Dlouhodobý spor o budoucí tvář Šumavy vstupuje do další kritické fáze. Do Parlamentu České republiky míří návrh zákona o ochraně přírody a krajiny, který má upravovat poměry ve všech stávajících i budoucích národních parcích v České republice. Hlavním mottem ministra Brabce je, že zejména na Šumavě otevře přírodu lidem. Přeneseno do řeči zákona to znamená, že hlavní spor se vede o tom, jak velká plocha Národního parku Šumava zůstane v dosahu lidí, obyvatel a návštěvníků, a kolik plochy bude plně ponecháno přírodě bez jakéhokoliv zásahu člověka, tedy i bez možnosti vstupu návštěvníka (turisty) do šumavské přírody. 

Dlouhodobým výsledkem platného zákona je, že od roku 1995 má první zóna na Šumavě (tzv. přírodní) rozlohu 13 % výměry národního parku. Od té doby nevedlo žádné jednání o rozšíření tohoto rozsahu k úspěchu. Až jednání v posledních letech vedla ke shodě o rozšíření dnešní první zóny na dvojnásobek, tedy 26 % z výměry národního parku. Tuto dohodu obsahoval návrh zákona o NP Šumava připravovaný mezi Správou NP Šumava a šumavským regionem. Tu si osvojil Senát ČR, ale zamítla jej Poslanecká sněmovna. Místo toho začalo MŽP připravovat novelu zákona o ochraně přírody, kterou schválila vláda ČR a kterou bude projednávat Parlament ČR.

Autoři návrhu nového zákona po dlouhých jednáních pochopili, že dosažení většího rozsahu šumavských území bez zásahu člověka lze dosáhnout i jiným právním instrumentem než zonací. Tímto ochranářským nástrojem jsou tzv. „klidová území“. S tímto institutem mají zejména šumavští ekoaktivisté z minulých let své dobré zkušenosti. Nekonečná řada dobře zformulovaných důvodů bude důvodem pro uzavření libovolně rozsáhlého území národního parku pro člověka. Návrh zákona sice předjímá, že po přechodnou dobu, až do vyhlášení klidových území podle navrhovaného zákona, bude za klidovou oblast považována dosavadní 1. zóna, ale v žádném případě není jasné, zda se bude jednat o dosud platnou 1. zónu nebo o 1. zónu vyhlášenou tímto novým zákonem. Ale ať tak či onak, to v žádném případě neznamená změkčení pravidel pro přístupnost Šumavy, o kterou nám prvořadě jde.

Platný zákon o ochraně přírody a krajiny obsahuje rozhodnutí, že každý nový národní park v České republice bude vyhlašován zákonem. Takové ustanovení se zdá být velmi logické, jelikož každý ze stávajících národních parků – Šumava, Krkonoše, České Švýcarsko a Podyjí – jsou územně vzájemně velmi odlišné s výrazně rozdílnými způsoby využívání a zájmy, včetně těch státních, a o rozdílném počtu obyvatel i občanů. Vyhlášení Národního parku Šumava souhrnným zákonem považuji do budoucna vzhledem k dlouhodobému osídlení, ekonomickému významu a kulturní stopě pro Šumavu za nepřijatelné. Přijetí tohoto řešení bude mít za následek stejný demografický důsledek, kterým bude postupné vylidňování Šumavy, které již v současnosti se znepokojením sledujeme.

Zásadní námitkou proti výkladu je postavení šumavských obcí ve srovnání se současným stavem. Dosavadní znění platného zákona stanovuje, že „před schválením zón NP, návštěvního řádu a plánu péče o NP je orgán ochrany přírody povinen dohodnout návrh těchto dokumentů se zástupci obcí delegovaných do Rady příslušného národního parku. Nově navrhovaný zákon navrhuje, že „orgán ochrany přírody je povinen projednat“. Dohodnout je demokratický proces, projednat je proces oznámení, že od této chvíle se bude postupovat takto. S tímto ponížením role šumavských obcí se nelze smířit.

Návrh zákona o ochraně přírody z dílny pana ministra Brabce dobrý není. Není dobrý ani pro přírodu, ani pro člověka. Pouze prohloubí neuspořádanost a neklid na Šumavě, který se ale může přesunout na zbývající národní parky v ČR. A to se pak dotkne mnohem většího počtu obyvatel.