Kolem otázky, kdo bude Českou republiku zastupovat na červencovém summitu NATO v Ankaře je naprosto zbytečný spor, který přiživuje i pan prezident. Například v pořadu Blesku Hráči 26.5. mluvil mimo jiné o tom, že má připravenou kompetenční žalobu v případě, že by mu vláda skutečně zamezila v cestě na summit NATO do Ankary. „Byl bych asi špatný bývalý voják, kdybych nebyl připraven na varianty B, C a D, takže ta varianta je připravena, ale já věřím tomu, že nebude nutné ji použít,“ řekl v úterním rozhovoru pro Blesk.

„Nejedná se o to, že by si prezident za každou cenu chtěl postavit hlavu, že se prostě v létě chce podívat do Ankary, já jsem tam byl víckrát, takže o nic moc bych nepřišel, ale jedná se tady o podstatnou věc. A sice to, že máme tady několik ústavních institucí, které jsou definovány Ústavu, jsou definovány jejich pravomoci a není možné, aby kterákoliv z nich na sebe brala roli nadřízeného stupně těm ostatním. Jinými slovy: prezident nemůže být rukojmím vlády, vláda nemůže prezidentovi určovat, co smí, nebo nesmí,“

řekl Blesku Pavel a dodal

„Já si myslím, že je potřeba už tuhletu situaci ukončit. Už několik měsíců se tady zabýváme něčím, co z pohledu veřejnosti je jen těžko srozumitelné. Mnoha lidem už se to i zajídá. Já musím říct, že mně také. A věřím, že i premiérovi, protože máme skutečně mnohem více a důležitějších věcí na starosti, ale v tomto případě se nejedná o banalitu.“

Velmi bych panu prezidentovi doporučil v klidu si přečíst články 62 a 63 naší Ústavy, kde jsou vyjmenovány jeho kompetence. Článek 62 vyjmenovává pravomoci, které jsou výhradně jeho, zatímco v Článku 63 odstavci (1) jsou uvedeny jeho další pravomoci mezi nimi i tyto

a) zastupuje stát navenek,
c) je vrchním velitelem ozbrojených sil,
e) pověřuje a odvolává vedoucí zastupitelských misí,
g) jmenuje a povyšuje generály,
i) jmenuje soudce,
k) má právo udělovat amnestii.

Článek 63 odstavec (2) stanoví, že

„Prezidentovi republiky přísluší vykonávat i pravomoci, které nejsou výslovně v ústavním zákoně uvedeny, stanoví-li tak zákon.“

Tak tomu je například při jmenování profesorů vysokých škol. A pak následují dva klíčové odstavce, které podmiňují realizaci pravomocí uvedených v odstavcích (1) a (2) spolupodpisem předsedy vlády, která navíc za rozhodnutí prezidenta přejímá odpovědnost.

(3) Rozhodnutí prezidenta republiky vydané podle odstavce 1 a 2 vyžaduje ke své platnosti spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády.
(4) Za rozhodnutí prezidenta republiky, které vyžaduje spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády, odpovídá vláda.

Když si pan prezident uvedené články přečte a zamyslí se nad nimi, zjistí, že v obou výše citovaných tvrzeních nemá pravdu. V tom druhém proto, že každému, kdo si Ústavu přečte, je situace zcela jasná. V tom prvním proto, že odstavce 3 a 4 článku 63 Ústavy jasně říkají, že rozhodnutí prezidenta zastupovat Českou republiku na summitu v Ankaře jako realizace jeho kompetence „zastupovat ČR navenek“ pro jeho platnost vyžaduje spolupodpis premiéra a navíc, že za toto prezidentovo rozhodnutí nese odpovědnost vláda. Takže Ústava vysloveně dává premiérovi a vládě možnost určit co prezident „nesmí“, resp. kdy jeho rozhodnutí neplatí. Odmítnutí spolupodepsat Pavlovo rozhodnutí přitom bude mít jasnou logiku, protože na summitu NATO chce ČR zastupovat sám premiér.

Ještě připomínám, že summity NATO jsou setkání hlav států a předsedů vlád 32 členů Severoatlantické aliance, partnerských zemí NATO a představitelů Evropské unie. Posledního summitu NATO v roce 2025 v Hague se zúčastnilo 19 předsedů vlád a 13 prezidentů či prezidentek, z nichž 3 byli z (polo)prezidentských států (Trump, Macron, Erdogan) a ostatní kromě Finského prezidenta Stubba z bývalých států východní Evropy. Také závěrečné deklarace summitů NATO jsou formulovány jako prohlášení hlav států a vlád a začínají slovy „My hlavy států a vlád ….“, přičemž za každý stát NATO je tam jedna hlava, nikoliv dvouhlavá saň.