Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

"jak se mají naše děti cítit v bezpečí a věřit v budoucnost za této situace?"

Z vlastní zkušenosti: jakmile jsem začala rozum brát a chápat obsah rozhlasových zpráv (doma jsme měli permanentně puštěný "dráťák"), tak jsem to slyšela nepřetržitě: vodíková puma, neutronová bomba, pozemní zkouška, podzemní zkouška, podmořský jaderný výbuch, kolik mají USA atomových hlavic, včetně období zlepšení americko-sovětských vztahů v době projektu Apollo - to byla masírka proti americkému imperialismu fakt denně a ve studené válce rozjeté na plné pecky jsme vyrostli. Nevzpomínám si, že by se někdo skutečně bál nebo se hroutil. Byl to denní chleba. Úplně v klidu jsme se učili nasazovat si plynové masky a vštěpovali si vědomosti, jak se chránit proti radiaci.

Takže: malé děti si zvyknou. Hůř na tom budou teenageři, kteří se psychicky hroutí již delší dobu a nikdo vlastně neví proč, no a další dnešní mladí cca do 35 let věku, kteří prožili svůj život dosud v plném míru.

Ono to bylo trochu jinak. My se totiž na válku připravovali: věděli jsme, skrz brannou výchovu, nejen co budeme dělat, jestli sem "Reagan" tu atomovku hodí, ale že mu ji naši stateční pohraničníci rovnou hodí zpátky a pak nastane tanec, vrazi z volstrítu.

Dnešní narativ zní spíš nějak jako "když budeme na Putina hodní, tak se spokojí s Ukrajinou a nechá nás na pokoji", přičemž jedna z prvních věci, kterou se děti dozvídají, že zvolání "To není fér" je obratem odmítnuto jako nesmyslné a že co si člověk nevyboxuje, to nemá.