Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Rusko otevřeně požaduje zastavení mocenské expanze Západu a vytvoření atmosféry spolupráce mezi Ruskem a Západem. Takový plán je ovšem pro Západ kapitulací, protože USA a většina Západu usilují o světovládu a podřízení si Ruska.

Tento dokument potvrzuje vše, co měsíce a léta píši na těchto stránkách. Odmítnutí vztahů mezi Ruskem a Západem na základě spolupráce a ne podřízenosti ze strany USA i zbytku Západu je hlavním, pokud ne jediným důvodem dnešní války na Ukrajině.

Osobně nevidím důvod, proč by Západ nemohl podobný dokument podepsat, pokud by měl skutečně zájem na přátelských vztazích s Ruskem. Podobné dohody bychom naopak měli podepsat s každým. Pokud si ovšem nepřejeme válku. Jsem však přesvědčen, že je na Západě dnes příliš velká vůle jít do války.

Pravidla uvedená v tomto návrhu smlouvy jsou nutná, aby mezi partnery mohl panovat trvalý mír. Pokud podobná ujednání někdo odmítá, otevřeně tím vyjadřuje své přání jít v budoucnu do války. Odmítnutí jednat o podobné smlouvě je důkazem toho, že válku vyvolal Západ a ne Rusko.

Tato smlouva v uvedených bodech de facto říká - až si půjdeme vzít Ukrajinu, nepleťte se do toho. Taky se nám nepleťte do části světa, kterou (ať chce nebo ne) považujeme za svou sféru vlivu. NATO nesmí mít své vojáky na území zemí bývalého východního bloku, včetně těch, které do NATO patří. Současně nesmí přijmout a chránit žádné země, které se z neblahého vlivu Ruska snaží uniknout pod jeho ochranu.

Shrnuto, tato dohoda je velmi výrazně nevyvážená - ukládá na NATO spoustu omezení, zatímco na RF jenom omezení minimální (NATO se nesmí rozšiřovat, ale RF svoji sféru vlivu rozšiřovat může; NATO nesmí umisťovat zbraně na území svých členských zemí, RF žádné ekvivalentní omezení nemá; atd.). Vlastně jediné pozitivum pro NATO, které jsem tam našla, bylo, že by Rusko muselo do nějaké míry odzbojit Kaliningrad.

Na závěr řeknu ještě to nejpodstatnější - diplomacie je o vyjednávání a umění kompromisu. Uvedený dokument byl ale NATO předložen jako ultimátum, o jehož obsahu Rusové jednat nehodlali. Pokud takový dokument a přístup hodnotíte jako pozitivní a žádoucí, pak se nedivte, pokud Vás někdo nařkne, že fandíte Rusku. Já osobně budu doufat, že je to pouze naivita a nepochopení všech důsledků uvedeného textu.

Jj, zahnívající imperialismus, to už se zde jednou hlásalo. Evropa se sama rozhodla, že nechce levné energie z Ruska aniž by měla cenově přijatelnou náhradu. Číně spadly do klína nejenom levné ruské suroviny, ale i celý ruský trh. To jest nespornou ekonomickou porážkou nejenom EU, ale i USA. Porážka Ruska rozhodně nebude v zájmu Číny, klíčového člena osy Peking-Moskva-Teherán.

Ano, tento dokument říká, že by Západ neměl expandovat, že by se měl starat sám o sebe a nesnažit se ovládnout zbytek světa a posilovat svou vlastní moc. Dokument vůbec nic neříká o tom, že by si Rusko mohlo dělat mimo sféru vlivu Západu, cokoliv se mu umane. Dokonce se tam o žádné sféře vlivu Ruska ani nic nepíše. Nic takového tam není, je tam pouze jedna podmínka : že se Západ nebude snažit vládnout světu a expandovat podle libosti. Tedy že se Západ začne chovat přátelsky.

Rusko má jediný cíl, zabránit expanzi Západu. Když Západ nebude expandovat, Rusko v podstatě po nikom nic nebude potřebovat a chtít. To platí ostatně o většině dnešních států na celém světě. Nikdo nebude muset z nějakého imaginárního ruského vlivu unikat, protože žádný ruský vliv mimo Rusko nebude. Nebude, protože ztratí bez expanze Západu jakýkoliv smysl. Expanze je hlavním zdrojem napětí a dnes mocensky expanduje pouze Západ.

Stavím se proti jakékoliv expanzivní politice jakéhokoliv druhu. Ať se jedná o kohokoliv. Jinak nefandím nikomu. Vadí mi rozpínavost, expanze, panovačnost, snaha o posílení svého vlivu a vládnutí ostatním.

Pamětníci vědí, že Rusové vyhráli válku, porazili nacisty, nás osvobodili a čtyřicet let za nic nechtěli. Jsou to přeci naši bratři.

Dnešní historici se dohadují o tom, co je vlastně součástí současných dějin. Pochybují například o tom, zda je rok 1989 ještě součástí současných dějin či zda již není. Současná společnost se vyvíjí tak rychle, že má velmi málo společného s životem před 40 lety. Nejen u nás, ale i na Západě. Dnešní mladá generace žije v úplně jiném světě a logicky myslí i jinak, protože život v nedávné minulosti, kterou řada z nás ještě zažila, byl úplně jiný než dnes.

Relevantní pro nějaké politické uvažování jsou pouze současné dějiny. Rok 1968, 1948, 1945 či 1918 už vůbec relevantní nejsou a současný pohled na tato období je velmi zkreslený. Děti se dnes učí historii, kterou jsem sám prožil, úplně jinak, než jak jsem ji sám poznal. Pokud bych věřil dnešním učebnicím, před rokem 1989 byli hlavními aktéry celé společnosti vlasatci, zakázaní hudebníci a chartisté. Na druhou stranu musím uznat, že jsou současné učebnice dobrou kopií obsahu tehdejšího vysílání západního rozhlasu, který jsem po celou dobu pravidelně poslouchal. V těchto vysíláních se skutečně neustále mluvilo o pro nás neznámých disidentech, o jejich pro nás často velmi podivném pohledu na společnost i o jejich důležitém vlivu na společnost, který jsme však nikde nepozorovali. Ten, kdo zahraniční rozhlas tehdy neustále neposlouchal, neměl o tom všem dění nejmenší tušení.

Dnešní svět se mění tak rychle, že je dnešní Česká republika podstatně jiná než před 5 lety. Kde jsou ty časy, kdy mohl člověk jít do restaurace a přitom neohrozil svůj rodinný rozpočet. Hospody, kam lidé bezstarostně pravidelně chodili, se pomalu stává historií z filmů pro pamětníky. Dnes je pomalu návštěva hospody či restaurace luxusem, na který si člověk musí našetřit nebo musí být bohatý.

Jakákoliv argumentace tzv. historickou zkušeností z dnes již pradávné doby, kdy všemu bylo jinak, kdy existovaly dnes již neexistující státy s dnes již neexistující ideologií, kdy celé společnosti fungovaly naprosto odlišným způsobem, kdy ve světě vládl naprosto odlišný poměr sil a státy byly občas osídleny i úplně jiným obyvatelstvem než dnes, je vážnou kognitivní dysfunkcí. Kognitivní dysfunkcí, kterou trpí hodně lidí, zejména intelektuálů.

Na srazu bývalých absolventů gymnázia vypukla debata o tom, jak vnímáme dnešní svět. Většina bývalých spolužáků se shodla na tom, že dnešnímu světu nerozumí a že by dnes dokonce nechtěli žít jako mladí. V tom jsem s nimi absolutně nesouhlasil, dnešní svět je skutečně úplně jiný, ale to neznamená, že by byl nepochopitelný a nezvládnutelný. Jenom je třeba zapomenout na poučky a hesla z minulosti a pokusit se pochopit, co se dnes vlastně děje. Pokud budeme jenom opakovat naučené slogany z minulosti, skutečně budeme úplně mimo.

Svoboda mysli je svoboda absolutní. Svoboda projevu znamená že můžeme i říkat to jak myslíme. Svoboda konání, neznamená, že můžeme vždy konat tak jak myslíme.

Již tady bylo řečeno: můžeme si myslet co chceme a jen poslouchat ty lži jedné i druhé strany, nebo si vybrat tu stranu lží, která se nám líbí víc a lhát jejím směrem.

“Kde jsou ty časy ...”

Ano máte pravdu kde jsou ty časy kdy si člověk mohl zajít na biftek do hospody za 30 Kč s měsíčním platem 1000 Kč, koupit rohlík za 30 halířů máslo za 10 Kč. Nechat si postavit na klíč domek za 70 000 Kč. V dvacetitisícovém městě byli jen dvě lékárny, dvoje potraviny, ... , dva řezníci, a maso v úterý. Kam jsme to došli.

“ Relevantní pro nějaké politické uvažování jsou pouze současné dějiny. Rok 1968, 1948, 1945 či 1918 už vůbec relevantní nejsou a současný pohled na tato období je velmi zkreslený.”

Ty časy jsou nenávratně v ... , tehdy jsme byli mladí, zdraví a krásní. A jestli nás něco zajímalo, určitě ne politika.

Jak jsme jen ten socializmus mohli přežít?