V sobotu jsem na pražské Letné na demonstraci nebyl. Nicméně sledoval jsem projev Mikuláše Mináře a se zájmem jsem zaznamenal jeho – jak to nazvat – nápad nebo výzvu nebo projekt? Zkrátka, tu část, kdy dával v úvahu, že by opozice mohla spláchnout ke scény ty dva nejapné vládní přívěsky, kdyby nabídla toleranci Babišovu týmu, který má trvalou podporu největšího segmentu společnosti. Myšlenka je mi to sympatická. Myslím si, že delimitace na „demokraty‟ a „populisty je dlouhodobě zhoubná a taky absurdní, protože populisti jsou všichni a demokratů pomálu. Ale to rozpitvávat nechci, zaměřím se na detail.

Zaujalo mě už logo chystané demonstrace. Bylo na něm srdce, tedy havlovský symbol. To bych čekal. Jenže ono bylo sestavené z našich vlajek, načrtnutých trochu ve stylu slavného loga Občanského fóra z převratových dob. Klausovsky jsem nad tím pozvedl obočí. No a pak jsem viděl na obrazovce pana Mináře před rozvinutou vlajkou a na bílé mikině měl namalovaný symbol. Byla to hlava lva se zlatou korunkou na hlavě. Lev byl zase načrtnutý jakoby lehkou rukou, ono to vyžaduje mistrovství, takhle jakoby ledabyle kreslit. Lev má výraz, dejme tomu, ve stylu „když se rozzlobíme, budeme zlí‟.

Lva máme ve znaku a historici přesně nevědí, od kdy a jak přesně. Figuruje ale i v politickém boji, taky odedávna až do nové doby. V roce 1964 vystavil geniální karikaturista Miroslav Liďák kresbu státního znaku se Švejkem místo lva, v typickém postoji s dvěma ocasy. Liďáka známého jako Haďák pohnali k soudu a base se vyhnul proto, že se v šedesátkách už tak nezavíralo. Zato v normalizaci si na něho došlápli a uštvali k smrti. Pak jsme viděli i jiné lvy, s řetězy, v kleci. Jiří Slíva mu vtiskává půllitry piva do pracek. Lev figuruje i ve sféře anekdot. Jistě jste to slyšeli – víš, proč má český lev ve znaku dva ocasy? ??? No oni jsou dva a ten jeden vlezl tomu druhému do p*dele. Ano, takto zacházíme s naším heraldickým zvířetem.

Najednou, v první jarní den, vidím poprvé v životě lva zobrazeného v bojovné póze. Bylo na čase, chce se mi zvolat. Pana Mináře neznám a nevím, kdo je autor kresby a jak to všechno bylo a jak je to myšleno. Byl bych ale moc rád, kdyby to bylo myšleno takto:

Jsme Češi. Chovejme se sebevědomě. Zuby vyceňme a kousněme, když bude třeba. Směrování na Západ se často zvrhává v plané slovíčkaření. My jsme Západ, stůjme si na tom a nenechme vlastenectví válet v politickém suterénu.

Co bude dál? Kdyby sobotní demonstrace vyvolala tento pocit a ten se proměnil ve výzvu, byl by to historický den. Jistě ne všichni účastníci a všichni, kdo vnímali ohlasy, to takto pojmou. Sebevědomá lví cesta je obtížná. Je pohodlnější zůstat u hesel a signálů. Už proto, že je to zavedené. Dělá se to sice bez úspěchu, ale dlouho a to má v politice, rozhodující hodnotu..

Psáno jako Poslední slovo, Lidovky.cz