Státní správa by měla fungovat nezávisle na politice. Není tím myšleno, že by si úředníci měli dělat, co chtějí.

Měli by poskytovat politické reprezentaci profesionální servis potřebný k řízení země. Zároveň by jim měli bránit v takových krocích, které by Česko mohly poškodit. K tomu potřebují pracovat s vědomím, že budou-li si plnit svoje povinnosti, nemohou se jich politici jen tak lehce zbavit.

Není náhodou, že prakticky při každém střídání vlád docházelo ve státní správě k personálnímu zemětřesení. Politici se na ministerstvech často chovali jako na dobytých územích. Důležité posty obsazovali svými lidmi.

Náklonost k určité politické straně a ochota naslouchat jejich přáním byly větším kvalifikačním předpokladem než odbornost. Když se Česká republika dobrovolně rozhodla pro vstup do Evropské unie, mimo jiné se zavázala, že takovéto zacházení s úředníky změní.

Mělo dojít k odpolitizování státní správy. Formálně to nebyl problém. Parlamentem prošel příslušný zákon. Měla začít platit jasná pravidla pro jmenování a odvolávání státních úředníků, pro jejich odměňování a podobně.

V praxi však neměl zákon na fungování úředníků žádný vliv. Opakovaně totiž bylo posouváno datum, odkdy měl začít platit. Nebýt hrozby, že do Česka přestanou proudit evropské peníze, asi by jeho účinnost byla odsouvána do nekonečna. I když svým způsobem to tak dopadlo.

Zmiňovaný zákon byl nakonec zrušen a místo něho přijat nový. Podle jeho znění není úplně jednoduché zbavit se úředníků. Zároveň to není vyloučené. Logicky musí být umožněno, aby ze státní správy mohli být odejiti lidé, kteří nepracují dobře.

Politici si zároveň přece jenom ponechali možnost, jak se zbavit úředníků, kteří jim nevycházeli vstříc. Jednou ročně mohou udělat tzv. systematizaci. S její pomocí tak po nástupu Babišova kabinetu skončili někteří odborní náměstci a další úředníci. Většinou proto, že byli spojováni s jinou politickou reprezentací, byť oficiální zdůvodnění bylo jiné.

Přesto nemohlo dojít k masivní obměně, i když by vládní garnitura nebyla proti. Snadnější změny by měla umožnit chystaná novela. Její autoři se ji snaží hájit vzletnými slovy o zvýšení kvality státní správy. Ve skutečnosti má usnadnit zbavování se nepohodlných lidí a obsazování klíčových postů vlastními lidmi.

Snaha o větší ochranu úředníků před politickými tlaky tak nemusí přežít ani první změnu vlády. Není proto divu, že si toho Evropská komise všimla a že ji chystaná novela znepokojuje.