Andrej Babiš se hájí tím, že své firmy neřídí. Jenže podstatou střetu zájmů není řízení firmy, ale souběh veřejné moci a soukromého ekonomického zájmu.

Na argumentaci Andreje Babiše ve věci Agrofertu je pozoruhodné především to, že odpovídá na vedlejší otázku. Zdůrazňuje, že své firmy neřídí. Jenže spor se nejmenuje spor o řízení firem, ale střet zájmů. A už samotný název napovídá, kde leží podstata problému: nikoli v tom, kdo firmu každodenně řídí, ale v tom, zda člověk vykonávající veřejnou moc má zároveň soukromý zájem na výsledku rozhodnutí, která činí.

Řízení firmy může být důležitým podpůrným argumentem při dokazování faktického vlivu, ale není samotnou podstatou střetu zájmů. Politik se může dostat do střetu zájmů i tehdy, když do každodenního provozu firmy vůbec nezasahuje. Rozhodující je, zda jeho veřejná funkce umožňuje ovlivňovat podmínky, na nichž závisí hospodářský výsledek majetku, na němž má osobní, ekonomický nebo rodinný zájem.

Právě to je u Andreje Babiše podstatné. Jako předseda vlády se osobně podílí na rozhodování státu v oblastech, které mohou přímo či nepřímo ovlivňovat hospodářské výsledky Agrofertu. Jde o zemědělství, dotace, regulaci, veřejné finance, energetiku a další oblasti. Pokud má současně nadále ekonomický nebo rodinný zájem na prosperitě tohoto majetku, jde o typickou situaci střetu zájmů bez ohledu na to, zda své firmy osobně řídí.

Podobně je tomu s argumentem, že majetek může být převeden na Babišovy děti. Z hlediska střetu zájmů není rozhodující pouze bezprostřední vlastnictví. Relevantní může být i zájem rodinný a nepřímý. Jinak by bylo možné střet zájmů jednoduše odstranit převodem majetku na nejbližší příbuzné, aniž by se na skutečné ekonomické zainteresovanosti veřejného činitele cokoli podstatného změnilo.

Babiš se přitom k těmto dvěma hlavním otázkám vyjadřuje jen málo: k vlastní účasti na rozhodování státu, které může ovlivňovat jeho majetkové zájmy, a k rodinnému ekonomickému zájmu spojenému s jeho dětmi. Místo toho se soustředí na tvrzení, že své společnosti neřídí.

Jenže právě to je ze všech uvedených bodů nejméně podstatné.

Spor se nejmenuje řízení Agrofertu.

Jmenuje se střet zájmů.