Méně strejců, to je dobrý základ, aby se ve straně něco změnilo, prohlásil jakýsi mladý politik z partaje, která prohrála české parlamentní volby v roce 2025.

Zajímavá myšlenka! Zejména když si uvědomíme, kdo ji říká: člen strany, která se nutně potřebuje změnit, a to tak, že od základu. Tedy pokud chce být ještě někdy úspěšnou partají a vyhrát jakékoli důležité volby.

Nicméně ještě než se do těch změn pustí, měli by si chlapci uvědomit, že některé věci je lepší nechat tak, jak jsou.

Třeba respektovat fakt, že svět řídí po celou dobu lidské historie především ti starší a zkušenější. Je to logické, přirozené a správné. Rodinu taky neřídí děti, ale otec a matka (father, mother). Tedy muži nebo ženy, kteří mají něco za sebou. A otcům těch otců se v anglosaských zemích neříká lehce ironicky dědeček, ale grandfather, eventuálně grandpa nebo granddad. A matkám těch matek se neříká babička, ale grandmother, eventuálně grandma nebo granny.

Každopádně jsou to GRANDI, tedy velmi důležití lidé pro rodiny, firmy a celou společnost.

V českém jazyce tohle neslyšíme, stejně jako v české společnosti nevidíme tenhle respekt ke starším.

Ale vraťme se k těm strejcům.

Jak byste ten fenomén definovali? Už se o to někdo pokusil? V českém politickém prostředí asi ne, bojíme se nekorektnosti. Tak si připomeňme, co prohlásila na tohle téma britská premiérka Margaret Thatcher. Když si uvědomila, že začala přibírat na váze a tetkovatět, řekla zhruba toto: Jak bych sakra mohla řídit stát, pokud nejsem schopna uřídit ani svoji vlastní váhu?

Nebudu nikoho vyzývat, aby se podíval na parlamentní politiky z tohoto úhlu pohledu. Paní premiérka přece taky mířila především na sebe, nikoli na druhé.

Ale zamyslet bychom se nad tím mohli. Aspoň trochu. Už proto, že politiků, kteří nejsou schopni uřídit ani svoji váhu a chtějí řídit stát, není u nás zrovna málo.