Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Autor staví svoji domněnku na tom, že věří, že p. Bartoš nemohl 3 měsíce lhát. Bohužel informace přímo od úředníků stavebních úřadů jsou jednoznačné a nelze to svádět pouze na neochotu přijmout nový systém. - Úředníci se sice postupně naučili "protlačit" více řízení systémem, takže se pan Bartoš mohl chlubit rostoucími čísly. Opomenul však zmínit, že tato řízení byla "protlačena" bez nutného souladu se zákonem, tj. jsou snadno kýmkoliv napadnutelná.

Co se týče spolupráce firem na systému, to je ukázka naivního pohledu člověka, který ví o programování jenom povrchní trošku. Každý informační systém je dodáván včetně záruky a servisu, protože neexistuje program bez chyb a i po zasazení je přirozené, že budou uživatelé narážet na situace, se kterými se při analýze nepočítalo. Plus neustále probíhají změny operačního systému, ovladačů zařízení, jiných systémů, se kterými komunikuje atd. - v takovou chvíli je zásadní rychlost, s jakou je dodavatel schopný problém odstranit. Toto nelze v systému s více dodavateli nijak snadno zajistit, protože do řešení vstoupí nutná komunikace mezi více firmami. A představu, že stačí dát jedné firmě kompletní zdrojáky, a oni se v nich dokáží zorientovat a provádět údržbu sami, může mít jenom někdo, kdo nikdy nepřebíral cizí zdrojový kód. Plus by takové řešení rychle narazilo na autorská práva. Softwarové firmy si často vytvářejí vlastní unikátní frameworky a komponenty, které jsou součástí jejich knowhow. Těžko by jejich zdrojové kódy byly ochotné jen tak poskytnout konkurenci.

Na digitalizaci bylo prave podstatne, aby stat byl budto primo vlastnikem veskereho zakazkove vyprodukovaneho kodu, nebo mel licenci umoznujici - napr. predat kod vstupnim partnerum.

Ano, prevzeti projektu, jeho nastudovani atd by byla prace -- ale pokud by smlouva obsahovala zavazek odevzdat dilo vcetne kompletni dokumentace, a povinnost spoluprace na pripadnem prevzeti vyvoje - neni to nemozne.

Soucasny vendor lock-in pouze umoznuje nekvalitnim firmam prezivat, protoze dobre vedi, ze zakaznik je rukojmi -- a takove firmy jen kazi oboru povest.

Je hezké že Bartoš se shlédl v "Open source" softwarech - v jeho konkrétním případe by to však byl "Source" neboli zdrojový kód vlastněný státem - což není ideově tak daleko od myšlenky svobodného softwaru.

Škoda že se ( ač Ajťák na hubě) neshlédl ve vývoji, prototypování a testování takových softwarů.

Už jenom to, že "ze zákona" byl nucen všechno spustit najednou - bez prototypování a bez testování - mluví samo za sebe. Takovou variantu měl razantně odmítnout a pokud by ho do toho nutili - měl demonstrativně odstoupit ještě před průšvihem.

Přesně tak. Testování je dnes nejpodstatnější a snad i nejdražší součástí vývoje sw.

Pokud to nebylo jasně stanoveno v requirementech a Bartoš to nepohlídal, je to divné.

A jak píšete, pokud se neozval nebo byl tlačen to i tak "podepsat" měl odstoupit dřív a pěkně to těm co ho nutili psolit!

Problémem není pochybnost, co všechno by digitalizace stavebního řízení mohla dokázat. problémem je, že nefunguje.

S těmi audity máte určitě pravdu, ovšem naivní pohled na programový produkt, tedy, že několik firem si systém může nastudovat, se jako člověk kdysi v branži se musím jenom pousmát. Jenom škoda, že autor neuvedl, kdo je, co konkrétně dělá, a co měl konkrétně s programováním! Že by se za své jméno a rozumy styděl?

Pravděpodobně dělá makra v Excelu, nejspíš nic co má přes 200 řádků kódu.

Ke úrovni znalosti a vhledu autora stačí to, že zaměňuje stavební úřady a dotčené orgány.

O kvalitě tohoto stavebního projektanta, který napsal tento clánek, hovoří už to, že se radši ani nepodepsal. A za přednost digitalizace považuje to, že lze z měřit, kolik m2 který úředník schválí. Tohle individuum vůbec nechápe, že kvalita a složitost projektu se neměří počtem m2

Složitost projektu by se MĚLA měřit počtem m2. Stavební úřad není od toho aby posuzoval jakoukoliv kvalitu. Měl by evidovat základní údaje a kontrolovat bezpečnost v případě veřejných staveb a to je vše.

Problém není, že digitalizace stavebního řízení nefunguje, nemůže fungovat. To, co se v ČR nazývá stavební řízení, je proces, který se děje. Je nedefinovatelný a jako takový nedigitalizovatelný.

I tak je to digitalizovatelné. Pár základních údajů jako jméno, adresa kontaktu, nepovinné firma, pozemek... + okno k dopnění textu + úložiště dokumentů k projektu.

Taky digitalizace. V podstatě elektronická podatelna.

Jde jenom o to že v tom digitalizovaném řízení bylo příliš mnoho povinných položek na kterých se to zaseklo.

Souhlas. Volit Piráty. U Němců zelenou Baerbockovou, u Francouzů Mélenchona, v Británii Starmera. Putin si nic lepšího přát nemůže.

Jestli bych si dovolil upozornit na riziko onoho požadavku že ". že podle dostupných informací měl být systém i data ve vlastnictví státu a stát si měl objednávat nové funkce aj. A dále pak ". úplně přirozené, investor vlastní dům, stavební projektant nastuduje dokumentaci a navrhne úpravy na nové požadavky. "

Jenomže a bohužel, ono se ukázalo, že to není v případě státních zakázek, funkční řešení, protože si to ten stát nedovede zařídit a ohlídat- Ani u staveb, ale ani u IT projektů.

To snad i jako stavební projektant musí pochopit , že pokud by udělal projektovou dokumentaci a stavební plány, pro stavbu nového domu s řadou konstrukčních chyb tak špatně, že by už v přízemí praskaly zdi, tak další patro k těm jeho plánům nikdo navrhovat ani přistavovat nebude , Raději se celá ta rozestavěná budova nechá zbořit a nechá si od někoho jiného celou tu projektovou dokumentaci vypracovat kvalitně novou. Což se tedy právě teď děje v případě stavebního řízení.

Tak zda přeci není lepší ten původní způsob, když stát uzavře smlouvu s jednou firmou a hlídá si její plnění. Stát tím má poměrně vysokou jistotu, že to ta firma dodělá - protože i chyby/nedodělky si taky musí opravit sama.

Data a vše ostatní patří do majetku z zadavatele. Už v pradávných dobách platilo, že zadavatel SW řešení dostává do pracek vše, včetně zdrojového kódu. Něco jiného jsou SW koupené ad hoc. Buď si najmu profesionála na proprietární řešení, ale s tím dostanu vše, nebo koupím hotový systém, byť upravený pro mé potřeby, a tento systém patří někomu jinému. Když jsem potřeboval nějaké nezvyklé dotazy naft účetními systémy, nikdo se se mnou nebavil. Ani dodavatel, ani IT v korporací. Takže jsem se musel snažit. A to včetně toho, abych si do toho mohli sáhnout nejen já, ale kdokoli jiný, ale aby nikdo nemohl ta data měnit. Na to byl primární SW.

Jenže jsem vždy sahal do systému, který fungoval. Ale preferovat něco, co nefunguje, tow je docela úlet.

Autor zjevně není programátor nebo vzletněji software developer.

Já, ač jsem kdysi stavěl svépomocí panelák, nejsem stavař ani zedník, nerozumím tomu a nekecám do toho.

Autor je, alespoň podle toho, jak se sám presentoval, odborníků v nějakém oboru.

A popravdě řečeno, já jsem také odborníkem, byť ve zcela jiném oboru. A kdysi jsem také doufal ve věci příští. No, nějak se to zvrtlo. Vše v posledních pětadvaceti letech, pod záminkou toho, že nějaké profesní vzdělávání s celosvětově uznávanou licencí bude uznáváno českou legislativou vyšlo do ztracena. V podstatě dnes stačí zápočet z týdenního kurzu nějaké fakulty k tomu, aby erár vydal glejt, který člověka opravňuje k nějaké profesi. Takže, já mám papír na komerční průvodcování na divoké vodě do WV 5. U profesní organizace jsem si to musel sakra zasloužit. Ale budiž, většina světa mi to uzná. Jen ČSR ne. Tady jsem si musel udělat jiné papíry. Samozřejmě za prachy. Takže jsem několik let platil, stejně jako ostatní podobně postižení, za to, že jsme na kurzu, který je pod naše schopnosti, a lektoři to vědí. Takže člověk platí za licenci a zároveň je lektorem kurzu.

No, před patnácti lety došlo k situaci šílené. To, na co jsem schopen v Česku dosáhnout, mi bylo uznáno doživotně. No, osobně bych nic nenamítal. Jen ta druhá licence vyžaduje krom praxe každé dva roky školení u záchranky a pár dalších volovin. A každý tělocvikař, který byl s fakultou na Ohři, Vltavě, nebo Sázavě, se zkušenosti z WV 1 je pro erár větší borec.

Jasně, autor by chtěl, aby to nějak fungovalo. Já bych to chtěl také. Například toužím po tom, aby v každém raftu na Vltavě seděl profesionál se zkušenostmi z onacejších řek. Proč? Protože osobně jsem schopen jakýkoli rafrt na těch českých řekách převrátit i mimo jezy. A také to umím řešit. Za každou hranicí to platí. Jen u nás stačí fotbalista z fakulty, nebo hasič s naprosto nesmyslným kurtem od Petra Ptáčka, aby na to měl glejt.