsouzený, byť nepravomocně. Nepochybně se najdou „morální majáky“, které budou tento krok obhajovat a ohánět se „ochranou demokracie“. Jenomže odmítnutím jmenovat zvolené politiky do vládních funkcí z jiných než zákonných důvodů by pan prezident naopak její principy bezprecedentně popřel.

Oba politici, pokud získají tak silný mandátem, že jim umožní participovat na budoucí vládě, budou totiž zvoleni i přes svá trestní stihání. Jinými slovy voliči tím řeknou, že jim jejich případné „škraloupy“ nevadí. Pokud by je tedy pan prezident nejmenoval, jedná v rozporu s vůlí voličů. A to nemá s demokracií vůbec nic společného. Co by pak asi následovalo? Petr Fiala by mohl vládnout dál. Třebaže v demisi a tedy bez důvěry a s největší pravděpodobností i bez většiny ve Sněmovně. A to už zavání docela slušnou politickou krizí jejíž vyústění je nepředvídatelné...

Takže odpověď na otázku, zda rozhodnou podzimní parlamentní volby soudy, respektive orgány činné v trestním řízení obecně, zní, že pravděpodobně ne. V každém případě však významně ovlivňují to, co se bude díl potom. Tedy jestli nás čeká standardní předání exekutivní moci vítězům voleb, nebo bramboračka.

Tak nějak se dá tušit, která varianta je pravděpodobnější…

Psáno pro deník TO. Doplněno