Celá desetiletí se tzv. západní demokracie, kam se také řadíme posledních 27 let, snaží buď přímo vyvážet demokracii do jiných zemí, kde se neráčí demokracie vynacházet, a to včetně vojenských intervencí. To je ten drsnější způsob. Dalším je, že se přinejmenším snaží materiálně (včetně vyzbrojování) a finančně podporovat vnitřní síly v těchto zemích, které se západu jeví jako demokratické. Obojí je prostě špatně.

Vzpomeňte si, jak selektivně si západ a hlavně USA počínal ve Vietnamu a jak v Maďarsku v r. 56 a u nás v r. 68. V době, kdy Čína byla ještě obrem na hliněných nohách, si vyšmikli klidně intervenci ve Vietnamu, ale do Maďarska a Česka ani v těch hrozných letech nestrčili noc, protože SSSR byla v té době jiná liga. Nějaké Maďarsko či Československo nestálo v té době nikomu za nic víc, než nějaký ten planý protest na půdě OSN. Hotovo, odškrtnuto a vyřízeno. Silní si testují svaly, malí se třesou, tak nějak to vypadá v mezinárodní politice velmocí.

Nikdo se nepoučil. Všechny ty rezoluce na půdě OSN nebo Evropského parlamentu (tam vůbec, to je prostě fraška) a na domácí půdě, např. v Parlamentu ČR, kterým se vyjadřuje zásadní nesouhlas s tím či oním,, co se kde událo, jsou jen konverzací. Šolíchají si tím ego demokraté z povolání, kteří mají dojem, že čím víc planých protestů pronesou, tím víc jsou demokraty. Je to směšné, a protože se to opakuje stále a dokola, je to i tragicky směšné. Diktátoři či polodiktátoři si z toho nic nedělají a ani dělat nemohou. To by ztratili tvář doma před svými. Naše vyvěšování tibetských vlajek například, to je neuvěřitelná pokrytecká šaškárna. Když tak milujete Tibet a jste přesvědčeni, že se tamním děje bezpráví, tak šup tam, pracujte tam a pomozte chudákům. Někteří to pilně dělají a těm čest s sláva - ti myslím vlajky vyvěšovat nemusí. Kdo vyvěšuje jedenkrát do roka a pak kulové, je tajtrlík a velký demokrat.

Co na to jít už konečně jinak. Nepleťme se do cizích záležitostí, nemistrujme jiné, protože cítíme jakousi převahu anebo jakýsi deficit u druhých, nepoučujme každého za to, že žije a rozhoduje se jinak, nemyjme jim hlavy za to, že mají Lukašenka či jiného čípka v čele. Nechme to na nich, ať se s tím vypořádávají po svém. Zkusme i přijmout myšlenku, že ne každý národ si přeje demokracii, když ji ani nepoznal. Někde to nakonec dokážou ve volbách, jinde občanskými nepokoji (např. u nás se tak stalo) či občanskou válkou, ale je to jejich volba, jejich nepokoj a jejich válka.

Sledujme to pozorně, ale to je vše. Dodržujme spojenecké závazky v NATO. S každým jednejme jako rovný s rovným, jak to jen jde a nikoho nevylučujme ze spolupráce. Ostatně vidíme, k čemu vedou sankce vůči magorovi v Koreji (nakonec trpí jen jeho národ, ze kterého pochází matka, která toho zmetka porodila), k čemu sankce vůči Rusku (paradoxně to pomohlo k renesanci domácího ruského zemědělství a zpracovatelského průmyslu, ale pro Putina to neznamená prakticky nic) a k čemu zničení Saddáma (jakkoli byl odporný, to co je nyní, je prostě horší) nebo příkladně Kaddáfího. Chaos a chaos tam či onde.

Představme si jen, co by se stalo, kdyby v listopadu 89 někdo odhodlaný na západě u nás vojensky intervenoval. Vypadalo by to tady jinak a určitě ne lépe, než jaké to je dnes. Vypořádali jsme to po svém a režim se prostě podělal, protože už neměl odvahu zasáhnout v době, kdy se to komunistům podělalo i jinde. A to jen proto, že Gorbačov se rozhodl, že už jinak nos strkat nebude. Nestrkejme nos do věcí jiných a sami nedovolujme jiným, aby stejné dělali nám. Smočím si opět u EU. To je přesně případ, kdy se toto těleso zvrhlo v mistrovací a sekýrovací centrum, které nám nijak nepřispívá k větší bezpečnosti a lepšímu příštímu. N i j a k - to bych nechal tesat. Pěstujme jediné: respekt k druhým a jejich způsobu života u nich a stejné si vyhraďme doma, na svém a nikomu nedovolujme, aby to u nás měnil po jejich.

Jsme nepoučitelní a prohlašuji, že i hloupí, protože jen hlupák opakuje chybu.

A takhle my tady žijeme.