Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Naivita je velice příjemná, ovšem velice draze se za ní platí. Dá se to říct i jinak: když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají.

Že se Landsmanschaft zřekli majetkových nároků? Kde autor bere jistotu, že to není účelové? Pokud Češi mají s některým sousedem špatné zkušenosti táhnoucí sa přes 1000 let, tak jsou to Němci, předtím Frankové.

Kefalíne, a čo si predstavujete pod takým slovom "usmíření"? To je stejný nesmysl jako ty "evropské hodnoty", o kterých nikdo neví, co za nimi hledat.

Druhá světová válka měla své příčiny a nějak byla ukončena. Nejsou to Češi, kteří pořád na světlo světa vytahují skutečné i domnělé krivky z minulosti. A již vůbec v Česku není na programu dne žádat od Německa nějaké válečné reparace.

Tím, kdo vyvolává duchy minulosti, jsou jen a jen Němci. Je to součást jejich povahy - když se pro něco rozhodnou, tak jdou hlava-nehlava a někdy doslovně přes mrtvoly. Když Landsmanschaftu tolik jde "jenom" o usmíření, proč opakovaně vytahují otázku navrácení majetku?

Němci by vůli s usmíření projevili zejména tím, že by - jak pravil český spisovatel Arnošt Lustig, měli alespoň 1000 let mlčet.

Možná je třeba říci něco méně vznešeného, ale přesnějšího: smíření mezi národy často nevzniká tím, že lidé náhle změní názor na minulost. Vzniká spíše tím, že zanikne praktický důvod pokračovat v konfliktu.

Velká slova o smíření jsou proto ošidná. Mohou znamenat lidské gesto, ale také politickou mlhu. Skutečné smíření není slavnostní deklarace, konference ani symbolická akce pod problematickou hlavičkou. Skutečné smíření nastává tehdy, když druhá strana přestane mít důvod, sílu nebo zájem obnovovat staré nároky.

Cynicky řečeno: česko-německý spor se možná neuzavře proto, že by se všichni shodli na dějinách, odsunu, Benešových dekretech nebo staré německé představě prostoru na východě. Uzavře se spíše proto, že svět se změnil. Německo už není společnost, která by měla energii vést historickou expanzi na východ. Řeší vlastní demografický úpadek, vlastní sociální soudržnost, vlastní průmyslovou slabost, vlastní nezvládnutou migraci a vlastní politické štěpení.

A Češi na tom nejsou o mnoho lépe. Také stárneme, také slábneme, také řešíme vlastní vnitřní problémy. V tomto smyslu jsme najednou opravdu na jedné lodi. Ne proto, že bychom si slavnostně odpustili minulost, ale proto, že nás současnost postavila před podobné existenční potíže.

To je možná jediné reálné smíření: nikoli změna historické paměti, ale ztráta starého konfliktu jako živého politického programu. Němci dnes nemají před sebou Čechy jako historický problém. Mají před sebou vlastní stát, vlastní demografii, vlastní ekonomiku a vlastní kulturní napětí. A Češi zase nemají důvod neustále žít v obraně proti německé hrozbě z 19. a 20. století, pokud tato hrozba ztratila svou původní podobu.

Právě proto jsou podobné symbolické akce tak nešťastné. Vytahují na světlo konflikt, který by možná přirozeně odumřel. Místo aby nechaly minulost postupně ztratit politickou energii, znovu ji ritualizují. A pak se tomu říká smíření, i když praktickým výsledkem je pravý opak: připomenutí staré nedůvěry.

Snaha Německa a Němců o nadvládu v Evropě trvá 1000let a rozhodně nezkonč̣ila v roce 1945. Kdo to nechce vidět je naivní trouba. Jak se usmířit s někým kdo vám poslal na smrt polovinu rodiny, kdo sadisticky mučil miliony vězňů? To opravdu nelze zapomenout a odpustit. Můžeme udělat pouze jedno. Nějak se s tím naučit žít. Kdyby měli oni potomci těch co tu toužili vyvraždit polovinu obyvatel a druhou nechat upracovat k smrti alespoň trochu soudnosti, nikdy by žádné setkání jako to chystané v Brně nepořádali. Je třeba být neustále ostražitý. Oni se nikdy nezmění. Současná snaha o vybudování EU podle jejich představ je toho nejlepším příkladem.

Též se domnívám, že asi by nikdo nerozdmýchaval vztahy mezi Čechy a Landsmannschaftem, pokud by je někdo nepozval na akci do Brna. A je teď jen otázka, jestli to byla nepromyšlená hloupost a nebo záměr organizátorů akce to zde tak trochu politicky rozdělit. Když slyším politiky, kteří akci podporují, tak mám pocit, že záměr byl společnost rozeštvat a vypadá, že se jim to povedlo.

Přesně. Tady nejde o to, že by česká společnost sama od sebe náhle začala řešit Landsmannschaft. To téma bylo znovu otevřeno tím, že někdo považoval za vhodné pozvat tuto organizaci právě do Brna a dát tomu veřejný, politicky nápadný rámec.

A pak samozřejmě vzniká otázka, zda šlo jen o mimořádnou necitlivost, nebo o vědomý politický kalkul. První varianta znamená, že organizátoři vůbec nepochopili historickou symboliku vlastního kroku. Druhá varianta je horší: že ji pochopili velmi dobře a právě proto s ní pracovali.

Kdyby šlo o skutečné smíření, postupovalo by se opatrně, předvídatelně a s ohledem na citlivost tématu. Jednalo by se s českými ústavními činiteli, s historiky, s městem, s krajem, s vládou. Připravila by se forma, která nebude působit jako demonstrace jedné organizace na českém území, ale jako důstojný akt vzájemného respektu.

Jenže právě to se zjevně nestalo. Výsledkem není smíření, ale nový konflikt. A když potom někteří politici reagují tak, jako by každý nesouhlas byl projevem nenávisti, šovinismu nebo neschopnosti odpustit, jen potvrzují podezření, že o smíření ve skutečnosti nejde. Smíření se nedá vynutit morálním vydíráním.

Proto je legitimní se ptát, komu taková akce vlastně slouží. Pokud měla lidi spojovat, je provedena mimořádně neobratně. Pokud měla společnost rozdělit, pak byla provedena velmi účinně. A právě to je na celé věci nejproblematičtější.

Už jsem tu psal a píšu znovu - první krok ke smíření musí udělat oběť. Pokud se o to snaží sudetští Němci, logicky se tím staví do pozice oběti a to je nepřípustné.

Už by si měli uvědomit, že nejsou ani nadřazená rasa, ani hybná síla Evropy, a čekat, až jim odpustí ostatní. A pokud možno nic nepodnikat, hlavně přestat zavádět další a další zhoubné ideologie s vidinou stvoření ideálního světa.

Myslím, že o smíření by nyní měli stát bývalí bolševici a jejich potomci. Už by si měli uvědomit, že nejsou ani nadřazená rasa, ani hybná síla Evropy, a čekat, až jim odpustí ostatní. A pokud možno nic nepodnikat, hlavně přestat zavádět další a další zhoubné ideologie s vidinou stvoření ideálního světa.

Nacismus má na svém kontě 60 milionů obětí. Komunismus 100 milionů. Ne Sudeťáci, ale bývalí bolševici jsou největším problémem této země.

Pane Kociáne, co kdybyste si zametl před vlastním prahem.

Také jsem se domníval, že díky Česko Německé deklaraci došlo ke smíření, ale existence Sudetoněmeckého landsmansaftu a jejich vytrvalá snaha o zrušení Benešových dekretů a jejich vytrvalá snaha cpát se do ČR toto smíření popírá. Němců bylo po válce vysídleno z evropských zemí cca 14 milionů, ale jen vůči ČR mají vysídlení Němci neustále nějaké výhrady a požadavky. Polsko vysídlilo nějakých sedm milionů Němců a z toho minimálně 1,5 milionu z původních polských území, ale žádní tito vysídlení Němci se nepokoušejí o podobné věci vůči Polsku, tak jak to dělají “sudetaci” vůči ČR. Pokud mají

“Sudetští Němci” takovou touhu po smíření, tak by mohli začít tím, že by začali usilovat o vyškrtnutí mnichovské “dohody” z německého právního řádu a o schválení zákona o neplatnosti této “smlouvy” od jejího počátku... poté by se mohly vzít v úvahu reparační nároky ČR vůči Německu, kterých se ČR nikdy nevzdala, protože zanechaný majetek sudetských Němců byl jen nepatrným zlomkem způsobených a požadovaných škod, které ČR respektive ČSR nárokovala..., poté by měli uznat rozhodující podíl na rozbití Československa i s tím souvisejících nacistických zločinů vůči ČR a pak bychom se mohli bavit o posledním dílku skládačky těchto mnoha příčin, které vedly k následku, kterým bylo vysídlení... Pokud ovšem nic z toho nechtějí a jen pokřikují, že je nutné zrušit dekrety, tak bude lepší zůstat buď u oné deklarace a pokud to nechtějí, tak je z republiky vyhostit do jejich země ...

Renjascu,

vy tady sprostě lžete. Německo Mnichovskou dohodu neuznává a není v platnosti. Z hlediska mezinárodního i českého práva je od počátku neplatná (nulitní), což bylo definitivně stvrzeno Smlouvou o vzájemných vztazích mezi ČSSR a SRN z prosince 1973.

Proč vznikla Česko - německá deklarace, respektive proč ji Landsmanschaft nebere na vědomí a pořád mele o uplatnění principu kolektivní viny? Začaly snad dějiny v roce 1945?

Ať se jdou vycpat a nechají minulost spát, hlavně tu německou a sudetoněmeckou.

... tak,tak... Když vidím v dokumentech ne jen na TV ZOOM ty davy kolektivně hajlujících Němců, i Sudetských, tak se nejedná o kolektivní vinu ??. . . .

Prostě Němci se stali zdrojem průserů . . .a ne všechno zvládli, i jdyž svazačka Andělka slibovala, že to zvládnou . . .

A tak nám narostla křídla AFD . . .

Možné jsou tyhle možnosti: smíření, tolerance, ignorance a nenávist. Navrhuji toleranci. Smíření je s ohledem na historii a napáchané zlo ze strany Němců principiálně a morálně nemožné. Autor nic nepochopil. Vybral si dva extrémy, zapomněl na mezistupně.

Ten článek se sice tváří jako apel na smíření, ale ve skutečnosti jen překrývá zásadní historickou zkušenost líbivými frázemi a moralizováním. To, co rozpoutali a páchali Němci včetně sudetských Němců, nelze jednoduše uzavřít výzvou „pojďme dál“, protože bez skutečného vyrovnání se s minulostí taková výzva zní spíš jako snaha zamést ji pod koberec. Autor zcela míjí, že smíření má smysl teprve tehdy, když mu předchází poctivé přiznání viny, odpovědnosti a konkrétní kroky k nápravě – jinak jde jen o prázdné gesto. Němci navíc často nehledají smíření s těmi, kterým skutečně ublížili a jejichž rodiny nesou následky dodnes, přičemž mnohé z těchto obětí a jejich přeživší příbuzné ani nepovažovali za nutné plně odškodnit. O to cyničtěji působí, když se celé téma redukuje na údajnou „hysterii“ části české veřejnosti, místo aby byla uznána oprávněnost jejich postoje. Zvlášť výmluvné je vystupování osobností jako Bernd Posselt, který se odmítavě staví k Benešovým dekretům, tedy k jednomu ze základních pilířů poválečného uspořádání. Všechno to vyznívá jako slaboduchá propaganda, která podsouvá smíření bez spravedlnosti, bez odškodnění a bez skutečného vyrovnání se s minulostí, a tím popírá samotný smysl historické odpovědnosti.

Jinak nevím, proč se řeší nějaká "nenávist".

Osobně jsem žádnou nenávist k Němcům nepozoroval. Autor podle mne s velkým halasem vyráží otevřené dveře.

Tedy pokud se za nenávist neoznačuje cokoli jiného než lízání bot a dalších míst na těle...

"není důvod, proč by se Sudetoněmecké dny v Brně nemohly konat" ... ale je. Kdyby Krajanské sdružení chtělo udělat vstřícné gesto a zbytečně nevířit vášně, tak ten sjezd udělají jinde.

Ovšem k lokajům se vstřícná gesta nedělají.

Proč se potomci Sudeťáků stále sdružují? Jediná možnost je, že čekají na Odškodnění...Fialka s Pávkem a předtím Schwarzenberg už to připravovali...

KDYŽ ONO TO BUDE I

o tom,

že Němci měli Francouze za soupeře,

ale

Čechy - obyvatele zemí Koruny české/Slovany, za slouhy, téměř méněcennou rasu.

To "téměř" by tam ani nemělo být.